Článek
Velké drama na konci roku mě nechávalo celkem chladným. Popravdě jsem už od okamžiku, kdy vláda ohlásila změnu sazeb DPH, vůbec nečekal, že se snížení o tři procentní body ve snížené sazbě vůbec nějak projeví v koncových cenách. Očekával jsem, že si to obchodníci nechají povětšinou pro sebe, aby se sami trochu zahojili. A pokud by to promítli, jsou tři procenta tak titěrná, že bych to stejně nepoznal. Pokud bych nakoupil jen potraviny, abych mohl počítat celý nákup se sníženou sazbou, tak při hodnotě nákupu 1 000 Kč bych ušetřil „suprových“ 30 Kč a zaplatil jen 970 Kč. No, sice se říká korunka ke korunce nebo halíře dělají talíře, ale 30 Kč by mě fakt nevytrhlo.
Zlevníme potraviny, vše ostatní zdražíme
Víc mě trápilo přesunutí řady položek ze snížené sazby do základní. To už je zdražení o 6 % a mnohdy na položkách, které i bez toho nejsou úplně levné. Když pominu přesunutí balených vod, které ztrácí logiku, podobně jako točené pivo, tak zdražila i řada služeb a palivové dřevo. Co bych možná ušetřil na potravinách, to přeplatím na tom ostatním. Za mě osobně šlo o zbytečné šachování, které nepřinese nic ani jedné straně. Jenom to přineslo zbytečnou administrativní zátěž. Ale budiž, to není tématem mého článku.
Vrátím se tedy ke snížení DPH na potravinách. I přes varování obchodníků, že nakonec budou muset dokonce zdražit, protože jim stoupají náklady, tak se žádné extrémní zdražení (aspoň zatím) nekonalo. Předpokládám však, že je to jen otázka času.
Místo zdražení obchodníci zatím přistoupili k opačnému kroku - zlevnili v návaznosti na snížení DPH. Nejspíš ne všichni, ale co se velkých hráčů - řetězců - týče, tak ti snad všichni. A aby nám náležitě viditelně ukázali, jak jsou poctiví a potravinám ty ceny o ta tři procenta snížili, tak začali stanovovat ceny na setiny koruny přesně.
Na setiny?
Nevím, jak vy, ale já v peněžence jako nejmenší platnou minci nacházím korunu. Jednu celou, českou korunu. Žádné padesátníky, dvacetníky, nebo dokonce desetníky. Ty už mladá generace možná ani nepamatuje. Ale podle obchodníků existují dokonce „setníky“. Takový pecen chleba v jednom nejmenovaném řetězci stojí 43,73 Kč. Bonboniéra Ferrero Rocher stojí 194,69 Kč. V jiném řetězci kilo jablek 43,70 Kč. Dalo by se pokračovat napříč celým spektrem řetězců a celým jejich potravinovým portfoliem. A možná nejen řetězců, abych jim tolik nekřivdil.
Technicky vzato, jak by poznamenali někteří rejpalové, to špatně není. Pokud budete platit kartou, skutečně vás to bude stát třeba uvedených 43,73 Kč. A je fakt, že v dnešní době platí kartou značné množství lidí, možná drtivá většina. Nebo aspoň většina. Ale to podle mě na věci nic nemění. Pokud budu platit hotově, rozhodně nebudu schopen vysázet na pult 43,73 Kč. To se zaokrouhlí na celé koruny, protože fyzicky jsou dostupné jako minimální mince právě jednotlivé koruny. A od toho by se měly odvíjet ceny. Stanovené na celé koruny.
Není sleva jako sleva
Je hezké, že nás obchody chtějí přesvědčit, že šly s cenou dolů poctivě o tři procenta a výslednou cifru uvedou na setiny haléře přesně. Ale mě jako spotřebitele zajímá reálná cena a ne haléřové výmysly. Když produkt zlevní o tři procenta na DPH, ale potají (respektive nebudou se tím nikde chlubit) zvednou jeho základní cenu, pak zlevnění DPH ztrácí svůj smysl úplně, včetně desetinek a setinek za celou korunou. Mají nás snad za blázny? Nebo za nemyslící tvory, kteří budou nadšeně vyskakovat, když uvidí, že litr čerstvého mléka stojí místo 44 Kč „jenom“ 42,75 Kč? To je tak úžasná sleva, že stojí za to ji promovat na setinu přesně? A nestál ten litr mléka na konci roku náhodou 39 Kč? Takže ho zdražili o pětikorunu a hned poté zlevnili o tři procenta z DPH a výsledek mi předkládají jako super slevu?
Jsem konzerva. Kupuju téměř pořád dokola pár druhů výrobků. Takže mám celkem dobrou znalost toho, kolik to stojí normálně, za kolik to bývá v akci a jak se cena měnila v průběhu roku. Takže dobře vidím, že v některých případech je uvedená super akční cena po snížení DPH vyšší, než byla před změnou DPH. Chápu, že po novém roce dochází často ke zvyšování cen a že by produkt zdražil. Ale vydávat tři procenta ze zdraženého produktu za slevu mi přijde „ujeté“. V řadě případů člověk vidí i miniaturním písmem napsanou nejnižší cenu za posledních 30 dní, která bývá i nižší, než je aktuální akční cena.
Asi by mi to mohlo být jedno. Když to chci, stejně to musím zaplatit, ať už to stojí 39 Kč, 42,75 Kč nebo 44 Kč. Ale vadí mi, že jsme jako spotřebitelé vnímáni jako „negramoti“, kteří začnou slintat jen díky nápisu akce, bez ohledu na to, jestli je to opravdu akční cena a jak vysoká ta sleva vlastně je. A popravdě, já si těchto věcí třeba všímám, ale dovedu si představit, že existuje celá řada lidí, kteří takový pojem o cenách úplně nemají. Nemusí být finančně gramotní, jsou tak chudí, že i sleva desetníku je pro ně důležitá nebo naopak tak bohatí, že jim na nějaké koruně nesejde. Ale právě vůči těmto lidem mi promování akcí typu „sleva o osm haléřů“, která je ale na štítku vydávaná jako „super akční cena“ přijde nefér.
Radši ať ten litr mléka zdraží z 42,75 Kč na 43 Kč. Zaplatím o 0,25 Kč víc, ale budu si připadat normálně. Žádné fiktivní desetiny a setiny. Budu si připadat jako rovnocenný partner obchodníka, který mě netahá za nos trapnými rádoby slevami.
Zatím mám ale z našich obchodníků většinou pocit, že se nás snaží „oblbnout“ a „vodrbat“, jak se jen dá.
Nejde mi o výši cen, ctím právo obchodníka si stanovit svoji cenu. Já ji jako zákazník můžu, ale nemusím akceptovat a mám možnost jít nakoupit jinam (dobře, ne každý tu možnost má, někde na dědině budou rádi, že mají aspoň ten jeden obchod). Ale očekávám, že se ke mně bude obchodník chovat fér a nebudeme „slovíčkařit“ o fiktivní haléře.
Rád bych použil výrok pana Kodeta z oblíbeného filmu Pelíšky, který jej zvolal při vykouknutí z okna a lehce bych jej parafrázoval, ale budu slušný a věřím, že se vzájemné vztahy mezi obchodníky a zákazníky zlepší a budeme si rovnocennými partnery.
