Článek
Graham Frederick Young se narodil 7. září 1947 v severním Londýně. V dokumentech se opakuje obraz samotářského, uzavřeného dítěte, které se těžko napojuje na vrstevníky a brzy utíká k tomu, co se dá držet v ruce, pojmenovat a ovládat: chemikálie, reakce, vzorce.
Jeho přezdívka „Teacup Poisoner“ („čajový travič“) nevznikla proto, že by dělal divadlo. Naopak. Většina toho, co dělal, se odehrávala v nejběžnějších "kulisách": kuchyň, čaj, káva, sklenice vody. A právě to je na tom děsivé – nepotřeboval masku ani nůž. Stačila mu chvíle o samotě s hrnkem a něčí důvěrou.
Neuspokojivé dětství a první vlna otrav
Graham Young je trochu jiný typ dětského vraha. U něj nešlo o výbuch emocí, nešlo o zkrat. Pocházel z nepříliš uspokojivého rodinného zázemí. Matka mu zemřela na tuberkulózu, ještě když byl malé dítě a zhroucený otec se o něj nedokázal postarat. Graham tak vyrůstal u tety Winnie. Moc přátel ale neměl a volný čas trávil sám se sebou a svými koníčky, mezi které patřila chemie a toxikologie.
Otec mu pořídil sadu malého chemika a Graham se díky pokusům dál zdokonaloval a dokonce dokázal získat i jedovaté látky. Své pokusy uplatňoval i na členech rodiny a podával jim otrávené čaje. Otci, nevlastní matce, starší sestře… ale nikomu nepřišlo divné, když se jim dělalo špatně od žaludku, většinou to přikládali střevní chřipce nebo že jim zrovna asi nesedlo jídlo.
Kromě záliby v chemii rád pročítal příběhy vrahů a během svého dospívání se dokonce vzhlédl v postavě Adolfa Hitlera.
Netrvalo dlouho a zemřela jeho nevlastní matka Molly. Ještě během jedné z předchozích hospitalizací kvůli bolestem zjistil v jejím těle ošetřující lékař stopy po rulíku zlomocném. Bohužel, když po návratu bolestí zemřela, nikdo nezkoumal, zda nebyla otrávena. Její tělo navíc bylo zpopelněno, takže když o něco později Graham uvedl, že jí podával antimon a později thallium, nebylo možné tuto skutečnost už ověřit. Za její smrt tak nikdy nebyl souzen.
Jeho teta Winnie ale měla divné pocity, a tak nechala Grahama vyšetřit psychiatrem. Ten po rozhovorech s Grahamem neváhal a vše oznámil na policii. K odhalení nepřispěla žádná geniální detektivní metoda. Kromě posudku psychiatra to byla i série drobných nesrovnalostí: podezření v rodině, varovné signály ve škole, a hlavně fakt, že Young byl svou posedlostí jedy až příliš „viditelný“. Podle dostupných záznamů se do toho vložili i lidé ze školy – učitel a vedení – a došlo na vyšetření, které se pak přelilo do policejního šetření.
Young byl tak v roce 1962 souzen kvůli otravám tří osob, které naštěstí přežily (otec, sestra a školní spolužák) – a právě za tyto skutky byl odsouzen. Smrt nevlastní matky Molly mu však nikdy nemohla být prokázána.
Broadmoor: místo, kde měl skončit příběh
V červenci 1962 byl Young jako čtrnáctiletý poslán do Broadmooru – britské vysoce zabezpečené psychiatrické nemocnice pro pachatele závažných činů. Parlamentní záznam to popisuje věcně: byl odsouzen za podání jedu třem osobám, které se zotavily, a soud zároveň nařídil, že nesmí být propuštěn bez souhlasu ministra vnitra po dobu 15 let.
Řada lidí byla názoru, že měl být zavřen na doživotí. Jenže systém tehdy fungoval tak, že se dělalo odborné posouzení, sledovala se léčba, a pokud lékaři usoudili, že riziko pokleslo, připouštělo se podmínečné propuštění. V Hansardu se později přímo říká, že propuštěn byl v únoru 1971 na lékařské doporučení, protože měl „dobře reagovat na léčbu“ a „už není nebezpečný pro ostatní“. Propuštění bylo podmíněné: adresa, dohled probační služby a docházení do psychiatrické ambulance.
Jenže stejný parlamentní text zároveň přiznává to, co pak Británii pálilo: Youngova „morbidní fascinace jedy“ nezmizela – jen ji dokázal skrýt i při dlouhém a pečlivém pozorování.
Zjednodušeně řečeno, naučil říkat správné věty správným lidem, aby se dostal ven.
Návrat mezi lidi: „Bovingdon Bug“ a druhá vlna
Po propuštění Young nejdřív prošel výcvikem a pak získal práci ve firmě v oblasti Hemel Hempstead / Bovingdon v Hertfordshiru. Hansard zmiňuje, že šel po propuštění na Government Training Centre ve Slough a následně byl zaměstnán u firmy v oblasti Hemel Hempstead.
Podle veřejně dostupných popisů případu pracoval v John Hadland Laboratories v Bovingdonu. A brzy se začala dít „divná věc“: lidé v okolí hromadně stonali. Zpočátku se mluvilo o viru, o kontaminované vodě, o všelijakých hypotézách. V některých textech se pro to vžil název „Bovingdon Bug“ – jakoby šlo o místní střevní chřipku.
Konkrétní počty postižených se v různých zdrojích trochu liší (někde se píše o desítkách nemocných). To, co je podstatné a doložené v trestní rovině, jsou konkrétní oběti a konkrétní úmrtí, která se nakonec propojila s Youngem.
Robert Edward Egle a Frederick Ernest Biggs
Young byl nakonec odsouzen za vraždy dvou mužů: Roberta Edwarda Eglea a Fredericka Ernesta Biggse. Podle souhrnných popisů případu šlo o kolegy z pracoviště: Egle byl vedoucí ve skladu a Biggs byl mimo jiné lokální komunální politik a v podniku pracoval na částečný úvazek.
Toxikologicky se v souvislosti s druhou vlnou nejčastěji uvádí thallium (vraždy) a také antimon (některé otravy/pokusy).
Proč je otrava tak těžko zachytitelná
V dlouhém prohlášení v Hansardu je pasáž, která přesně vysvětluje, proč mohl unikat tak dlouho. Je tam řečeno, že „otrava je jedinečný zločin“: u násilníka je recidiva často hned vidět, ale jed může „unikat odhalení dlouhou dobu“ – zvlášť když příznaky vypadají jako přirozená nemoc.
To je důležité i pro pochopení atmosféry na pracovišti. Lidi nepřemýšleli v režimu „někdo nás tu tráví“. Přemýšleli: „něco tu řádí“. A když navíc pachatel vystupuje jako klidný, nenápadný člověk, který vám nabídne čaj, je to skoro dokonalá kombinace.
Ilustrační obrázek
Odhalení: když se minulost opakuje
Young byl zatčen v listopadu 1971. A tentokrát už nebylo možné tvářit se, že jde o náhodu. Jednak kvůli toxikologii, jednak kvůli jeho minulosti – ta se znovu objevila a začala dávat děsivý smysl.
V procesu z roku 1972 čelil obžalobě mimo jiné ze dvou vražd. A po skončení procesu se případem zabývala i politika: 29. června 1972 vystoupil v Dolní sněmovně ministr vnitra Reginald Maudling s prohlášením, kde otevřeně přiznává, že jde o zločiny spáchané člověkem na podmínečném propuštění z Broadmooru – a oznamuje zpřísnění postupů a nezávislé prověření.
V téže řeči je i věc, která je pro Británii dodnes citlivá: zřízení nezávislého přezkumu a zároveň oznámení širší reformní komise pod vedením lorda Butlera.
Nebyl to jen kriminální případ. Byl to i průšvih státu, který musel veřejně vysvětlovat, proč takový člověk vůbec dostal šanci být znovu mezi lidmi.
Co je na Youngovi jiné než na „běžném“ vrahovi?
Nejjednodušší by bylo napsat: „byl to psychopat“. Jenže tak jednoduché to prostě nebylo. U Younga je nepohodlné právě to, že jeho jednání působí racionálně: pozorování, dávkování, čekání, vyhodnocování.
V dobových posudcích se objevuje, že u něj odborníci řešili spíš poruchu osobnosti / psychopatické rysy než „klasickou“ psychózu. Hansard pak používá dobový termín „psychopatická porucha“ ve smyslu tehdejšího právně-medicínského rámce.
Systém ho nepropustil proto, že by si někdo řekl „už je v pohodě“. Propustil ho proto, že dokázal působit stabilně, spolupracovat, splnit očekávání. V Hansardu je dokonce konkrétní formulace, že se zdálo, že už „není posedlý jedy, násilím a škodolibostí“ a že došlo k „hlubokým změnám“ během několika let.
A pak realita: „morbidní zájem o jedy… byl obnoven téměř okamžitě po propuštění“.
Tohle nebyl jen „špatný posudek“. To byla lekce o tom, jak snadno se dá napodobit normálnost, když víte, co od vás instituce chce slyšet.
Doživotí a konec příběhu
Po odsouzení v roce 1972 už Young ven nešel. Zemřel ve vězení na Isle of Wight (Parkhurst) v roce 1990.
Z hlediska veřejného dopadu ale jeho příběh nekončí jeho smrtí. Důležitější je to, co po něm zůstalo v systému.
V parlamentním prohlášení se mluví o tom, že se zpřísní dohled, posílí se kontakty mezi dohledem a zaměstnavatelem, revidují se případy podmínečně propuštěných a že celý rámec „mentálně abnormálních pachatelů“ si zaslouží fundamentální revizi.
To je přímý doklad, že případ Young nebyl vnímaný jen jako „další vražda“, ale jako spouštěč změn. Young už nedostal příležitost vraždit znovu a chyba, díky které byl původně propuštěn, alespoň vedla k tomu, že se celý systém zrevidoval a zvýšila se ostražitost.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://hansard.parliament.uk/commons/1972-06-29/debates/9c1f080e-0eda-489e-86fe-d35f0e5aafae/GrahamYoung
https://hansard.parliament.uk/lords/1972-06-29/debates/9388587f-1b45-45ee-8e0b-5456a6f4801e/TheCaseOfGrahamYoung
https://www.biography.com/crime/graham-young
https://www.theguardian.com/technology/2005/nov/06/news.japan
https://www.lifee.cz/cajovy-travic-graham-young-milovnik-chemie-se-ke-svym-cinum-musel-prakticky-priznat-sam-8dc38
