Týral celé město a justice na něj byla krátká. Pak Kena zastřelili - a z 40 svědků nikdo nic neviděl

Skidmore v severozápadním Missouri je typické americké maloměsto: pár ulic, pár podniků, hodně polí kolem. V takových městečkách se lidé obvykle velmi dobře znají. Když se někdo chová dlouhodobě špatně, ví to každý. A když se pak stane něco velkého, ví to taky každý. Právě proto se případ Kena Rexe McElroye stal legendou: v červenci 1981 byl zastřelen na hlavní ulici před desítkami svědků – a přesto nebyl nikdy nikdo obžalován.

McElroy nebyl žádný drobný zlodějíček. Oficiální záznamy i dobové reportáže ho popisují jako člověka, který měl oplétačky se zákonem už od mladého věku a po většinu dospělého života se pohyboval na hraně a často i za hranou zákona: krádeže, násilí, zastrašování, žhářství, krutost ke zvířatům, sexuální delikty a mnoho dalšího. Zajímavostí ovšem bylo, že kromě řady deliktů ho provázela i dlouhá řada trestních řízení, která ale nekončila jeho potrestáním, minimálně ne adekvátním. Podle většiny zdrojů byl během života obžalován ve více než dvaceti případech a odsouzen byl až v posledním z nich.

Jak se to vůbec mohlo stávat, že stále unikal spravedlnosti? V příbězích lidí ze Skidmore se pořád dokola objevují dvě věci: strach a procesní hra. Strach je jednoduchý – svědek, který má vypovídat, může druhý den najít McElroyův pick-up zaparkovaný naproti domu. Nebo ho někdo „jen“ začne sledovat. Tohle zastrašování se objevuje v rekonstrukcích případu opakovaně a bývá zmiňováno jako důvod, proč svědci nechtěli vypovídat. A procesní hra? McElroy měl zkušeného obhájce Richarda Gene McFadina z Kansas City, který dokázal využívat mezer, „rozbíjet“ výpovědi a hrát na to, že venkovská komunita se bojí jít „proti němu“.

Jedna z epizod, která se často připomíná, se týká farmáře Romaina Henryho. Ten tvrdil, že ho McElroy v roce 1976 postřelil brokovnicí po hádce ohledně střelby na cizím pozemku. Případ skončil u soudu a McElroy byl nakonec zproštěn viny – mimo jiné kvůli alibi. Pro obyvatele okolí to byl další důkaz, že systém „nefunguje“: vážné obvinění, zraněný člověk, ale žádný trest.

Když se o McElroyovi mluvilo jako o „town bully“ (městský šikanátor), nebyla to jen nadávka. V malém městě se tyranie projevovala hlavně dlouhodobý tlak: kdo se mu postavil, tomu zkomplikoval život. Zastrašování nebylo jen v podobě rvačky v baru. Někdy to bylo opakované vyhrožování, někdy demonstrativní nošení zbraně, někdy „náhodná“ přítomnost u domu člověka, který by mohl vypovídat. Novináři, kteří se případu věnovali, popisovali McElroye jako ozbrojeného, sebejistého a zvyklého, že se mu lidé raději vyhnou.

Součástí McElroyova obrazu je i příběh jeho poslední manželky Treny McCloudové. Údajně ji poznal, když jí bylo dvanáct, a vztah byl od začátku spojený se sexuálním násilím a s nátlakem na její rodinu. V rekonstrukcích případu se také uvádí, že Trena otěhotněla už ve čtrnácti a že manželství (po rozvodu s předchozí ženou) hrálo roli v tom, jak komplikované bylo trestní stíhání.

Zlom přišel v souvislosti s místním obchodníkem Ernestem „Bo“ Bowenkampem. Podle soudních shrnutí a následných reportáží to odstartovala hádka v Bowenkampově obchodě, kde se řešil incident s jedním z McElroyových dětí (v některých zdrojích se píše o údajné drobné krádeži sladkostí). McElroy poté Bowenkampa obtěžoval a vyhrožoval mu. Sedával s brokovnicí v ruce před jeho domem a mířil do jeho oken. Nakonec došlo k ozbrojené konfrontaci v obchodě: Bowenkamp byl postřelen do krku, přičemž jen čirou náhodou přežil. McElroy byl obžalován a nakonec odsouzen za napadení. Lidé se doslova těšili, že konečně se McElroye zbaví a bude ve městečku klid. V červnu 1981 dostal směšný dvouletý trest, ale byl propuštěn na kauci, protože se odvolal.

Právě období po rozsudku je pro případ Skidmore klíčové. McElroy se podle popisů vrátil do města a dál dával najevo, že Bowenkampa nenechá být. Často se zmiňuje epizoda z hospody D&G Tavern, kde se objevil ozbrojený puškou M1 Garand s nasazeným bodákem a vyhrožoval, co Bowenkampovi udělá, čímž porušil podmínku kauce. Lidé informovali návladního, ten uspořádal slyšení, ale to bylo díky McElroyově advokátovi odloženo. Pro řadu lidí to byl okamžik, kdy si řekli: „Tak tohle už někdo musí zastavit.“ Ale jak – když policie už jednou zasáhla, soud odsoudil, a přesto se nic nezměnilo a odvolávání se mohlo táhnout další roky?

Dopoledne 10. července 1981 se místní sešli, aby situaci řešili s šerifem Danem Estesem. Rekonstrukce naznačují, že lidé hledali legální postup – mluvilo se o hlídkách, o tom, jak chránit Bowenkampa i další. Do toho přišla zpráva, že McElroy je ve městě. A pak došlo k něčemu zvláštnímu: šerif z města odjel. Lidé si dnes tuto skutečnost vysvětlují dvěma způsoby - odjel a lidé se přestali cítit alespoň trochu chránění, což v nich odstartovalo potřebu reagovat, nebo naopak šlo o vzájemnou domluvu a šerif odjel, aby „zavřel oči“ nad tím, co mělo následovat.

McElroy si mezitím sedl do svého pick-upu na hlavní ulici, vedle něj byla Trena. Kolem auta se však shromáždili lidé – údajně jich bylo přes 40. A pak začala střelba. McElroy byl zasažen několika ranami a vyšetřování později pracovalo s tím, že střely přišly nejméně ze dvou různých zbraní. Důležité je, co následovalo: nikdo se nepřihlásil jako očitý svědek, který by dokázal určit střelce. „Nikdo nic neviděl.“ A to nejen v prvních hodinách, ale i při pozdějších výsleších.

Tohle je na celém případu z hlediska práva skoro až učebnicové. Vražda na veřejnosti s davem kolem oběti obvykle znamená hromadu svědectví, protichůdných výpovědí, a nakonec alespoň nějaký proces. Skidmore šlo opačným směrem: ticho. Případ se řešil na úrovni státu i federálně. Federální vyšetřování se zabývalo i otázkou možného porušení občanských práv a pracovala na něm velká porota (federal grand jury). Přesto nebyla vznesena obžaloba. Existuje k tomu i soudní rozhodnutí z počátku 80. let, které přímo konstatuje, že federální velká porota byla svolaná, ale žádná obžaloba nevzešla.

Washington Post v listopadu 1982 popsal, že federální vyšetřování nedospělo k závěru, že by šlo o porušení McElroyových občanských práv – což je mimochodem paradox, který tenhle příběh dělá tak nepříjemným. I kdyby byl McElroy pro část města ztělesněním zla, stát musí zkoumat, jestli dav někoho nezabil „proto, že si to mohl dovolit“. Jenže právě ticho svědků způsobilo, že nebylo o co se opřít.

Pro mnoho lidí tento případ znamenal, že „dostal, co si zasloužil“ a mohlo se jít dál. Faktem bylo, že McElroy byl dlouhodobě obávaný násilník a recidivista; systém ho opakovaně nedokázal zastavit; po odsouzení za útok na Bowenkampa se ocitl na svobodě a dál vyhrožoval; a nakonec byl zabit střelbou před desítkami svědků, bez následného potrestání střelců.

Pokud je na příběhu něco opravdu děsivého, není to samotná střelba. Je to mechanismus strachu. Dokud McElroy žil, lidé mlčeli, protože se báli jeho. Když zemřel, mlčeli, protože se báli mluvit o tom, kdo ho zabil – nebo se báli toho, co by přiznání udělalo s komunitou. V malém městě stačila nepsaná dohoda, že se o některých věcech nemluví. A to, že se o nich nemluví, může být pro vyšetřování stejně neprůstřelné jako beton.

Skidmore tak zůstalo symbolem nikoliv „hrdinské pomsty“, ale místa, kde se právo a bezpráví přetlačovaly tak dlouho, až obě strany zcela utichly. A také symbolem toho, k čemu mohou být obyčejní lidé dohnáni, pokud roky čelí útlaku a ten, kdo je měl chránit - v tomto případě stát - zcela selhal.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://allthatsinteresting.com/ken-mcelroy

https://www.kansascity.com/news/local/crime/article233273925.html

https://www.insideedition.com/the-unsolved-murder-of-missouri-town-bully-ken-rex-mcelroy-no-one-saw-a-thing-54856

https://www.historicmysteries.com/major-crimes/ken-mcelroy-skidmore-missouri/10370/

https://nowiknow.com/the-unsolved-murder-of-ken-mcelroy/

https://missourilife.com/skidmore-revisited-part-1-death-ken-mcelroy-2/