Vlaštovičník, bylinka s antibiotickým účinkem, skvělá proti bradavicím, nebo jedovatý plevel?

O téhle bylince s dvojí tváří jsem se dozvěděl už jako malý kluk. Prababička chovala králíky, kterým jsem měl občas natrhat a dát trávu. „Ale tenhle plevel jim netrhej, nebo se nafouknou a chcípnou,“ varovala mě mnohokrát. Rostlinka nám rostla na zahradě, sem tam někde v trávníky, nejčastěji však podél zdí, obrubníků nebo na místech, kde nebyl tak hustý travní porost. A já jsem pochopitelně nechtěl, aby se těm chlupatým kuličkám něco stalo.

Opatrnost vůči této rostlince jsem si doslova zafixoval a i když jsem dlouhou řádku let nevěděl, co to je za rostlinku, jak se jmenuje a co od ní skutečně (ne)hrozí, kdykoliv jsem ji viděl někde na zahradě, automaticky jsem ji šel vytrhnout a vyhodit, aby se náhodou nestalo, že se někdo nebo něco otráví. Rostlinka má natolik jedinečný vzhled, že ji poznáte v hromadě dalšího plevele a nemusíte být milovníkem botaniky. A pokud byste přeci jenom byli někdy na pochybách, stačí kousek ulomit a pokud se vyhrne žlutá šťáva, která vás obarví, je to jasné. Vlaštovičník.

Vlaštovičník větší (Chelidonium majus)

Jedná se o bylinu, která je v Evropě a části Asie původní rostlinou. Později pak byla zavlečena do Severní Ameriky, kde zdomácněla. V některých amerických státech je pod kontrolou a příliš se nešíří, v jiných je považována za invazivní plevel. Její jméno - vlaštovičník - se spojuje s dobou, kdy začíná kvést. Ve stejné období se totiž dříve vracely vlaštovky z teplých krajin. Dnes už kvůli změnám teplot tato rovnice úplně nefunguje, ale pořád se jedná o přibližně stejné období.

Rostlina roste v řídkém trsu, má vzpřímené a pevné lodyhy, byť jsou křehké a není těžké je zlomit. Dosáhnout může klidně výšky až jednoho metru, i o trochu více. Její listy mají typický vlnitý okraj, zelené až modrozelené barvy. Kvete od jara až téměř do podzimu, přičemž květy jsou žluté a velmi jednoduché, tvoří je jen čtyři okvětní lístky. Když odkvete, objeví se úzké a podlouhlé tobolky, v nichž jsou ukryta tmavá semínka.

Vlaštovičník je typický svojí šťávou, která z něj okamžitě vytéká, jakmile rostlinu jakýmkoliv způsobem poraníte. A je jedno, jestli jí zlomíte stonek, nebo jen utrhnete kousek lístečku. Okamžitě se objeví krůpěje žluté latexové šťávy, která vás dokáže obarvit a citlivější jedince i lokálně podráždit.

Ostatně, kvůli této typické šťávě byla dříve vyhledávána bylinkářkami a lidovými léčiteli. Žlutý latex má totiž naleptávací schopnosti, a tak se používal k potírání bradavic, které pak časem odpadly. Při použití si však člověk musí dát pozor, aby se latex opravdu dostal jen na bradavici a zbytečně nenaleptával okolní pokožku. A už vůbec se nesmí dostat do očí, protože by je mohl poškodit a v krajním případě by člověk mohl i oslepnout.

Kromě použití na bradavice se rostlina využívala při onemocnění žlučníku, pro zlepšení trávení, snížení krevního tlaku a zlepšení srdeční činnosti. Nešlo o výmysl, rostlina skutečně takový vliv má a může být dobrou pomocnicí. Jenže kámen úrazu tkvěl vždy v tom, že aby měla rostlina požadovaný účinek, musela být precizně dávkována. Pokud nebyla dávka přesná, což bylo samozřejmě těžké určit, pak se z dobrého sluhy stal zlý pán a látky, které měly pomoci, se staly najednou jedem, který by mohl zahubit.

Nať vlaštovičníku je plná různých alkaloidů, více či méně nebezpečných. Mezi hlavní patří např. koptisin, allokryptopin, protopin, chelidonin nebo sanguinarin, dále proteolytické enzymy a chelidostatin, který inhibuje cysteinovou proteázu. Z těchto důvodů si s vlaštovičníkem hráli i lékaři zkoumající rakovinu, protože by, čistě teoreticky, mohl být nápomocný v boji s rakovinou. V některých zemích jsou dokonce dostupné léky s látkami z vlaštovičníku, které se volně prodávají na žaludeční potíže. Jenže jak už bylo řečeno, vlaštovičník by mohl být dobrý sluha, ale spíše bude zlým pánem. Zatímco bude na jedné straně pomáhat zlepšit trávení, na straně druhé bude velkou zátěží pro játra.

Pokud rostliny nasekáme a usušíme, jejich jedovatý potenciál poněkud klesne, ale v malém množství nebezpečné látky zůstanou. Rodiče malých dětí si nemusí dělat velké starosti tak jako v případě jiných jedovatých rostlin, protože vlaštovičník má velmi nepříjemnou chuť, hořkou a poměrně i dost pálivou. Pokud by tedy dítko chtělo vlaštovičník okusit, velmi rychle si to zase rozmyslí. Podobně to budou mít i zvířata, pro něž ale i malé zkonzumované množství může být nebezpečné.

Vlaštovičník je léčivka, ale protože velmi záleží na použitém množství a snadno může dojít k otravě, je spíše lepší se mu vyhnout. Nežádoucí účinky snadno přebijí jeho případný přínos.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.novinky.cz/clanek/bydleni-zahrada-vlastovicnik-nejen-na-bradavice-40040591

https://www.ceskestavby.cz/clanky/vlastovicnik-odolny-plevel-a-nebo-lecivy-zazrak-za-ktery-bychom-meli-byt-radi-29951.html

https://sever.rozhlas.cz/vlastovicnik-neni-dobry-jen-na-bradavice-pomuze-treba-i-proti-kasli-8738065

https://www.rhs.org.uk/weeds/greater-celandine

https://treecanada.ca/resources/tree-killers/celandine/

https://en.wikipedia.org/wiki/Chelidonium_majus