Věděli, že nepřežijí. A přesto zůstali. Bitva o Alamo byla masakr, ale tahle prohra vedla ke svobodě

Na jaře roku 1836 se ve staré misii na jihu Texasu odehrála bitva, která trvala jen několik hodin, ale její ozvěna se nese dějinami dodnes. Dvě stovky mužů bránily rozpadající se misii proti několikanásobné přesile. Všichni padli. Přesto se z jejich porážky zrodil příběh, který spojil Texas a později i celou Ameriku. Říká se mu jednoduše – Alamo.

Na začátku 30. let 19. století byl Texas součástí Mexika. Rozlehlé území bylo řídce osídlené, a tak mexická vláda lákala přistěhovalce z USA, aby tu zakládali farmy. Nabízela jim půdu a svobodu, výměnou chtěla, aby dodržovali mexické zákony a přijali katolickou víru. V praxi to ale fungovalo jinak. Osadníci z jihu Spojených států mluvili anglicky, vyznávali protestantskou víru a mnozí s sebou přivedli i otroky. To se brzy stalo problémem – otroctví bylo v Mexiku zakázané.

Napětí rostlo. Noví osadníci se cítili být spíš Američany než Mexičany a odmítali příkazy úřadů z hlavního města. Když prezident Antonio López de Santa Anna v roce 1835 zrušil mexickou ústavu a zavedl centralizovanou vládu, Texas se vzbouřil. Boje vypukly na podzim a povstalci dokázali obsadit několik měst, včetně San Antonia de Béxar. Mexická posádka odešla a v ruinách nedaleké misie San Antonio de Valero zůstala malá hlídka povstalců. Nikdo tehdy netušil, že právě tam se odehraje bitva, která se zapíše do učebnic.

Alamo vzniklo původně jako františkánská misie. Nízké zdi z nepálených cihel, kostel, pár hospodářských budov a nádvoří – nic, co by připomínalo vojenskou pevnost. Když ji později využívala armáda, přibyla děla a improvizované opevnění, ale pořád to byla jen přestavěná farma. Hradby byly nerovné a některé části se drolily.

Přesto tam povstalci zůstali. Měli málo lidí i zásob, ale místo mělo symbolickou váhu – kdo držel San Antonio, měl kontrolu nad jižní cestou do Texasu.

V únoru 1836 velel obraně plukovník James C. Neill, který však musel odjet a zanechal velení mladému právníkovi Williamu Barretu Travisovi. Bylo mu teprve sedmadvacet. Krátce poté dorazil se svými muži James Bowie, známý lovec a dobrodruh, který velel dobrovolníkům. A do třetice přišel Davy Crockett, bývalý kongresman z Tennessee, muž s pověstí hrdiny divočiny. Přivedl kolem třiceti dobrovolníků, kteří si říkali „Tennessee Mounted Volunteers“.

Travis, Bowie a Crockett – tři různí muži, tři silné osobnosti. Mezi nimi občas jiskřilo, ale brzy je spojil společný osud. Celkem bylo v Alamu kolem dvou set obránců – přesný počet se neví, prameny se rozcházejí. Mezi nimi byli i Tejané, tedy Mexičané, kteří podpořili povstání.

Zima roku 1836 byla pro Mexičany tvrdá. Armáda prezidenta Santa Anny pochodovala stovky kilometrů napříč pouští a prérie. Cílem bylo rozdrtit texaské povstání dřív, než se stihne rozšířit. Santa Anna chtěl jasné vítězství, které by ukázalo, že odpor nemá smysl.

Do San Antonia dorazil 23. února 1836. Na obzoru se objevily kolony vojáků, bubny a prapory. Travis a jeho muži se stáhli za hradby misie, spálili mosty a připravili se na obléhání.

Ten samý den poslal Travis dopis, který se stal slavný. Adresoval ho „Všem Texasanům a Američanům světa“ a končil slovy: „Nikdy se nevzdám a neustoupím. Vítězství nebo smrt.“
Byla to výzva, která měla povzbudit ostatní, ale také dopis na rozloučenou. Pomoc, kterou žádal, nepřišla včas.

Mexická armáda čítala asi 1 500 mužů, později dorazily posily. Zatímco Santa Anna rozmisťoval děla, obránci opravovali zdi a hloubili příkopy. Každý den dopadaly na misii desítky dělostřeleckých koulí. V noci se ozývaly bubny, aby obránci nemohli spát.

James Bowie onemocněl, pravděpodobně tuberkulózou. Většinu času trávil na lůžku a velení zcela převzal Travis. Muži se střídali na hlídkách, nosili střelný prach, opravovali zdi. Byla zima, málo jídla, málo vody a ještě méně naděje.

Davy Crockett se snažil držet náladu. Hrával na housle, vtipkoval, ale i on věděl, že vyhlídky jsou mizivé. Každý den se zvedal prach z výbuchů a kouř z děl. Občas se z pevnosti vydali poslové s žádostí o pomoc, ale většina byla zajata nebo zabita. Do Alama se podařilo dostat jen několika málo mužům, mezi nimi Jamesi Bonhamovi, který se přes obklíčení dvakrát probil dovnitř.

Třináct dní čekali. Číslo, které později získalo symbolický význam.

6. března 1836 vyrazil Santa Anna k rozhodujícímu útoku. Ještě před úsvitem se čtyři kolony vojáků rozběhly k hradbám. Bubny zněly, trubky dávaly signál, obránci spěchali na své pozice. Travis padl už v prvních minutách, zasažen kulkou do hlavy.

Mexičané pronikli přes severní zeď. Obránci se stáhli do kostela a na nádvoří. Bojovali zblízka, pušky se měnily v kyje, nůž byl účinnější než meč. James Bowie byl zabit na svém lůžku. Davy Crockett podle některých zpráv padl při obraně kostela, podle jiných byl zajat a popraven. Jistotu nemáme – svědectví se rozcházejí.

Bitva trvala asi devadesát minut. Když bylo po všem, ležela mezi ruinami většina obránců. Santa Anna nechal těla spálit. Přežily jen ženy, děti a několik otroků, které poslal pryč, aby vyprávěli, co se stalo. Mezi nimi Susanna Dickinson s malou dcerou a Travisův sluha Joe, jehož svědectví se stalo hlavním zdrojem informací o bitvě.

Z vojenského hlediska to bylo jasné vítězství Mexičanů. Ale z hlediska politiky a morálky to byla katastrofa. Brutální konec obránců vyvolal mezi Texasany vlnu hněvu. Když se zprávy o Alamu rozšířily, změnila se nálada celé země.

O šest týdnů později, 21. dubna 1836, se u San Jacinta střetla armáda generála Sama Houstona se silami Santa Anny. Texaští vojáci šli do útoku s pokřikem „Remember the Alamo!“. Bitva trvala necelou půlhodinu a skončila drtivým vítězstvím Texasu. Santa Anna byl zajat a donucen podepsat dohodu o uznání nezávislosti.

Z porážky u Alama se tak stala jiskra, která zapálila vítězství.

Po válce se z bitvy u Alama stal mýtus. Obránci byli líčeni jako hrdinové bez bázně, Santa Anna jako krutý tyran. Příběh se vyprávěl po školách, tiskl v knihách, stal se součástí identity Texasu. Ale skutečnost byla složitější.

Ne všichni obránci byli Američané a ne všichni bojovali za ideály svobody. Někteří bránili své majetky, jiní chtěli zachovat možnost držet otroky, kterou mexické zákony zakazovaly. Santa Anna nebyl cizí okupant, ale prezident, který se snažil potlačit povstání. Jenže jeho tvrdost a arogance ho nakonec zničila.

Přesto zůstává fakt, že obránci Alama bojovali statečně. Věděli, že šance na přežití je mizivá, a přesto zůstali. Možná z hrdosti, možná ze vzdoru. Ale jejich rozhodnutí stát tam do posledního se stalo silnějším než výsledek bitvy.

O Alamu existuje spousta verzí. Některé se předávají po generace, ale nelze je doložit. Například slavná „čára v písku“, kterou měl Travis nakreslit a vyzvat muže, aby ji překročili, je pravděpodobně pozdější legenda. Jisté ale je, že nikdo z obránců neodešel.

Stejně nejasný je osud Davyho Crocketta. Podle amerických svědectví padl v boji, podle mexických byl zajat. Pravdu se asi nikdy nedozvíme. Ale není to podstatné – důležité je, že zůstal, i když mohl odejít.

Z původní misie se zachoval především kamenný kostel a část zdí. Dnes stojí uprostřed rušného San Antonia. Každý rok sem přijdou miliony lidí. Místo, kde kdysi duněly výstřely, je tiché, udržované a plné turistů.

Pro Texas je Alamo víc než památník. Je to symbol identity. Ale zároveň i připomínka, že příběhy o hrdinství bývají složitější, než se vypráví. V posledních letech se víc mluví i o mexické straně příběhu, o místních obyvatelích, o otroctví. Mýtus se mění, ale respekt zůstává.

Bitva u Alama nebyla velká, ale změnila dějiny. Travis, Bowie, Crockett a ostatní nevyhráli bitvu, ale dali Texasu víru, že má cenu bojovat. Kdyby tehdy odešli, možná by se Texas stal jen poznámkou v dějinách. Takhle se zrodil příběh, který přežil celé generace.

Alamo dodnes připomíná, že i porážka může mít smysl. Ne proto, že by byla krásná, ale proto, že dokáže něco změnit. A právě proto si na ty muže v rozpadající se misii lidé pořád vzpomínají.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.thealamo.org/remember/battle-and-revolution

https://www.tsl.texas.gov/treasures/republic/alamo-01

https://time.com/6072141/alamo-history-myths/

https://www.gilderlehrman.org/history-resources/essays/when-myth-and-meaning-overshadow-history-remembering-alamo

https://www.sanjacinto-museum.org/Discover/The_Battle/History/