Článek
V předchozích dnech jsem napsal několik článků o tom, jak se amatérským chovatelům vymstil chov nebezpečných zvířat, která je nakonec připravila o život, nebo v případě šimpanze Travise brutálně znetvořila osobu blízkou. Nebezpečné může být teoreticky jakékoliv zvíře, ale pokud se jedná o zvíře, které je větší, hbitější nebo silnější než člověk, popř. disponuje jedem apod., pak je riziko nebezpečí mnohem větší.
Řada amatérských chovatelů si bez předchozích zkušeností troufla i na chov takových zvířat jako jsou velké kočkovité šelmy, medvědi, jedovatí hadi… a mnohým z nich se tato nerozvážnost nevyplatila. To však nebyl úplně případ Westa Mathewsona, známého afrického ochránce divoké přírody, který se divokým zvířatům věnoval celý svůj život. Nakonec i on se stal obětí lvic, které kdysi zachránil. V jeho případě se však nejednalo o úmyslný agresivní útok, ale pravděpodobně o příliš drsnou hru dvou lvic, kde byl ve špatnou chvíli na špatném místě. Jeho příběh je tak varováním, že někdy ani znalosti a zkušenosti nestačí a člověk by se měl mít neustále na pozoru.
Ilustrační foto.
West se narodil už v roce 1951 v Jihoafrické republice a od mládí miloval divoká zvířata a africkou přírodu. Byl si vědom, že jde o tak unikátní ekosystém, že je potřeba ji chránit. Za součást ochrany považoval i vzdělávání veřejnosti, aby byla informovaná a chápala, jak je potřeba zdejší divočinu chránit. Organizoval různé vzdělávací programy a prohlídky.
V roce 2017 založil podnik Lion Treetop Lodge. Jedná se o organizaci, která nabízí nádherné ubytování v korunách stromů v přírodní rezervaci Guernsey Nature Reserve v provincii Limpopo. Ta je pojmenovaná podle řeky Limpopo, která jí protéká, a v její blízkosti se nachází i celosvětově známý Kruegerův park.
Kromě ubytování a nabídky místních specialit nabízí Lion Treetop Lodge i různé zážitky. Můžete se zúčastnit výletu na safari, užít si procházky v lese, různé sporty nebo navštívit již výše zmíněné Kruegerův park, který rozhodně stojí za to. Zisk z podniku využíval West k podpoře vzdělávání a k péči a ochraně zvířat. Snažil se vybudovat bezpečné útočiště pro svá zvířata, která často odněkud zachránil, a vytvořit jim co nejpřirozenější prostředí, v němž budou v bezpečí.
Největší pozornost věnoval lvům, svým nejoblíbenějším zvířatům. Zachraňoval lvice z nevhodných podmínek, ve svém útočišti je dal dohromady a když to bylo možné, nechal je přesunout do přirozeného prostředí, kde mohly svobodně žít dál. Každé zvíře měl pojmenované, detailně znal jejich způsoby chování, zvyklosti a potřeby, čehož využíval k jejich bezproblémovému setrvání v útočišti. Jeho praktické znalosti byly v tomto ohledu nepřekonatelné.
Podobným způsobem přišel i ke svým dvěma nejmilejším lvicím, Tanner a Demi. Obě zachránil jako jednotýdenní mláďata z farmy, která se specializovala na chov lvů. Když lvi vyrostli do dostatečné velikosti a atraktivity, vypustili je, aby je mohli lovci za úplatu zastřelit. Když West viděl dvě lvíčata bílého zbarvení, která měl potkat stejný osud, nemohl je na farmě nechat a vykoupil je. S lovy nesouhlasil a naopak v atraktivním zbarvení lvíčat viděl i možnost budoucích zisků, které by zase mohl použít na svoji ochranářskou činnost.
Trofejní lovy často provozují i organizace nebo podniky, které se paradoxně zabývají ochranou divoké přírody. Svoji činnost vysvětlují tím, že než aby lovci stříleli zvířata ve volné přírodě, poskytnou jim za úplatu zvířata z řízeného chovu. Druhým argumentem je skutečnost, že tímto způsobem získávají peníze na svoji ochranářskou činnost, zatímco pokud by lovcům tuto možnost neposkytli, ti by dali peníze místním lovcům, aby je dovedli do blízkosti divokých zvířat. Argumenty to nejsou úplně zcestné, ale pro řadu ochranářů zůstávají nepřijatelné.
Lvíče. Ilustrační foto.
Obě lvice pojmenoval a jako malé je nejprve dnem i nocí kojil mlékem z lahve, později jim nabídnul i jejich budoucí přirozenou stravu - maso. Suploval jim matku, kterou lvíčata neměla a staral se o ně se stejnou láskou a péčí jako o své vlastní děti. Pravidelně si s nimi hrál a dvakrát či třikrát denně s nimi chodil na procházku po okolí.
Lvice ho považovaly za součást své rodiny, své smečky. Podobně kontaktně přistupovaly i k hostům Lio Treetop Lodge, na což je West navykal odmala. Měly být zvyklé na kontakt s návštěvníky, aby je cizí lidé nijak nevyváděli z míry, aby se cítily psychicky v pohodě a vyrovnané. Možnost setkání s bílými lvicemi byla samozřejmě pro řadu lidí obrovské lákadlo a zvýšilo celkovou atraktivitu Lion Treetop Lodge. Nechávali se fotit, natáčet a sám West často umisťoval na webové stránky tyto fotografie a videa. Vždyť kdo by se nechtěl projít se svojí rodinou a dvěma lvicemi v těsném kontaktu?
Časem lvice dorostly do velikosti plně vzrostlých dospělých jedinců. Byly plné síly a energie a i jejich vzájemné hrátky už nebyly tak neškodné jako dřív, ale mnohdy poměrně drsné, alespoň viděno lidskýma očima. West se však o ně dál staral s veškerou láskou a péčí, kterou jim mohl dát. A lvice nikdy nenaznačily žádný nepřátelský postoj vůči němu nebo komukoliv jinému. Pokud by mu chtěly ublížit, měly by více než dost příležitostí. Byly obrovské a silné, West je přesto objímal, neváhal si vedle nich lehnout, opřít se o ně… Musel si však dávat pozor, aby se příliš nezapletl do jejich vzájemných her, protože zatímco ony sílily, on měl už po šedesátce a své síly spíše ztrácel.
Ilustrační foto
Později však přeci jen došlo k nepříjemnému incidentu, který skončil smrtí. Lvice jednoho dne překonaly bariéru, která je oddělovala od vnějšího světa. Hrály si, vylezly na strom a seskočily z něj za plot. Nedaleko spatřily dva muže, jak sbírali suché dřevo. Jedna ze lvic se k nim rozběhla a skočila na jednoho z mužů, kterého doslova přišpendlila svojí vahou k zemi. Druhá lvice vše zpovzdálí sledovala, i to, jak druhý muž přispěchal svému společníkovi na pomoc a začal křičet a házet po lvici kameny, aby ji odehnal.
To se mu povedlo a lvice odběhla. Zavolal záchranku a šel pomoci svému společníkovi, který byl od krve, protože váha a ostré drápy lvice udělaly svoje. Do nemocnice se dostali včas, ale i přes lékařskou pomoc napadený muž po několika dnech zemřel. Vyšetření však nepřineslo jednoznačné závěry. Muž byl sice zraněn, ale zranění by podle lékařů s největší pravděpodobností nevedla sama o sobě k úmrtí. Muž byl totiž ještě diabetik a jeho zdravotní stav nebyl úplně v pořádku, mohl trpět ještě dalšími neduhy. Napadení lvicí, zranění, šok a případné zdravotní problémy nesouvisející s napadením mohly nešťastnou souhrou okolností vést ke smrti. West, který si byl vědom závažnosti celého incidentu, si však byl jistý, že lvice neútočila se záměrem zranit nebo zabít, ale že si chtěla hrát tak, jako si hraje s druhou lvicí a na muže prostě skočila. Že její váha, síla a ostré drápy jsou pro člověka až smrtící, toho si pochopitelně nemohla být vědoma. Podle Westa, kdyby chtěla muže zlikvidovat, stačilo by jí pouhých pár vteřin a bylo by po něm. Ona mu ale nijak úmyslně neublížila. Nekousla ho, nedrápala ho v útočném postoji.
Celý incident se však stal varováním, jak nebezpečné může pro člověka být přirozené chování lvic, i když se nebude jednat o agresi. West je ale nechtěl nijak extrémně omezovat, nechtěl je držet v malém výběhu, chtěl jim dopřát možnost pohybu na celém svém pozemku. Vždyť právě malé prostory jsou často to, co zvířata velmi frustruje, zvláště pokud se jedná o druhy, které ze své přirozenosti potřebují velká teritoria.
Ilustrační foto
Jenže pak přišel srpen roku 2020, kdy lvicím bylo už pět let, zatímco Westovi táhlo na sedmdesát. A historie se měla opakovat.
West byl tak jako každý den předtím na pravidelné procházce s lvicemi, které pobíhaly opodál. Jeho manželka Gil jela za nimi v pickupu a kochala se pohledem na svého muže, který byl doprovázen nádhernými bílými lvicemi. Byl to krásný africký den, slunce svítilo a foukal lehký vánek. Žili si svůj sen, především West, pro kterého jeho zvířata a možnost s nimi pracovat a podílet se na jejich ochraně znamenalo všechno. Nic v tu chvíli nenaznačovalo, že se blíží tragédie.
Během procházky si lvice zase začaly hrát, tak jako mnohokrát. Bylo to jejich přirozené chování. Ale byly už dospělé, silné a jejich hry nebyly nevinné. Byly to tvrdé hry dospělých jedinců, poměřování sil, vrčení, navzájem se srážely na zem. Ten den možná tvrději než kdy dřív. West stál o kus dál, do takových hrátek se rozhodně nechtěl připlést.
Jenže stejně jako se to stalo tenkrát, i nyní se jedna z lvic oddělila od druhé a s rozeběhem skočila na Westa, který neměl šanci uhnout nebo se ukrýt. Náraz mu vyrazil vzduch z plic a West padnul na zem. Lvice se přes něj několikrát převalila, dokonce ho kousla a ani jeho křik ji nezastavil v jejím jednání. Gil viděla svého muže, jak leží pod lvicí. Nebyl to překvapivý obrázek, dříve s nimi často lehal a hrál si. Ale během několika vteřin si uvědomila, že nyní neleží dobrovolně a určitě by přes sebe ve svém věku a při váze lvice nenechal lvici se válet. Začala troubit klaksonem, křičet a najíždět ke lvici, aby ji odehnala. Ta svého jednání po chvíli nechala a Gil běžela ke svému muži. Ten zůstal ležet, zatímco z něj crčela krev, která barvila půdu kolem. Gil zavolala zdravotníky, kteří sice dorazili brzy, ale pro Westa už bylo příliš pozdě. Jedno ze zranění, konkrétně na krku, bylo tepenné a nebylo mu pomoci. Zemřel Gil v náručí.
Přestože se Westova rodina, manželka a čtyři synové s rodinami, musela vyrovnat s tragickou ztrátou manžela, otce a dědečka, nechtěli, aby se lvicím cokoliv stalo. I v tomto případě se totiž nejednalo o úmyslný útok, ale o příliš drsnou hru, do které Westa bohužel zatáhly a on neměl šanci odolat. Lvi a konkrétně tyto dvě lvice byli celým jeho životem, jeho prací, snem, posláním a radostí. Nechat lvice uspat nebo je omezit by bylo popřením všeho, o co se West celý život snažil a věděli, že by si něco takového nepřál.
Místo toho nechali lvice přesunout do Centra pro ohrožené živočichy, kde se postupně adaptovaly a později byly vypuštěny do rezervace, kde mohly svobodně žít přirozeným způsobem. Přesun lvic, které byly do té doby neodmyslitelnou součástí Westa, do Centra bylo podobně emočně náročné jako ztráta samotného Westa. Rodina měla pocit, že ho ztrácí podruhé, ale věděla, že takhle by si to přál.
Článek byl sepsán podle informací z následujících zdrojů:
https://www.theguardian.com/environment/2020/aug/28/south-african-conservationist-killed-by-lions-he-reared
https://www.mirror.co.uk/news/world-news/lodge-owner-mauled-death-400lb-22586655
https://www.sapeople.com/featured/lodge-owner-and-lion-conservationist-killed-by-white-lions/
https://news.sky.com/story/south-african-conservationist-west-mathewson-killed-by-white-lioness-he-rescued-12058231
https://www.youtube.com/watch?v=3aowZuAcByQ
