Výměna manželek jako sonda do českých domácností? Někdy dost drsná

Pořád Výměna manželek není původní český nápad, ale jedná se o převzatý americký formát pořadu Wife Swap. Poprvé se u nás začal natáčet už v roce 2005, vzniklo přes 250 dílů a natáčí se dál.

Základní páteř celého dílu je vždy stejná. Produkce vybere dvě různé rodiny nebo páry, které se do pořadu přihlásily a na dobu deseti dní dojde k výměně partnerek nebo partnerů. Ač je v názvu pořadu slovo manželka, pořad reaguje i na menšinová uskupení domácností nebo párů, a tak v případě homosexuálního páru může dojít k výměně manžela. Nebo jen partnera, protože spousta párů není oficiálně sezdána a žijí tzv. na psí knížku.

Z důvodu lepší sledovanosti, ale i pro pestřejší zážitky, vybírá produkce pokud možno odlišné páry, a to jak povahově a názorově, tak i z jiného prostředí. Kdo je bezdětný, tak obvykle putuje do rodiny s dětmi, kdo žije v paneláku, cestuje na venkov a opačně. Kdo pochází z nuznějších poměrů, navštíví bohatší rodinu, člověk z luxusu jde poznat skromné poměry. Někdy je to až extrémní kontrast, kvůli kterému to může jiskřit, což zase zvedne sledovanost. Ale osobně si myslím, že je to i k dobru zúčastněných. K čemu by byla výměna, když by partneři i prostředí bylo téměř totožné jako to, odkud vyměněný partner pochází? Někdy je prostě fajn poznat něco úplně jiného, člověk získá zase jiný úhel pohledu a zjistí, jak to může fungovat jinde.

Účastníci se však nemění zadarmo. Za účast získávají poměrně pěknou finanční odměnu. Ta v letech 2005-2016 dělala 50 000 Kč, poté 100 000 Kč až do roku 2023 a od té doby se zvedla na celých 150 000 Kč, což už je krásná částka, která může účastníkům příjemně vylepšit rozpočet. A za deset dní je to super výdělek. Cenou za to je ovšem otevření se veřejnosti, nahlédnutí diváků do jejich soukromí a jejich problémů. A někdy, bohužel i bohudík, dojde vlivem výměny i k rozpadu páru nebo rodiny. Píšu bohužel, protože někdy by se rodina dokázala stmelit a srovnat, pokud by své problémy začala řešit zavčasu, a ne až na základě zkušeností z výměny, ale někdy je to zase bohudík - lidé si uvědomí, že už je drží třeba jen setrvačnost a že když se rozejdou, čeká je možnost lepší a spokojenější budoucnosti.

Atraktivita pořadu je vidět i na čekacích lhůtách pro případné zájemce. Zájemců má totiž pořad víc než dost, a tak se může stát, že i po vyplnění přihlašovacího formuláře se vám nikdo neozve, nebo se ozve až za tak dlouhý čas, že už s tím ani nebudete počítat. Někdy se stane, že se vám ozvou, natočí s vámi krátké video jako zkoušku a pak zase velmi dlouho čekáte, klidně i měsíce. I v případě, že je zaujmete (hledají především rodiny či páry, které jsou něčím zajímavé, výrazné…), musí najít ještě vhodnou rodinu, se kterou si partnerky vyměníte. A to zabere čas…

Základní pravidla jsou celkem jasná. Vymění se partneři a musí vydržet po dobu deseti dnů v druhé rodině, aniž by kontaktovali svoji vlastní. První polovinu výměny se musí podřídit pravidlům a chodu hostitelské rodiny a druhou polovinu zase využijí k tomu, aby hostitelskou rodinu trochu zavedli na „svoji vlnu“. To je někdy přijímáno hostitelskou rodinou s vlnou nevole, ale obvykle se členové aspoň pokusí vyjít vstříc.

Je potřeba počítat s tím, že za zády máte filmařský tým, který vás pořád natáčí. Tedy pořád ne, v noci se nefilmuje a také je možnost stanovit hranice témat, o kterých si nepřejete, aby se řešily veřejně - například dluhy, adopce dětí apod. Pokud tedy máte nějaký podobný velmi soukromý problém a bojíte se přihlásit jen kvůli tomu, nemusíte se toho obávat a stačí se s produkcí domluvit. Jinak ale počítejte s tím, že produkce se bude i kvůli sledovanosti snažit dosáhnout situací, kdy to kvůli rozdílným názorům nebo povahám bude trochu jiskřit. Diváci prostě chtějí trochu toho „vzrůša“.

Divácky velmi ceněné bývají díly, kterých se účastní i známá osobnost, nebo dojde k přeshraniční výměně manželek, kdy se divák podívá i do prostředí v cizí zemi.

Vykořisťování chudých rodin?

Mnohdy zaznívá na adresu pořadu kritika, zejména v prvních letech, že se jedná o zneužívání sociálně slabých rodin, které by pro pár korun udělaly cokoliv, jelikož je pro ně každý finanční příjem důležitý a obětují za to i své soukromí. A také, že produkce využívá lidi z chudých poměrů nebo lidi s nižší mentální kapacitou, aby je na obrazovkách předváděla a získala tak větší sledovanost, zatímco dotyčné rodiny si nejsou schopny ani uvědomit, co za pár korun dávají všanc.

Přestože účast velmi chudých nebo intelektuálně i slabších účastníků může být do jisté míry kalkulem, který by mohl zvýšit sledovanost, domnívám se, že to nelze vidět takto černobíle. Vyhýbat se těmto skupinám a nedat jim možnost se zúčastnit pořadu, by naopak bylo velmi diskriminační. Nehledě na to, že i ta prvotní odměna 50 000 Kč je pro tyto rodiny neuvěřitelnou částkou, která jim může pomoci.

Divák má pak možnost vidět, že není vše zalité sluncem, a i v naší zemi, kde se většinou máme poměrně dobře, jsou rodiny, které žijí s méně než málem, v nuzných podmínkách a kolikrát i nedostatečné hygieně. Je fajn vidět i tato „většinově“ nevyhovující prostředí, protože jinak by člověk mohl sklouznout k tomu, že si bude myslet, že v dnešní době takto už nikdo nežije. Ale opak je pravdou.

Stejně tak není od věci vidět i prostředí bohatších rodin. Člověk často vidí, že materiální zajištěnost je kolikrát vykoupena minimálním osobním volnem. Členové tráví v práci většinu času a teprve až během výměny si uvědomí, že rodinný život jim mezitím protéká mezi prsty. A nebo naopak, finance třeba zdědili, žijí si na vysoké noze, aniž by pro to museli něco extra udělat a vůbec nemají ponětí, jak to chodí v běžných rodinách.

Dlouholeté neshody mezi partnery

Velmi zajímavým okamžikem bývá chvíle, kdy účastníci začnou pociťovat stesk po svém partnerovi. Byť jsou i smutné chvíle, kdy k tomu nedojde a jeden z partnerů (nebo i oba) si uvědomí, že je jim vlastně bez toho druhého lépe, obvykle už v polovině začnou myslet na návrat.

Asi mě nikdy nepřestane fascinovat, že si teprve během účasti ve výměně začnou partneři uvědomovat, co vlastně cítí k tomu druhému, že si třeba dosud nevážili toho, co partner (ne)dělal a kolikrát si uvědomí i to, že by měli zapracovat na sobě. Určitě to bude tím, že teprve účast v pořadu je donutí k určité bilanci a zamyšlení se, což je právě dovede k těmto závěrům. V běžném životě jsou asi tak zahlcení běžnými starostmi a každodenními návyky, že si nenajdou ani minutu na to, aby o svém vztahu v klidu popřemýšleli. O tom, že by si popovídali s partnerem, ani nemluvě.

Kolikrát mi až přijde líto, když vidím, jak se partneři trápí a na kameru se vyzpovídají z toho, co je u partnera mrzí nebo co od něj očekávají a nepřichází to. Vždyť by stačilo jen normálně ve vztahu komunikovat. Kde děláme tu chybu, že nezvládáme vztahovou komunikaci? Komunikaci s někým, kdo by pro nás měl být tou nejbližší osobou? Přebíráme modely od našich rodičů a nejsme schopni překročit hranice? Stydíme se se svým partnerem mluvit o našich přáních? Nebo to jednou, dvakrát zkusíme a když nepřijde očekávaná odezva, tak to vzdáme?

U párů, které jsou spolu spíše z praktických důvodů, bych to i pochopil. Ale u párů, které se evidentně milují, ale je mezi nimi vytvořený komunikační blok, to příliš nechápu. Čas nám všem běží a nikdo nemládneme. Proč ztrácíme čas a trápíme se, když bychom s tím mohli něco udělat?

Samozřejmě ne vše se dá změnit pouhou konverzací. Každý jsme nějak formován, máme svoji povahu, silně zažité návyky a je těžké se nějakým způsobem změnit. Pokud je někdo spíše cholerický, pak z něj po partnerské domluvě nebude flegmatik. Ale věřím, že pokud má taková osoba zájem vyjít partnerovi vstříc, může se naučit aspoň trochu ovládat a vyhnout se těm nejvíce jiskřícím situacím. Partner by zas měl ocenit snahu. Koneckonců, když si takového člověka vzal za manžela (manželku), pak přeci musel počítat s tím, že ten člověk je takový. Je nesmysl si myslet, že druhého změníme. Možná se částečně pár sladí, ale k výrazné změně dojde jen ve vzácných případech.

Ach, ty děti…

Kromě čistě partnerských neshod bývají třaskavým tématem i děti. Výchova v každé rodině bývá jiná a zatímco někde preferují volnější výchovu, jinde jsou zase až příliš tvrdí. Je těžké soudit, když člověk v dané rodině nežije a pokud nejde o extrémy, pak se nedá říct, že nějaký způsob výchovy je špatný. Člověk by si ale mohl vzít ponaučení a zamyslet se nad nejčastějšími problémy, kterým děti čelí:

Některé díly by mohly být i výzvou pro úřady, zejména OSPOD. Je až smutná podívaná, čemu některé děti čelí. Když to dám do kontrastu s celospolečenskou debatou nad tím, jestli je vhodné, aby byly děti vychovávány stejnopohlavním párem, což řada lidí odmítá, pak si říkám, jestli si uvědomují, že je spousta dětí, které by za takovou možnost daly cokoliv. Protože je lepší mít dvě milující maminky nebo otce, než být v dětském domově či vlastní biologické rodině, kde ale rodiče na děti zcela kašlou nebo by se dalo říct, že je až týrají.

Diváci jako voyeuři

Nemá smysl si namlouvat, že pořad je objektivní sondou do české společnosti a účastníci jsou typickými českými rodinami. Už jen proto, že produkci jde o sledovanost, jsou vybírány hlavně rodiny, které nějak vybočují. A během filmování se dostávají do vypjatých situací, ke kterým leckdy dochází kvůli „pošťouchnutí“ od štábu. Na druhou stranu, řada vztahových problémů, charakteristik účinkujících, situací apod. se průběžně stále opakuje a ruku na srdce, řadu podobných problémů může zažívat kdokoliv z nás. Pořad tak nemůžeme označit ani za zcela fiktivní a manipulativní. Ty rodiny jsou skutečné, jejich problémy jsou skutečné a rozhodně nejsou jediné, které řeší podobné problémy.

Řada z nás se na tento pořad kouká proto, abychom se ujistili, že na tom nejsme tak špatně jako daní účinkující. Říkáme si, že doma ještě nemáme takový bordel, že se ještě tak nehádáme, že nemáme tak nevychované děti… ale někdy si možná i uvědomíme, že se chováme jako některý z aktérů a že bychom možná také mohli ve svém vztahu něco změnit.

Pořad bývá emočně náročný nejen pro účinkující, ale i pro diváky. Jen málokdo má radost nebo potěšení, když vidí někoho, jak se sprostě hádá nebo křičí na děti apod. Leckdy nás potěší, když se sejdou dvě rodiny, kterým to klape i při výměně a je dobrá atmosféra.

Emoce jsou to, co nás k pořadu už tolik let táhne a věřím, že ještě nějakou dobu bude. Pro někoho je to reality show se vším všudy, pro jiné to jsou i chvíle k zamyšlení se. Na sebou, nad rodinou, ale i nad společností.

Článek byl sepsán na základě vlastního názoru a z informací z následujícího článku:

https://www.topsluzba.cz/vymena-manzelek-online/