Článek
Příběh Richarda Trentona Chase je strašlivý i smutný zároveň. Víme, kdy se narodil, kde žil, koho zabil, kdy byl zatčen a jak skončil. Jenže jeho příběh je mnohem komplikovanější. U Chase totiž nejde jen o dalšího sériového vraha, který plánoval, lhal, manipuloval a ukrýval se za maskou obyčejného člověka. Jeho případ je děsivý právě tím, že působí jako naprostý rozpad lidské psychiky.
Richardu Chaseovi bylo teprve sedmadvacet, když během několika týdnů proměnil Sacramento v město strachu. Lidé tehdy začali zamykat dveře i přes den a noviny psaly o „Upírovi ze Sacramenta“. Nešlo přitom o nějakou přehnanou senzaci. Chase opravdu pil krev svých obětí a v choré mysli byl přesvědčený, že bez ní zemře. V roce 1979 dostal za šest vražd trest smrti. Jenže konec jeho příběhu nepřišel v popravčí komoře. Na konci roku 1980 ho našli mrtvého v cele věznice San Quentin. Předávkoval se léky, které si dlouho schovával místo toho, aby je bral.
Jeho život je proto dodnes připomínán nejen v knihách o kriminalistice, ale i v debatách o hranici mezi vinou, příčetností, léčbou a selháním systému.
Richard Chase
Dětství, o kterém se později mluvilo jako o varování
Chase vyrůstal v prostředí, které bývá v pozdějších popisech líčeno jako napjaté a problematické. Jakmile někdo spáchá hrůzné zločiny, lidé mají přirozenou potřebu hledat začátek všeho už v jeho dětství. Každá zvláštnost pak zpětně vypadá jako znamení. Každý konflikt v rodině jako předzvěst. Realita však bývá složitější.
Jisté je, že Chase už v mládí působil jako neklidný, uzavřený a problematický člověk. Měl potíže ve vztazích, nedokázal se dobře zařadit mezi ostatní a postupně se u něj začaly objevovat nápadné změny chování. V dospívání a rané dospělosti se přidaly drogy, hlavně LSD a marihuana. U člověka, který už měl k psychickým potížím zjevně blízko, to byla nebezpečná kombinace.
Pozdější zprávy uvádějí, že Chase trpěl bludy spojenými s vlastním tělem. Byl přesvědčený, že se mu něco děje s orgány, že mu nefunguje krevní oběh, že jeho tělo chátrá, vysychá nebo je napadáno zevnitř. Takové představy nepůsobí jako běžné hypochondrické obavy. U Chase šlo o přesvědčení, která mu připadala skutečná. A právě v tom je rozdíl mezi strachem a psychózou. Člověk s běžnou úzkostí se bojí, že je nemocný. Člověk v bludu je přesvědčený, že nemocný je, i když mu realita odporuje.
Krev jako posedlost
Chaseova posedlost krví se stala jedním z nejznámějších a nejděsivějších rysů jeho případu. Podle dostupných informací věřil, že jeho vlastní krev je špatná, otrávená nebo mizí. Začal si spojovat krev s přežitím. Ne obrazně, ale doslova. Měl pocit, že bez cizí krve se jeho tělo rozpadne.
Ještě před vraždami lidí zabíjel zvířata. Pil jejich krev, manipuloval s jejich těly a některé zprávy uvádějí, že si krev dokonce vstřikoval do žil. V dubnu 1976 byl po incidentu s králičí krví převezen do nemocnice. Tvrdil, že snědl „špatného králíka“ a že jeho tělo poškozuje kyselina. Byl poslán na psychiatrické oddělení a znovu diagnostikován jako paranoidní schizofrenik.
Chase nebyl člověk, u kterého by nikdo netušil, že je psychicky nemocný. Naopak. Jeho potíže byly zjevné. Byl hospitalizován, léčen, pozorován. Personál psychiatrické péče věděl, že má těžké bludy. Jenže v jednu chvíli byl propuštěn. Léky mu pomáhaly jen tehdy, když je skutečně užíval. A jakmile léčba přestala být pravidelná, jeho stav se znovu zhoršil.
Dalo by se říct, že systém selhal. Do jisté míry je to pravda. Ale stejně důležité je pochopit, že podobné případy jsou složité. Držet člověka dlouhodobě v ústavní péči proti jeho vůli není jednoduché, pokud zrovna neprokazuje bezprostřední nebezpečnost. Tehdejší americký systém navíc procházel změnami a mnoho lidí s vážnými psychickými nemocemi končilo mimo léčebny, často bez stabilní péče. Richard Chase byl jeden z těch, u nichž se tahle mezera změnila v katastrofu.
Cesta k vraždám
Na konci roku 1977 už byl Chaseův stav velmi špatný. Žil osaměle, zanedbaně a jeho chování bylo čím dál podivnější. V jeho bytě se objevovaly známky posedlosti krví a zvířecími těly. Okolí ho vnímalo jako divného, možná nebezpečného, ale nikdo nedokázal odhadnout, co přijde.
První známou obětí se stal 51letý Ambrose Griffin. Chase ho zastřelil 29. prosince 1977. Griffin byl zavražděn náhodně, bez osobní vazby na pachatele. Právě náhodnost je na Chaseových zločinech mimořádně znepokojivá. Mnoho vrahů si vybírá určitý typ oběti. Chase působil chaoticky. Jeho cíle nebyly výsledkem promyšlené strategie, ale spíš bludného vnitřního tlaku.
Jeho další vraždy byly ještě brutálnější. V lednu 1978 vnikl do domu Teresy Wallinové, mladé těhotné ženy. Zastřelil ji a její tělo zohavil. Vyšetřovatelé později zjistili, že pil její krev a manipuloval s tělem způsobem, který šokoval i zkušené policisty. Detaily není nutné rozvádět do všech hrůzných podrobností. Stačí napsat, že místo činu patřilo k těm, která se vyšetřovatelům vrývají do paměti na celý život.
Chase měl zvláštní představu o dveřích. Podle pozdějších výpovědí vnímal zamčené dveře jako znamení, že není vítán. Odemčené dveře naopak bral jako pozvání. V tom se ukazuje jeho zvrácená logika. Nešlo o normální uvažování pachatele, který si vybírá nejsnazší cíl. V jeho hlavě se obyčejný zámek změnil v jakési pravidlo světa. Když byly dveře otevřené, měl pocit, že může vejít.
Den, který Sacramento nezapomnělo
Největší hrůza přišla 27. ledna 1978. Chase vnikl do domu Evelyn Mirothové v Sacramentu. Uvnitř zavraždil několik lidí, včetně dítěte. Z domu odnesl i osmnáctiměsíčního Davida Ferreiru, jehož tělo bylo nalezeno později. Celkem měl Chase na svědomí šest obětí.
Sacramento tehdy zachvátil strach. Nebyl to strach z neznámého lupiče nebo běžného vraha. Lidé se báli něčeho, co působilo téměř nelidsky. Média začala používat přezdívku „Vampire of Sacramento“, tedy Upír ze Sacramenta. Byla to přezdívka děsivá, ale bohužel výstižná pro to, jak veřejnost případ vnímala.
Zatčení muže, který už sotva připomínal člověka žijícího v realitě
Po vraždách v domě Evelyn Mirothové se vyšetřování rychle pohnulo. Chase zanechal stopy a policie se dostala k jeho jménu. Zatčen byl 28. ledna 1978, tedy den po poslední sérii vražd.
Když policisté prohledali jeho byt, našli prostředí, které potvrzovalo rozsah jeho psychického rozkladu. Byt byl zanedbaný, špinavý a obsahoval stopy po jeho posedlosti krví a zvířecími těly. Pro kriminalisty to nebyl byt obyčejného vraha, který se snaží působit spořádaně. Spíš to vypadalo jako místo, kde dlouho žil člověk uzavřený ve vlastních bludech.
Během výslechů Chase mluvil zmateně. Objevovaly se u něj představy o otravách, spiknutích, nacistech nebo UFO. Tvrdil, že jeho tělo někdo poškozuje a že krev potřebuje k přežití. To všechno podporovalo názor, že jde o těžce duševně nemocného pachatele.
Jenže duševní nemoc automaticky neznamená právní nepříčetnost. A právě to se stalo hlavní otázkou procesu.
Soud: nemocný, nebo právně odpovědný?
Proces začal v lednu 1979. Chase byl obžalován ze šesti vražd prvního stupně. Obhajoba stavěla případ na tom, že trpěl těžkou psychózou a nebyl schopen jednat jako příčetný člověk. Žaloba naopak tvrdila, že i když byl duševně narušený, své činy do určité míry chápal, dokázal se skrývat, utíkal z míst činu a věděl, že dělá něco zakázaného.
Tohle je jedna z nejtěžších oblastí trestního práva. Laicky se může zdát, že člověk, který pije krev a mluví o rozkladu vlastních orgánů, musí být automaticky nepříčetný. Jenže soudy neřeší nemoc obecně. Řeší, zda pachatel v okamžiku činu rozuměl povaze svého jednání a zda chápal jeho protiprávnost. Porota nakonec došla k závěru, že Chase byl podle tehdejšího kalifornského práva příčetný. V květnu 1979 byl uznán vinným a v červnu téhož roku odsouzen k smrti.
Dodnes je možné nad tím rozsudkem vést spor. Chase byl zjevně vážně nemocný. Zároveň ale zavraždil šest lidí a jeho činy byly mimořádně brutální. Právě proto jeho případ tak silně rozděluje pohledy. Jedni v něm vidí především vraha, který musel nést odpovědnost. Druzí v něm vidí člověka, kterého měla společnost dávno držet v léčbě, protože jeho nemoc byla natolik těžká, že se nakonec obrátila proti náhodným lidem.
Smrt v cele
Richard Chase skončil v cele smrti ve věznici San Quentin. Tam 26. prosince 1980 zemřel po předávkování lékem Sinequan, který si podle zjištění vězeňského personálu nějakou dobu schovával. Bylo mu třicet let.
Jeho smrt neuzavřela otázky, které případ vyvolal. Naopak je ještě zvýraznila. Jak je možné, že člověk s tak nápadnými příznaky psychózy zůstal bez trvalé kontroly? Kde končí osobní vina a kde začíná vina systému? Dá se podobné tragédii zabránit, když pacient odmítá léčbu a okolí nedokáže správně odhadnout riziko?
Snadná odpověď neexistuje. A právě proto Chaseův případ zůstává tak nepříjemný. Nejde jen o temnou kriminální historku. Je to příběh o tom, co se může stát, když se těžká nemoc, izolace, drogy, nedostatečná léčba a násilí spojí v jednom člověku.
Proč jeho případ dodnes děsí
Richard Trenton Chase bývá často řazen mezi nejděsivější sériové vrahy americké historie. Není to jen kvůli počtu obětí. Ve srovnání s jinými sériovými vrahy nebyla jeho vražedná série dlouhá. Trvala zhruba měsíc. Děsivá je především její povaha. Náhodnost obětí, brutalita činů a pachatelova víra, že potřebuje krev, aby přežil, vytvořily případ, který působí téměř neuvěřitelně.
Je však potřeba zdůraznit jednu věc - Chaseův případ nesmí sloužit k démonizaci lidí se schizofrenií nebo jinými duševními nemocemi. Většina psychicky nemocných lidí není nebezpečná. Mnohem častěji trpí sami, než aby ubližovali druhým. Richard Chase byl extrémní, vzácný a tragický případ, v němž se těžká neléčená psychóza spojila s násilným jednáním.
Možná právě proto jeho příběh nepůsobí jako klasický kriminální případ. U mnoha vrahů člověk cítí chladnou vypočítavost. U Chase cítí spíš chaos, rozklad a hrůzu z lidské mysli, která se utrhla ze všech vazeb na realitu. To ale nijak nezmenšuje utrpení obětí. Naopak. Jejich smrt byla o to nesmyslnější, že si je Chase nevybral kvůli žádnému vztahu, sporu nebo motivu, kterému by se dalo rozumět. Byli jen lidmi, kteří se ocitli na špatném místě ve chvíli, kdy kolem nich prošel člověk pohlcený vlastním šílenstvím.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.denik.cz/ze_sveta/richard-chase-vrah.html
https://vault.fbi.gov/richard-chase/Richard%20Chase%20Part%2001%20%28Final%29
https://zivotvcesku.cz/pripad-skutecneho-lidskeho-upira-seriovy-vrah-richard-chase-popijel-krev-obeti-policii-priznal-sve-ritualy/
https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/upir-ze-sacramenta-richard-chase-jeho-lednicka-byla-plna-vnitrnosti-a-rozrezanych-kusu-tel_173603.html
https://maamodt.asp.radford.edu/psyc%20405/serial%20killers/Chase,%20Richard%20-%20fall,%202005.pdf
https://www.oxygen.com/crime-news/cannibal-killer-richard-chase-vampire-of-sacramento-what-to-know
https://murderpedia.org/male.C/c/chase-richard.htm
