Upír obecný se živí výhradně krví, o kterou se ale podělí s jiným, aby ho zachránil před smrtí

Upír obecný (Desmodus rotundus) je jeden ze tří druhů netopýrů, které se živí výhradně krví. V popkultuře se z něj udělala karikaturu s tesáky a pláštěm, ale realita je mnohem zajímavější: je to malý savec s precizní „chirurgií“ na milimetry, s biochemií, která inspirovala medicínu, a se sociálním životem, který připomíná spíš primáty než netopýry.

Kde ho můžeme nalézt

Upír obecný je neotropický druh – vyskytuje se od severního Mexika přes Střední Ameriku a napříč velkou částí Jižní Ameriky. Místy je uváděn i výskyt na některých karibských ostrovech (např. Trinidad). Dokáže obývat prostředí od nížin až po vysoké nadmořské výšky v Andách (řádově až kolem 3 600 m n. m.).

Ideální prostředí pro upíra obecného:

Proto se mu často daří i v krajině pozměněné člověkem – tam, kde jsou farmy a dobytek, má stabilní „jídelníček“.

Žádná příšera v plášti, ale celkem nenápadný malý netopýr

Na „upíra“ je překvapivě nenápadný. Je to malý, robustnější netopýr s kratším čenichem. Typická je pro něj šedohnědá srst, přičemž břicho bývá světlejší než zbytek těla. Ocas prakticky chybí. Specifická je jeho tlama ve srovnání s jinými netopýry - má poměrně velké řezáky, ale zároveň má zredukovaný počet zubů. Je to kvůli tomu, že se zcela specializoval na příjem krve a nepotřebuje žvýkat hmyz, ani drtit ovoce.

Tělo bývá v průměru dlouhé 7-9 cm, což není žádná výrazná velikost. Když ale roztáhne křídla, působí hned větším dojmem - rozpětí křídel bývá přibližně 35-40 cm. Celková váha se pak pohybuje mezi 25-40 gramy, ale po napití může váha výrazně vzrůst.

Zajímavostí je, že zatímco netopýři jsou při chůzi po zemi poměrně nešikovní, upír obecný se dokáže pohybovat velmi svižně a sebejistě, čehož využívá k tomu, aby se dokázal přiblížit ke kořisti.

Kolonie, vztahy a jejich pravidla

Přes den odpočívá v úkrytech: jeskyních, dutinách, dolech, studnách, opuštěných stavbách nebo ve stromech – záleží na regionu a dostupnosti. Kolonie mohou být různě velké; důležitější než číslo je ale struktura.

U upíra obecného je dobře popsaná sociální organizace: dlouhodobé vazby, častý kontakt mezi jedinci (např. vzájemná péče o srst) a co je velmi zajímavé – sdílení potravy.

Čím se živí a jak „saje“ krev doopravdy

Je to obligátní hematofág: krev je pro něj jediný zdroj energie. Nejčastěji pije krev savců, v praxi hlavně hospodářských zvířat (tam, kde jsou k dispozici). Výpravy za potravou probíhají v noci a typicky v relativně krátkých vzdálenostech od úkrytu.

Samotné krmení není „zakousnutí a sání“ jako ve filmech:

Díky tomu se krev v rankách nesráží tak rychle a netopýr může krátce a efektivně pít bez toho, aby musel tržnou ránu zvětšovat.

Sdílení potravy: fascinující a vědecky prokázané

Upíři se umí dělit o krev, když se někdo neúspěšně vrátí z lovu. Dělají to formou regurgitace – úspěšný jedinec vyvrhne část natrávené krve a předá ji druhému.

Jde o klasický a často citovaný příklad tzv. recipročního altruismu u savců: sdílení potravy závisí jak na příbuznosti, tak i na „historii“ vztahu – tedy na tom, jestli si jedinci v minulosti pomáhali. To bylo ukázáno už v 80. letech na upírech ve volné přírodě a potvrzováno i dalšími pozorováními.

Proč to dává smysl? Protože upír obecný žije energeticky „na hraně“. Dva až tři dny hladovění jsou pro něj de facto smrtelné. Jenže ne vždy se poštěstí najít oběť, které by mohl „pustit žilou“. Pokud se vrátí hladový zpátky do kolonie a má tam „rodinu“ nebo někoho, komu dříve sám pomohl, má velkou šanci, že dostane potřebnou „dávku“, aby přežil. Pokud ale sám v minulosti pomoc odmítnul, pak bude s velkou pravděpodobností odmítnut také.

Rozmnožování: jedno mládě, dlouhá péče

U upíra obecného je typická strategie „méně mláďat, víc péče“. Březost je překvapivě dlouhá - zhruba šest až sedm měsíců (často se uvádí průměr 189 dní). Samice mívá obvykle jen jedno mládě, velmi výjimečně byla popsána dvojčata. Mládě je zpočátku kojeno, později dostává i regurgitovanou krev od matky a teprve postupně se učí krmit samo.

Člověka přímo neohrožuje, ale lidské živobytí ano

Přestože byly zaznamenány případy napadení člověka, nebývá člověk hlavní kořistí. Tou jsou především hospodářská zvířata, jimž jejich opakované sání krve způsobuje rány, stres a mnohdy následné sekundární infekce. V řadě případů také dochází k přenosu patogenů. Pro farmáře je tohle ohrožování dobytka problém, protože jsou na svých zvířatech často životně závislí a potřebují, aby zvířata byla v co nejlepší kondici.

Upír je současně kvůli svému způsobu života velmi významným rezervoárem a přenašečem vztekliny.

Ohrožen ptáky, hady a… člověkem

V přírodě mohou být upíři loveni predátory. Mezi typické predátory patří hlavně ptáci (např. některé sovy a dravci) a hadi; v jeskyních a dutinách se občas objevují i další oportunní predátoři.

Zdaleka největší tlak ale často přichází od člověka – a paradoxně to není ani kvůli likvidaci životního prostředí jako u mnoha jiných druhů zvířat, ale kvůli jeho negativnímu vlivu na hospodářská zvířata a následné ztráty v chovech. Bývá kvůli tomu cíleně likvidován. Odborná literatura dlouhodobě řeší, jak hospodařit, aby hospodářská zvířata byla ochráněna, ale zároveň nedocházelo ke zbytečným ekologickým škodám.

Ochrana a status druhu

Z hlediska ochrany přírody je upír obecný obvykle hodnocen jako druh s velmi širokým areálem a dobrou schopností přežívat i v člověkem pozměněné krajině. Proto se uvádí jako málo dotčený druh.

Na první pohled je upír obecný symbolem strachu – krev, noc a vzteklina z něj udělaly jednoho z nejméně oblíbených netopýrů světa. Když se ale podíváme blíž, objeví se jiný obraz: vysoce specializovaný savec, který přežil díky mimořádné evoluční adaptaci na krevní potravu a díky překvapivě pevné sociální síti.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://animaldiversity.org/accounts/Desmodus_rotundus

https://science.umd.edu/faculty/wilkinson/Wilk_BES85a.pdf

https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371%2Fjournal.pone.0317214

https://www.nature.com/articles/s41597-022-01140-9

https://subtbiol.pensoft.net/article/8731

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6356263

https://www.scientificamerican.com/article/blood-ties-vampire-bats-build-trust-to-become-food-sharing-pals/

https://www.researchgate.net/publication/233822970_Food_Sharing_in_Vampire_Bats