Článek
Pořad Výměna manželek je českým zpracováním původního amerického formátu Wife Swap. Pro ty, kdo tento pořad neznají, se jedná o reality show, během níž dojde na deset dní k výměně partnera/partnerky mezi dvěma rodinami. Nově příchozí pak po dobu pěti dní funguje v nové rodině podle jejích pravidel a snaží se zastat člena, který odešel na oplátku do druhé rodiny. Následně pak sám/sama stanoví nová pravidla nebo změny, kterými by chtěl dosáhnout podle jeho/jejího názoru zlepšení v nové rodině. Na konci se oba páry sejdou tváří v tvář na neutrálním místě a mohou si z očí do očí vyříkat své pocity a názory. Pořad se vysílá už od roku 2005 a domácnosti za účast dostávají finanční odměnu.
Sociální sonda, nebo guilty pleasure?
Zatímco někteří považují tuto reality show za zajímavou sociální sondu do života a domácností českých rodin, jiní ji odsuzují jako tzv. guilty pleasure a nesledují to vůbec, nebo to nechtějí moc přiznat.
Guilty pleasure - anglický výraz pro chování, pocity nebo cokoliv souvisejícího, co nás nějakým způsobem těší či nám činí radost, ale zároveň jsme si vědomi, že je to spíš něco, za co bychom se měli stydět, nebo rozhodně se tím nechlubit. Jde o subjektivní vnímání, ale zároveň společensky velmi ovlivněné.
Někteří lidé odsuzují pořad jako něco, co jen využívá sociálně slabých rodin, které pak zobrazuje pro posměch ostatním. Pokud před takovými lidmi přiznáte, že pořad sledujete, často v jejich očích klesnete velmi hluboko, popř. vás začnou vnímat jako někoho, kdo si „ujíždí“ na cizím neštěstí.
Skutečností je, že v pořadu se velmi často objevují sociálně slabší rodiny, což bývá především ze dvou důvodů. Prvním je bezpochyby touha vydělat si finanční odměnu, která za účast v takovém pořadu náleží a která se v průběhu let zvedla na poměrně slušnou sumičku, která potěší i člověka tzv. střední třídy, natož někoho, kdo obrací každou korunu. Druhým důvodem je fakt, že produkce pro zajímavější děj a vyšší sledovanost záměrně vybírá nesourodé rodiny nebo dvojice, kde je vyšší riziko názorových střetů. Zatímco jedna rodina obvykle nouzí netrpí, druhá mívá hluboko do kapsy. I když mnohdy vlastní vinou.
Vidět život ostatních je pro mnoho z nás lákavou možností
Vztahy a sociální interakce nás zajímaly už od pravěku. Máme to v sobě zakořeněné a potřeba sledovat dění ve společnosti byla z určitého úhlu pohledu nezbytná pro přežití. Ve vyšší míře tato touha přechází do „bulváru“, což je už stav mnohými odsuzovaný. Někteří se za to stydí, jiní s tím nemají sebemenší problém, některé to vůbec nezajímá.
Popravdě nevím, kam přesně bych zařadil sám sebe. Aktivně tyto zprávy příliš nevyhledávám, ale ani se jim někdy nevyhýbám. Je mi vcelku jedno, kdo co dělá, ale zároveň mám rád příběhy a rád sleduji jednání jiných. Je to moje guilty pleasure? Možná ano. Jsou chvíle, kdy si u toho řeknu, že takhle špatně na tom snad nejsem nebo že bych něco takového neudělal a podrbu si trochu ego. Ale mnohem větší potěšení nalézám v tom, že mohu vidět, jak vnímají svět kolem sebe jiní, jak je životní okolnosti utvářejí a formují. V řadě případů si dokonce z jejich života vezmu nějaké ponaučení pro sebe. Ať již pozitivní - líbí se mi, co dělají, čeho dosáhli, jak toho dosáhli a vidím, že bych to u sebe mohl také zlepšit, tak i negativní - nelíbí se mi, jak se chovají a jak to působí na ostatní, nechtěl bych být takový a pokud se dostanu do stejné situace, budu vědět, jak to řešit nechci.
Samozřejmě, že nemusím sledovat Výměnu manželek, abych věděl, jak chci žít svůj život. Ale sledování životů ostatních, čtení jejich příběhů, to mě mnohdy přivede k pochopení něčeho, co mě do té doby ani nenapadlo. A v případě Výměny manželek někdy vidím rodiny a jejich způsob života, o kterém bych si myslel, že takto už tu nikdo nežije a jsem vyveden z omylu.
Když před někým přiznám, že Výměnu celkem pravidelně sleduji, často ho to zaskočí a nechápe, proč zrovna já sleduji něco tak údajně povrchního a nejspíš se vyžívám v bídě účinkujících. Nevyžívám. Naopak velmi často ve mně daný díl zanechá pocity smutku, že někteří lidé žijí tak nenaplněné a utrápené životy. Někteří si za to mohou sami, vědomě se nacházejí v situaci, ve které jsou. Jiní si za to sice mohou, ale táhnou si třeba břímě ze svého dětství, ze své vlastní nefunkční rodiny a neumí to prostě jinak. Jiní jsou v takové situaci, protože žijí s partnerem v toxickém vztahu, který neprospívá ani jednomu z nich. Nejsmutnější bývá, když člověk vidí, že v takové domácnosti žijí i děti, které třeba strádají. Nejen finančně, pokud jde o chudou rodinu, ale především emočně. Jindy je zase radost pozorovat, jak některé páry fungují a vzájemně se motivují, mají příjemnou rodinnou atmosféru a mohou být inspirací pro jiné.
Nemám příliš rád konfliktní okamžiky, ale chápu, že to k výměně patří. Velmi často mě překvapuje, jak tvrdě nový člen rodiny komentuje a kritizuje novou domácnost, ačkoliv sám nemá na první pohled lepší. Jak je možné, že to nevnímá, když nás diváky to doslova bije do očí? Byli bychom na jejich místě také takoví, zaslepení a s nedostatkem sebereflexe, aniž bychom si to uvědomovali? Nebo je to z jejich strany jenom snaha odvést pozornost od své vlastní domácnosti a snažit se upozornit na nedostatky té druhé?
Řada účinkujících se chová hrubě, někdy jsou sprostí, bezohlední vůči druhému. Asi je lepší, když se před kamerou nepřetvařují, ale přesto mě zaráží, že se někteří z nich nejsou ani před kamerou schopni ovládat. Jsou natolik frustrovaní, že si nemohou pomoci? Proč jsou tak frustrovaní, kde a kdy to v nich vzniklo? V případě tohoto pořadu se odpovědí na tyto otázky většinou ani nedočkáme, ale nebrání mi to nad tím alespoň přemýšlet.
Změna českých domácností v průběhu let
Díky tomu, že už se pořad vysílá tolik let, můžeme jeho prostřednictvím vidět i určité trendy a změny v domácnostech. Nejsou zase až tak výrazné, ale můžeme vidět posun zejména ženských postav k větší emancipaci. Ženy už tolik nebývají domácími puťkami, což je vidět zejména u lépe situovaných rodin, zatímco u těch sociálně velmi slabých jsou role stále dost předepsané ve stylu - muž hlava rodiny, žena poslušná partnerka pečující o blaho muže, který často holduje alkoholu. A zatímco na začátku bývala výměna jednoznačná - manželka za manželku, s postupem času se z manželky stala partnerka a z heterosexuálního páru občas homosexuální. Což je super, že pořad se snaží odrážet reálné složení českých domácností, které jsou ve většině případů heterosexuální, ale často už nejsou partneři spojeni manželským slibem a v některých případech nejde o pár žena-muž, ale žena-žena nebo muž-muž. Dokonce už se objevil i transsexuální účastník. Ve společnosti žijeme všichni a není důvod někoho ignorovat.
Za sledování tohoto pořadu se tedy nikterak nestydím. Občas mi pomůže rozšířit obzory, občas mě naplní smutkem, někdy si polechtám ego a někdy bych chtěl pomoci. Někdy mi nedá skoro nic. Ale pokaždé vidím, jaký může být život.
Sledujete Výměnu manželek? Stydíte se za to, nebo ne? Co vám sledování toho pořadu přináší?
