Článek
Sama jsem to původně nikdy neměla v plánu. Asi málokterá si vysní, že bude pracovat v nočním klubu nebo jako společnice, i když i takové se možná najdou. Ale zároveň jsem to nikdy neodsuzovala, vnímala jsem to jako jednu z forem práce, i když trochu netypickou.
Při střední jsem si vydělávala různě po brigádách, hlavně přes léto. Zatímco spolužačky trávily léto na koupalištích nebo se svými prvními láskami, já se snažila vydělat si peníze, abych byla co nejméně závislá na mámě, která jako matka samoživitelka měla dost práce s ufinancováním běžného chodu domácnosti.
Na vysoké škole jsem si přivydělávala v jedné účetní kanceláři, abych získala i nějaké praktické zkušenosti z oboru, ve kterém jsem studovala. Na firmu si nemůžu stěžovat, měla jsem možnost se dostat hlouběji do pracovní náplně účetních, nemusela jsem jen potupně vařit kafe nadřízeným, tak jako se to někde stává. A stejně tak si nemůžu stěžovat na mzdu - pokud ji srovnám se mzdou, kterou tam dostávaly účetní, tak nebyla špatná. Ale že by to stačilo ke studiu a bydlení v Praze (ne, neplatila jsem si velký byt sama pro sebe, ale sdílela jsem jeden byt s dalšími studentkami).
Když jsem viděla, že mi mzda z účtárny za částečný úvazek ani omylem nemůže stačit, našla jsem si ještě další brigádu v obchodě. Dohromady jsem už byla schopná dát dost, abych si pokryla nezbytné denní výdaje a našetřila i na školní výdaje, kterých také nebylo málo. Věřila jsem, že to v takovém rytmu zvládnu až do doby, než školu dodělám.
Bohužel, po půl roce, kdy jsem byla v jednom kole a jenom střídala školu, práci, brigádu, domácí studium a zase dokola, jsem na sobě cítila, že jsem strašně vyčerpaná a ve škole se nedokážu soustředit tak, jak bych potřebovala. Ale i když jsem se už nějaký čas poohlížela po práci nebo brigádě, kde bych si vydělala víc za méně času a ten mohla zase věnovat škole, na nic kloudného jsem nenarazila. Dobrá místa byla obsazená, nebo o ně byla tvrdá rvačka.
A tehdy poprvé mi jedna spolužačka řekla o tom, jak si přivydělává ona a že bych to mohla zkusit také. Nejdřív mě to trochu zaskočilo, sice vím, že si tak přivydělává řada studujících, ale ani jednou mě nenapadlo o tom uvažovat nějak detailněji.
Slovo dalo slovo a domluvily jsme se, že mě vezme jeden večer s sebou do klubu, kde pracovala. Nevěděla jsem, co od toho čekat, takže jsem byla docela nervózní. Byla jsem ráda, že jde se mnou a že nemusím jít poprvé sama. Internetové weby a inzerce jsou plné nabídek tohoto typu, ale poznat, kde se jedná o solidní podnik a kam je lepší se vůbec nehlásit, to se ne vždy dá zjistit.
Očekávala jsem nějaký klub se zakrytými okny, osvícený neonovými billboardy, které od večera až do rána svítí a lákají další zákazníky. „Gorily“ u vchodu, matronu v recepci, možná trochu oslizlého majitele, zakouřený bar a podobně. Taková ta klišé, která řadu lidí napadnou, když se řekne noční nebo erotický klub.
Byla jsem však příjemně překvapená. Jednalo se o větší dům, něco jako bytovku, ale trochu upravenou.
Zvenčí by jen málokdo poznal, co se odehrává za zdmi. Když jsem se na to spolužačky ptala, jak může případný zákazník zjistit, co se zde poskytuje za služby, bylo mi řečeno, že tento podnik není určen pro zákazníky „z ulice“, ale pro ověřenou klientelu, kde se noví zákazníci získávají primárně na doporučení těch stávajících, popř. se jednou za čas zveřejní nějaká reklama na placených webech věnujících se tomuto oboru.
Společné prostory a bar byly vkusně zařízené a hrála příjemná hudba, takže by si člověk myslel, že je v nějakém společenském podniku na úrovni. U vstupu jsme se musely představit mladému muži, který zapisoval nově příchozí. Žádná namakaná gorila budící strach, ale sympatický muž, který si nás zapsal a ukázal směrem ke stolu, kde čekal majitel podniku. Ani majitel nevypadal jako někdo, kdo se pohybuje v sex byznysu, spolupracuje s mafií a podobně. Klidně by se mohlo jednat o běžný pracovní pohovor na jakoukoliv kancelářskou či podobnou pozici.
Potřásli jsme si rukou, nabídnul nám drink a aby trochu uvolnil napětí, začal hovor zeširoka, mimo téma, kvůli kterému jsme tam byly. Když jsem viděla, jak je on i spolužačka v pohodě, začala jsem se cítit také uvolněněji a postupně jsme přešli k jádru věci.
Nejdřív chtěl vědět, jaká mám očekávání já a jak bych si to představovala. Když však viděl, že vůbec nevím, jak to probíhá a co bych měla očekávat, chopil se slova sám a začal mě zasvěcovat do tajů tohoto odvětví, které je částečně zahaleno rouškou tajemství, částečně mylnými informacemi, ale částečně je také součástí kriminálního světa.
Tak jsem se dozvěděla, že pracovat v sexuálních službách se dá různě, přičemž každý způsob má svoje výhody a nevýhody. Mohu pracovat čistě sama, sama s podporou nebo jako zaměstnankyně. Může se jednat o solidní čistou práci, ale také o nebezpečnou a špinavou práci.
Nejhůře jsou na tom ženy (samozřejmě jsou mezi sexuálními pracovníky i muži, kteří většinou poskytují služby homosexuálně zaměřeným mužům, ale nejčastěji v tomto oboru pracují ženy), které pracují „na ulici“. Často jde o ženy z nejnižších vrstev, mnohdy i závislé na návykových látkách, nemocné… Tomu také odpovídá jejich klientela, která pochází většinou ze stejné společnosti. Řekla bych, že tohle odpovídá představě mnoha běžných lidí, kteří si pod sexuální pracovnicí představí pochybnou ženu někde v podchodu, kterak čeká na případného zájemce. Obvykle mají svého „pasáka“, i když se najdou i solitérky, které pracují samy.
Pak jsou ženy, které pracují většinou samy na sebe, pronajímají si byty ve městě a tam přijímají své klienty, které si shání na erotických inzercích nebo sociálních sítích. To už bývají ženy z lepších poměrů, často jsou i vdané nebo mají partnera, ale potají si takto vydělávají. Poskytují služby různého charakteru, za různé ceny, některé provozují i eskortní služby. Někdy se jedná i o několik žen, které spolupracují a mají pronajatý jeden byt, kde se různě střídají, což jim umožňuje lépe poplatit nájem, aniž by musely pracovat každý den. Tyto priváty jsou v dnešní době jedny z nejoblíbenějších a pokud jsou společnice na úrovni, mají zajištěný velmi slušný příjem. Nevýhodou ovšem je, že si musí případné zájemce dobře „proklepnout“, protože nemají nikoho, kdo by je případně hlídal a chránil, pokud by se z klienta vyklubal zloděj nebo nedejbože násilník.
Kromě „pracovnic z ulice“ a privátů jsou pak ještě podniky různých úrovní, které nabízejí širokou škálu služeb nejen sexuálního charakteru. Některé „zaměstnávají“ své pracovnice, jiné jen poskytují zázemí, které si pracovnice „pronajímají“. Platí pak za pronájem prostor a dalších služeb, které mohou využít. Je tedy na každé ženě, co jí více vyhovuje, jaké potřebuje zázemí a pak také, co je ochotna nabídnout.
V podniku, kam mě přivedla spolužačka, to funguje tak, že si zájemkyně pronajme jeden z pokojů za fixní poplatek. Nemusí si ho pronajímat na celý měsíc, může si sama určit dny nebo noci, kdy si ho zarezervuje. A je pak na ní, jak pokoj využije, kolik klientů bude mít, co jim nabídne. Jedinou podmínkou je, že si klienta u vchodu vždy sama vyzvedne a následně jej pak zase vyprovodí ven. Podmínka je z důvodu bezpečnosti, aby hlídač věděl, že je vše v pořádku.
Všem pracovnicím je k dispozici veškeré zařízení, které mohou využívat jak samy, tak i jejich klienti. Jedná se o bar s širokou nabídkou alkoholických i nealkoholických nápojů a drobnými pochutinami k zakousnutí. Malý taneční sál, kde večer vystupují i tanečnice u tyče, které je možné pozorovat, popř. si mohou na volné ploše zatančit i klienti s pracovnicemi. K dispozici je i sauna.
Pokoje jsou zařízeny různě a každá si tak může zarezervovat takový pokoj, který jí vyhovuje nejlépe, může je i střídat podle potřeb svých klientů.
Pokoje jsou čistě vymalované, pravidelně dezinfikované. Různě vymalované a vyzdobené, většině z nich vévodí velká postel, dále tam bývá křeslo nebo židle, stolek. A nikde nechybí i sprchový kout a toaleta. Kromě standardních pokojů je i pár speciálních, kde je například vířivka, velká zrcadla, popř. netradiční vybavení pro různé fetiše.
V pokojích je umístěno vždy alespoň jedno tlačítko jako alarm v případě nebezpečí.
Kromě popisu podniku mi majitel popsal, jak vše probíhá, jak je zajištěno bezpečí a diskrétnost. Musela jsem si přiznat, že se cítím spíše jako v hotelu než jako někde v klubu, kde bych měla poskytovat sexuální služby. Úroveň klubu pro mě byla milým překvapením a i když jsem si vzala nějaký čas na rozmyšlenou, cítila jsem, že původní úzkost z neznáma zmizela a já se cítila dostatečně komfortně na to, abych to alespoň zkusila.
Začátky byly trochu rozpačité, ale dnes na svoji „práci“ nedám dopustit, přestože pokud bych to přiznala i před svým okolím, mnoho lidí by se na mě začalo dívat skrz prsty. Skončila jsem s účtárnou i brigádou, protože mi tato práce postačila k pokrytí všech výdajů a ještě mi zbyl volný čas, který jsem mohla věnovat svým koníčkům a zájmům.
S děvčaty, které si tam také pronajímají pokoje, jsem se spřátelila a s některými se vídám i mimo klub. Překvapilo mě, kolik žen, které si takto přivydělávají, mají i svého stálého partnera (který o tom ale většinou neví). Očekávala bych, že si takto přivydělávají hlavně mladé studentky nebo matky samoživitelky, ale u nás byl ten poměr tak 50:50, co se týče žen single a zadaných.
Naši klientelu tvoří běžní muži, nejen bohatí šéfové nebo podnikatelé, ale i normální chlapi, kteří jsou buď sami, protože na navazování trvalejších vztahů nemají z důvodu pracovního nasazení čas, popř. jsou zadaní, ale rádi by něco vyzkoušeli a jejich partnerka to odmítá, nebo se bojí jí své přání sdělit.
Často se mi stává, že na fyzický kontakt ani nedojde, někteří muži si vystačí s tím, že si spolu dáme drink a mohou si příjemně a uvolněně popovídat. Začala jsem uvažovat i o studiu psychologie, protože by se mi to k této práci hodilo. Moje dřívější zjednodušené představy o fungování podobných podniků vzaly rychle za své.
Zároveň jsem si vědoma toho, že ne každý podnik takto funguje a že v řadě z nich musejí ženy těžce pracovat a obsloužit mnoho klientů, aby byly schopny poplatit všechno, co po nich jejich šéf chce, a ještě jim něco zbylo. Zde se mohu cítit svobodně, protože mám jasně daný poplatek a vše nad je moje. Mohu si zvolit, kdy a jak dlouho chci pracovat, co jsem ochotna nabídnout. Sex mám ráda, klienty si mohu vybírat a vydělám si tolik, že bych si o tom kdekoliv jinde mohla nechat jenom zdát.
Jsem nezávislá, daně odvádím jako OSVČ, mohla jsem v klidu dostudovat a alespoň jednou ročně si dopřeju dovolenou. Žiju spokojeně, poplatím vše, co potřebuji a ještě dost uspořím. Moje okolí však můj zdroj obživy nezná, dokonce i moje maminka by se mnou přestala mluvit, kdybych jí to přiznala. Ale nevadí mi to, je to můj život a nemusím jim o tom říkat. Já se za to nestydím, ale nemám potřebu se před kýmkoliv obhajovat. Jen nevím, jak to budu řešit, až si najdu partnera. Jestli mu to prozradit, nebo ne. A jestli i poté v této práci pokračovat, nebo s ní skončit.
Je to paradox. Přestože se sexuální práce označuje za jedno z nejstarších řemesel a je po ní neutuchající poptávka, pracovnice (a pracovníci) jsou často stále společensky stigmatizováni. Ani zákony na nás příliš nepamatují a pracujeme tak v určitém zákonném vzduchoprázdnu. Přesto jsem ráda, že jsem nepodlehla předsudkům a nabídku své spolužačky přijala.
Anketa
Volně převyprávěno od osoby blízké.
