Článek
Vždycky, když si začnu myslet, že už je období Miloše Zemana bezpečně za námi, probere se k životu a zaperlí v médiích. Pravda, už to naštěstí není tak často jako dřív, dokonce má mezi jednotlivými výstupy takové mezery, že se mi podaří na něj i zapomenout, ale když už s něčím vyleze, stojí to za to.
Vánoční poselství bez Vánoc
Vánoční čas je tradičně vnímán jako období, kdy se lidé scházejí, aby spolu strávili čas, který jim během hektického roku nemusí být dopřán. Navštívíme příbuzné nebo přátele, které dlouho nevidíme, sejdeme se jako rodina, řada lidí vzpomene i na ty, kteří takové štěstí nemají a buď jim chybí rodinné zázemí, nebo trpí nouzí. Přispíváme na dobročinné akce, sbírky. I ta nejtvrdší srdce na Vánoce často změknou. Někdy máme pocit, že jsou Vánoce jen hektickým kolotočem plným povinností a když máme za sebou všechny návštěvě, konečně si odfrkneme, že máme zas na rok klid. Ale v dalším roce na tom nic moc nezměníme, protože to vlastně možná tak chceme. Ať už je to jakkoliv, většina z nás Vánoce vnímá jako dobu smíření a víc než kdy jindy se snažíme o dobré mezilidské vztahy.
Miloš Zeman, náš exprezident, však patří zřejmě mezi výjimky. Když se odvrátil od novoročních poselství směrem k tradičním vánočním, řada lidí očekávala, že jako prezident konečně bude plnit státotvornou funkci a svým jednáním stmelovat národ, který bývá rozklížený mnoha problémy, které řeší nejen každý z nás, ale i jednotlivé společenské skupiny. A kromě sociálních problémů jde často právě o rozkoly v politických názorech a smýšlení. Od prezidentů se očekává nadstranickost a alespoň snaha uklidňovat rozjitřené emoce a hledat společnou cestu tam, kde není na první pohled vidět.
Miloš Zeman býval vynikající rétor, to mu asi nikdo upřít nemůže. Bohužel tento svůj dar však snad nikdy nevyužil k tomu, aby něco nebo někoho stmeloval. Jeho přednesy obvykle pozurážely všechny, koho mohly, někdy s využitím lží, které byly částečně obaleny nějakou pravdivou informací, která zajistila, že celý výrok zněl pravděpodobně, i když se časem ukázal pravý opak.
Bylo asi dost naivní očekávat, že vánoční poselství budou vedena v jiném duchu. Nebyla ani za jeho prezidentování a nebylo takové ani nyní, když už je (nejen) v politickém důchodu. Bylo by však příliš snadné mávnout nad proslovem rukou a brát jej jako něco, co vyslovil zatrpklý stařec a o čem nemá smysl ani diskutovat. Bohužel, když odhlédnu od absence jakékoliv spojitosti s Vánoci, jeho proslov nebo poselství poukázalo na některé věci, v kterých současná vláda selhává a mimo jiné tím nahrává opozici. Ale nejde jen o opozici, která díky tomu nabírá na síle a především voličské podpoře. Jde o to, že tím trpí celá naše společnost a vláda není schopná dostatečné sebereflexe.
Amatérismus
V první řadě zkritizoval vládu za amatérismus. Nezapomněl jmenovat některé vládní činitele, kteří vedou ministerstva, aniž by měli vzdělání v daném oboru. I když se to může na první pohled zdát logické, ministr je především manažerem a manažer nemusí nutně znát podrobně obor, v němž vede jiné lidi. Absolutní neznalost je samozřejmě problém, ale je mnoho lidí, kteří vystudovali nějaký obor a pracují v jiném. Po letech praktických zkušeností mohou být v daném oboru mnohem schopnější a znalejší než lidé, kteří jej sice vystudovali, ale to je tak všechno. Vyčítat ministrovi, že vede ministerstvo, jehož obor nevystudoval, tedy pro mě není vůbec argument. Naopak řadu ministerstev vedli v minulosti lidé, kteří obor vystudovali, a jejich výkon byl veskrze tragický.
Ostatně sám Miloš Zeman je důkazem, že vzdělání je možná jednou z dobrých predispozic pro výkon, ale že není jedinou. Sám Zeman sice dokázal v kariérním žebříčku vystoupat až na pomyslný vrchol, ale dá se to považovat za úspěch? Byly jeho výkony v politice prospěšné společnosti a českému lidu? Byl vzorem a někým, ke komu by lidé mohli vzhlížet? Byl symbolem poctivosti, férovosti, respektu vůči ostatním? Ani omylem. Jeho působení lidi většinou rozdělovalo. Tíhnul k autoritářským zemím, jako je Rusko nebo Čína. Urážel ostatní pro neznalost, ale sám si mnoho argumentů doslova „vycucal“ z prstu. Možná tedy měl potřebné vzdělání, ale to bylo všechno. Byl vzdělaný, zkušený, ale přesto nepřispěl ničím zásadním, na co bychom mohli vzpomínat.
Když však odhlédneme od podmínky vzdělání, nelze jeho argumentaci upřít částečnou pravdu. Někteří vládní činitelé se chovají a konají tak, jako kdyby byli absolutními amatéry a bohužel kolem sebe nemají nikoho, kdo by je zkorigoval. A co hůř, chybí jim dostatečná sebereflexe. Není ostuda chybovat nebo selhat v náročném úkolu. Ostuda je, když si to nejsou schopni připustit, z chyb se poučit a příště to udělat lépe. Současná vláda svými občasnými projevy stále potvrzuje, že žije v přesvědčení, jak se jim daří a kolik dobrého udělali. A že jediným problémem je, že my občané to nechápeme.
Odtrženost politiků a nulová sebereflexe, to je to, co předvádí současná vláda. A pravděpodobně na to při volbách bohužel doplatí.
Rozpočet jako paskvil
Každá vláda se minimálně nejpozději před volbami snaží zavděčit voličům a získat je na svoji stranu, proto často rozdává peníze i tam, kde není potřeba. A schodky se neustále zvětšují. Obvykle jsou horší, než s jakými se počítalo v rozpočtu.
Současný rozpočet je do určité míry optimistický, jenže jak sám Zeman poznamenal, je nereálný. Jde pravděpodobně o „čísličkaření“, tedy využívání kliček, které umožňují pracovat s čísly tak, aby výsledek vypadal pěkně a chyba nebyla na první pohled vidět. Pokud tomu tak skutečně je, a bohužel zřejmě ano, pak se to dá označit za podvod na voliče. Od politiků očekávám, že budou schopní pojmenovat i nepříjemné věci a budou upřímní alespoň v tak základních věcech jako je rozpočet. Pokud to nezvládnou, pak tam nemají co dělat.
Velkým zklamáním bylo prohlášení Petra Fialy o dorovnání mezd na německou úroveň během dalších čtyř let. Je dost možné, že toho premiér už nějakou dobu dost lituje a nejradši by vzal svá slova zpět. Občas člověk rychleji mluví, než myslí a někdy je přání otcem myšlenky, ale realita je pak prostě jiná. Takhle zcestných prohlášení by se však premiér dopouštět neměl a pokud ano, očekával bych, že se tomu postaví čelem a omluví se, že se nechal unést. No, ničeho jsme se nedočkali.
Cenzura
Třetím bodem, který Zeman ve svém proslovu zmínil, je cenzura. Podle mého názoru je svoboda slova potlačována celosvětově, nejen u nás. Ale do značné míry si za to můžeme sami, protože svobodu slova někteří zaměňují za možnost svobodně kohokoliv urážet nebo šířit prokazatelné lži. I sám Zeman je jedním z těch, kteří k tomuto zneužívání jedné ze základních svobod, svým jednáním přispěli. Připomenout můžeme např. jeho výroky ohledně Ferdinanda Peroutky, které jsou už notoricky známé.
Zeman zmínil projev Otakara Foltýna, koordinátora strategické komunikace státu. I když bych od takové osoby očekával profesionálnější vyjádření, Zeman využil jeho slov a překroutil jejich znění. Což, jak jsem již napsal výše, je jeho specialita. Vzít něco pravdivého a stvořit z toho pravdivě vypadající lež.
Zeman kritizuje něco, co sám pomáhal vytvořit. Kritizuje něco, aniž by sám přispěl ke zlepšení. Škoda, že i jemu, podobně jako současné vládě, chybí schopnost sebereflexe. Jeho projev mohl přijít v novém roce. Sice by se na něm nic nezměnilo, ale aspoň by nepůsobil tak nepatřičně jako ve vánočním čase. Přesto však stojí za to se nad ním zamyslet.
Jak vnímáte Zemanův proslov vy?
Zeman, 2022
