Článek
Když se řekne „věznice s nejvyšší ostrahou“, většina lidí si představí beton, ostnaté dráty, řev, těžké dveře a atmosféru, která má člověku dát jasně najevo: tady se trpí, protože tak to má být. Věznice Halden fengsel v jihovýchodním Norsku je přesný opak tohohle očekávání – a právě proto budí takové emoce.
Na fotkách působí skoro jako moderní školní areál v lese: čisté linie, hodně světla, zeleň, umění na zdech, žádná okázalá „vězeňská estetika“. Jenže Halden není experimentální hotel ani sociální projekt pro hodné kluky. Je to věznice s maximálním stupněm ostrahy, kde sedí lidé odsouzení za velmi závažné trestné činy. A přesto je postavená na myšlence, která leckomu zní jako provokace: trestem je ztráta svobody. Ne ponížení, strach a rozklad člověka.
Kde se vzala a proč ji Norsko postavilo?
Halden leží kousek od švédských hranic. Věznice se budovala dlouho (v různých zdrojích se uvádí zhruba dekáda příprav a výstavby) a první vězni do ní přišli 1. března 2010; oficiálně byla otevřena 8. dubna 2010 (otevření se účastnil i norský král Harald V.). Kapacita se podle zdrojů uvádí různě – typicky kolem 248–252 míst.
O Haldenu se často mluví jako o „nejhumánnější věznici na světě“, ale i humánnost tu má své meze:
- Není to otevřená věznice (ty v Norsku existují taky, ale fungují úplně jinak). Halden je „zavřená“ věznice s vysokým zabezpečením.
- Nejde jen o architekturu. V pozadí je celý norský model trestní politiky, který staví na rehabilitaci a na tom, že většina vězňů se jednou vrátí do běžného života.
Norská Vězeňská služba (Norwegian Correctional Service / Kriminalomsorgen) to popisuje jednoduše: cílem je, aby odsouzený po trestu zvládl život bez zločinu. A aby výkon trestu probíhal tak, že stát omezí svobodu – ale nevezme člověku „zbytek života“.
„Princip normality“: nejdůležitější klíč k pochopení Haldenu
Bez tohohle pojmu Halden nejde pochopit. Norská vězeňská služba přímo říká, že trestem je omezení osobní svobody; žádná další práva nebyla rozsudkem odebrána – a proto má odsouzený (v rámci možností) mít podobná práva jako ostatní lidé v Norsku. Zároveň platí, že nikdo nemá být držen v přísnějším režimu, než vyžaduje bezpečnost.
V praxi to znamená třeba:
- vězni mají přístup ke zdravotní péči a vzdělávání,
- pracují, učí se, mají strukturovaný den,
- prostředí má být „normální“ natolik, aby člověk neztratil základní dovednosti pro život venku,
- personál nemá fungovat jen jako „hlídači“, ale i jako lidé, kteří umí vést, nastavovat hranice a pracovat s konfliktem.
Odborně se o principu normality píše i v akademických textech o norské vězeňské politice – je to jeden ze základních pilířů, ne jenom módní výstřelek z poslední doby.
Jak může být věznice „měkká“ a zároveň bezpečná?
Tohle je asi nejčastější otázka: Když vězňům dáte „dobré podmínky“, nebude to akorát slabost?
Norsko na to odpovídá vlastním pojetím bezpečnosti. Nejde jen o mříže a zámky (to je takzvaná „statická bezpečnost“). Hodně se sází na něco, čemu se říká dynamická bezpečnost: personál je co nejvíc přítomný v běžném životě vězňů, komunikuje, zná situaci v oddílech, včas zachytí napětí, a tím snižuje riziko násilí nebo útěků. Tohle není „kamarádíčkování“ – je to práce s autoritou, která má být čitelná a legitimní.
Norští vězeňští dozorci navíc procházejí dvouletým placeným vzděláním, kde mají psychologii, kriminologii, právo, etiku i lidská práva. Není to krátký kurz „jak držet obušek“. Je to profese, která má stát na kompetencích, ne na zastrašování.
Zvenčí věznice příliš přívětivě nevypadá
Architektura: proč ty budovy vypadají tak, jak vypadají
Halden se stal ikonou i kvůli tomu, jak byl navržený. V areálu se pracuje se světlem, prostorem a přírodou. Podle dostupných údajů jde o velký komplex (včetně rozlehlého pozemku v lesním prostředí) a při návrhu se řešilo i to, aby prostředí podporovalo „normální“ denní rytmus a nevyvolávalo trvalou agresi nebo beznaděj.
Důležité je nepodlehnout zkratce „nemají tam žádné zabezpečení“. Halden se v některých popisech zmiňuje jako věznice bez „konvenčních“ bezpečnostních prvků – to ale neznamená, že je otevřená nebo nějak „děravá“. Znamená to spíš, že se neopírá o teatrální demonstraci síly (věže, ostnaté dráty všude, permanentní show). Bezpečnost je zde kombinací režimu, architektury a práce personálu.
Jak vypadá život uvnitř
Jedna z nejznámějších věcí jsou cely/pokoje: obvykle se popisují jako malé, ale světlé místnosti s nábytkem, oknem, pracovním stolem a vlastní koupelnou. Fotky působí „normálně“ a někdy to lidi vytočí, protože očekávají špínu a mříže. Jenže smysl není někoho zdeptat a rozložit. Smysl je, aby člověk fungoval v režimu, kde se učí zodpovědnosti a pravidlům, která jsou běžná ve společnosti.
Vedle toho Halden nabízí věci, které v „klasických“ věznicích znějí neuvěřitelně: dílny, sportoviště, hudební aktivity. Tyhle prvky se často objevují i v základních popisech věznice.
Nic z toho není vnímáno jako „volnočasový bonus za zločin“. V norském pojetí je to nástroj. Když se vězeň učí pracovat, dodržovat režim, fungovat v kolektivu, řešit konflikt bez násilí, plánovat den – snižuje se šance, že po propuštění spadne zpátky do stejného průšvihu. Odpověď Norska na kriminalitu není „udělejme to co nejhnusnější“, ale „udělejme to tak, aby se to neopakovalo“.
Rodina a kontakt s venkem: proč na tom záleží
Další věc, která v Haldenu i obecně v Norsku hraje velkou roli, je udržení vazeb s rodinou. V rámci principu normality je logika jasná: pokud má být návrat do společnosti reálný, člověk nemůže být roky odříznutý tak, že po propuštění neumí navázat normální vztah ani se postarat o děti.
Konkrétní pravidla návštěv a režimů se můžou lišit podle zařazení vězně a bezpečnostního posouzení (a mění se i v čase), takže se nedá přesně říct „kolikrát týdně a na kolik hodin“. Co je ale podstatné, že Halden je navržený tak, aby návštěvy a kontakt s rodinou byly organizačně i prostorově možné – a aby to nebyla jen „odškrtávací povinnost“.
„Takže v Norsku se sedí jen 21 let?“ Ano – a je důležité chápat kontext
Když se v debatách vytáhne Halden, často padne argument: „No jo, v Norsku stejně dávají směšné tresty.“ Realita je složitější.
Oficiální informace norské vězeňské služby uvádějí, že nejdelší běžný trest odnětí svobody je 21 let, s výjimkami (např. některé válečné zločiny, genocida a podobně, kde nový trestní zákoník umožňuje vyšší maximum – uvádí se 30 let).
A pak je tu ještě institut preventivní detence (forvaring) – právní režim, kdy soud stanoví časový rámec (obvykle do 21 let, u některých nejzávažnějších činů do 30), ale pokud je člověk dál považován za nebezpečného, může být detence prodlužována. To už je „norská verze“ toho, co se v praxi může blížit doživotí.
Tohle je důležité i pro Halden: Norsko se nesnaží „pustit každého co nejdřív“. Snaží se pracovat s tím, že drtivá většina lidí jednou ven půjde – a že je lepší, když ven půjde někdo stabilní, s režimem a dovednostmi než někdo zlomenej, naštvanej a odříznutej od „normálního“ světa.
Ilustrační obrázek
Funguje to? Recidiva, čísla a realističtější pohled
Tady je potřeba opatrnost. V médiích se roky opakuje jednoduchá věta: „Norsko má recidivu kolem 20 %.“ Často je to myšleno jako znovuodsouzení do dvou let. Různé studie a přehledy skutečně zmiňují hodnoty kolem této úrovně.
Zároveň ale existují i novější odborné texty, které upozorňují, že záleží na metodice (co přesně počítáte: znovuodsouzení, znovuuvěznění, jak dlouhé období, jaký vzorek, jaký typ trestné činnosti). Například článek o výpočtu dvouleté míry znovuodsouzení uvádí, že nejnovější dvouletá míra znovuodsouzení pro propuštěné vězně mohla být kolem 16 % (autoři zároveň připouštějí vliv pandemického období a metodických detailů).
Co z toho plyne pro Halden?
- Halden sám o sobě není kouzelná pilulka. Je to pouze část systému.
- Norsko má relativně nízké míry návratu ke kriminalitě v mezinárodním srovnání – ale čísla nejsou jedno univerzální dogma.
- A hlavně: ani norský systém není bez problémů. Není to utopie.
Kritika: náklady, pocit „nespravedlnosti“ a taky praktické limity
Halden bývá kritizovaný ze tří stran.
1) „Je to drahé.“
Ano, Halden patří k nákladným projektům. Část zdrojů uvádí investici v řádech miliard norských korun.
Zastánci odpovídají: pokud rehabilitace sníží recidivu, ušetříte na dalších trestech, policiích, soudech, obětech a sociálních dopadech. Odpůrci říkají: i kdyby, společensky to může působit jako špatný signál.
2) „Je to nespravedlivé vůči obětem.“
Tohle je emocionálně nejsilnější bod. A nedá se shodit jednou větou. Norsko se tu opírá o odlišnou filozofii: stát má trestat tak, aby chránil společnost i do budoucna. Pro část lidí je to rozumné. Pro část je to neakceptovatelné, protože trest má být i odplatou.
3) „V praxi to naráží na personál a realitu.“
Tady se často ukazuje, že i sebelepší model stojí a padá na lidech. Dynamická bezpečnost a rehabilitace nejsou plakát na zdi – je to každodenní práce. A jakmile máte nedostatek personálu, roste riziko, že se věznice začne „zavírat do sebe“ (víc času za dveřmi cel, míň aktivit, víc napětí). Tenhle problém se v Norsku diskutuje i u jiných zařízení v souvislosti s tlakem na kapacity a personální situací.
Proč Halden tolik dráždí – a proč je zároveň tak důležitý?
Halden je v podstatě zrcadlo. Nejde jen o věznici, ale o otázku, kterou si každá společnost musí položit:
Chceme, aby vězení bylo hlavně místo odplaty – nebo místo, které snižuje pravděpodobnost, že se zločin bude opakovat?
Norský model říká: „Většina odsouzených se vrátí. Tak ať se vrátí jako někdo, kdo umí žít bez průšvihu.“ A Halden je nejviditelnější ukázka tohohle přístupu – v architektuře, v režimu, ve vzdělávání personálu i v tom, jak se mluví o lidských právech ve výkonu trestu.
Je úplně legitimní, když v někom vyvolává odpor. Stejně tak je v pořádku, když v někom vyvolává otázku, jestli jsme si „tvrdostí“ někdy jen neulevovali – a pak se divili, že se lidé z vězení vrací ještě horší.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.theguardian.com/society/2012/may/18/halden-most-humane-prison-in-world
https://www.bbc.com/news/stories-48885846
https://doga.no/en/activities/design-and-architecture-in-norway/architecture/halden-prison/
https://www.liberties.eu/en/stories/halden-the-world-s-most-humane-prison/11089
https://www.moma.org/interactives/exhibitions/2013/designandviolence/halden-prison-erik-moller-architects-hlm-architects/
https://allthatsinteresting.com/halden-prison
