Článek
Kdybyste si měli z Nového Zélandu odvézt nějaký zážitek s místní faunou, wētā by rozhodně měla šanci být správnou volbou. Na první pohled působí jako něco mezi obřím cvrčkem, strašidelným stínem z jeskyně a malým obrněným tankem na pružinách. Mají dlouhá tykadla, svalnaté zadní nohy, trny, často překvapivě i „lidský“ výraz a u samic nápadné kladélko, kterým ukládají vajíčka. A hlavně: jsou to jedni z nejslavnějších bezkřídlých nočních obyvatel Nového Zélandu – a taky jeden z důvodů, proč se tamní ochrana přírody tolik soustředí i na bezobratlé.
Nejdřív drobný jazykový detail: wētā není „weta“
Slovo wētā je převzaté z maorštiny a v novozélandské angličtině se používá i bez diakritiky („weta“), ale forma s macronem - délkovou vodorovnou čárkou - se v oficiálním psaní prosazuje čím dál víc. A není to jen estetika – v maorštině totiž rozdíl v délce samohlásky může měnit význam. Slova maorského původu se v novozélandské angličtině často neliší v jednotném a množném čísle – takže klidně „one wētā / many wētā“.
Co jsou wētā zač: příbuzní cvrčků, ale po novozélandsku
Wētā je společné jméno pro skupinu zhruba stovky druhů endemických pro Nový Zéland (tedy nikde jinde přirozeně nežijí). Patří do řádu rovnokřídlých (Orthoptera) – příbuzní sarančí, kobylek a cvrčků – jenže wētā jsou typicky bez křídel, robustní a převážně noční.
Do „wētā světa“ se obvykle řadí druhy ze dvou čeledí: Anostostomatidae (sem spadají obří, stromové, zemní wētā a wētā s kly) a Rhaphidophoridae (jeskynní wētā a jejich příbuzní).
Novozélandské ministerstvo ochrany přírody (Department of Conservation, DOC) pro přehled používá pět velkých skupin:
- stromové wētā (tree wētā)
- zemní wētā (ground wētā)
- jeskynní wētā (cave wētā)
- obří wētā (giant wētā)
- wētā s kly (tusked wētā)
Jak dlouho už existují: „starobylý design“, který se osvědčil
U wētā se často opakuje myšlenka, že jejich „základní stavba těla“ je hodně stará. Te Papa (muzeum ve Wellingtonu) například uvádí, že obří wētā jsou velmi podobné fosilním wētám z Queenslandu starým asi 190 milionů let – tedy z doby hluboko před tím, než se Austrálie a Nový Zéland definitivně oddělily v rámci rozpadu Gondwany.
U jeskynních wētā je zase zajímavé, že „wētā -podobní“ příbuzní existují i jinde na světě (Austrálie: čeleď koníkovití). Novozélandské zdroje zmiňují, že široké rozšíření těchto linií může souviset se starobylým gondwanským původem.
Jinými slovy: wētā nejsou nějaká nová výstřednost ostrova. Jsou to potomci velmi starých rovnokřídlých linií – a Nový Zéland jim díky dlouhé izolaci umožnil rozjet evoluční „festival tvarů a strategií“.
Deinacrida elegans
Jak vypadají: trny, tykadla, „pancíř“ a u samic kladélko
Wētā poznáte díky robustnímu tělu a velké hlavě. Na ní jsou umístěna velmi dlouhá tykadla, která jim umožňují dobrou orientaci i ve tmě. Jejich končetiny jsou obvykle pokryté trny, které jim pomáhají nejen při šplhání, ale také v sebeobraně. Zadní nohy jsou silné a uzpůsobené pro skákání. U samic můžeme navíc najít tzv. kladélko - „hrot“ na konci zadečku, kterým kladou vajíčka do půdy nebo do vhodných štěrbin.
Pro nás Evropany zvyklé na drobnější hmyz jsou wētā obrovské. Některé obří druhy mají tělo kolem 10 cm (bez nohou a tykadel) a rozpětí nohou může být opravdu impozantní.
Pět „světů“ wētā: kdo je kdo
1) Obří wētā: rekordmani v hmotnosti
Obří wētā (rod Deinacrida) jsou proslulé tím, že patří mezi nejtěžší hmyz na světě – v extrémních případech se zmiňuje rekordní hmotnost desítek gramů u samice plné vajíček. To je mnohem více než vrabčák nebo více než myš.
Te Papa popisuje slavnou wētāpunga (Little Barrier Island giant wētā, Deinacrida heteracantha) a zdůrazňuje starobylost celé skupiny.
Mnoho populací dnes přežívá hlavně tam, kde se podařilo odstranit nebo výrazně omezit introdukované savčí predátory (krysy, kočky, lasicovití, ježci…).
2) Stromové wētā: noční „nájemníci“ dutin a wētā motely
Stromové wētā (rod Hemideina) jsou často ty, které Novozélanďané najdou i u domu – v zahradě, v dřevě, v dutinách. Te Ara popisuje, že wētā obývají tmavá, vlhká místa: dutiny stromů, skalní štěrbiny, půdní dutiny – od pobřežních dun až po oblasti nad hranicí sněhu (podle druhu).
U stromových wētā je známý fenomén „galerií“ (dutin) a také populární „wētā motel“ – připravený kus dřeva s otvorem, který jim člověk dá do zahrady. Některé druhy dokážou v jedné dutině vytvářet jakési malé „harémy“ (víc samic s jedním samcem), i když konkrétní sociální struktura se liší mezi druhy a lokalitami.
Jako příklad se často uvádí wellingtonská stromová wētā (Hemideina crassidens), endemická a taxonomicky dobře popsaná.
3) Jeskynní wētā: dlouhonozí duchové s Gondwanou v zádech
Jeskynní wētā (čeleď Rhaphidophoridae) jsou úplně jiná liga, co se týče vzhledu: štíhlejší tělo, extrémně dlouhé nohy, často skvělé skoky, život ve vlhkých místech – jeskyně, skalní převisy, lesní sutě, ale i lidské stavby, když jim sedí mikroklima.
Science Learning Hub uvádí, že na Novém Zélandu je přes 50 druhů jeskynních wētā a že „wētā -podobní“ příbuzní žijí i v mnoha dalších částech světa; souvislost se starobylou Gondwanou je jednou z interpretací jejich rozšíření.
Pachyrhamma edwardsii
4) Zemní wētā: podzemní život a (u některých) mateřská péče, kterou byste u hmyzu nečekali
Zemní wētā (typicky rod Hemiandrus) jsou noční, přes den často ukryté v norách v půdě. Některé druhy jsou slavné tím, že u nich samice vykazují mateřskou péči – hlídají vajíčka (a někdy i čerstvě vylíhlé nymfy) v podzemní komoře. To je u hmyzu spíš výjimka než pravidlo.
V odborné literatuře se mateřská péče u rodu Hemiandrus opakovaně zmiňuje a je spojovaná s jejich životem v norách a s tím, že samice při péči bývají méně aktivní a hůř „viditelné“ v terénních odchytech.
Hemiandrus focalis
5) Wētā s kly: samci s „kly“ praktikující docela drsné souboje
Wētā s kly (tusked) jsou ikonické tím, že dospělí samci mají dopředu vyčnívající, zakřivené „kly“. Důležité je, že tyhle kly se používají hlavně k přetlačování soupeře, ne jako „zbraně na kousání“.
Massey University uvádí tři druhy:
- Northland tusked wētā (Anisoura nicobarica)
- Middle Island tusked wētā (Motuweta isolata)
- Raukumara tusked wētā (Motuweta riparia)
A ještě jedna podstatná věc: na rozdíl od mnoha větších wētā, které jsou hodně „rostlinožravé s občasným příjmem živočišné složky“, wētā s kly jsou popisované jako primárně masožravé (červi, hmyz). Obecně se dá tedy říct, že čím větší druh, tím větší podíl rostlinné stravy, čím menší druh, tím převažuje strava živočišná.
Anisoura nicobarica
Jak žijí: noc, úkryty, pomalé tempo a hodně trpělivosti
Většina wētā je noční. Přes den se schovávají: v dutinách, pod kůrou, v puklinách, v norách, v jeskyních. V noci vyrážejí na potravu, hledají partnery a obecně dělají všechny věci, které ve dne nedávají smysl, když kolem létají a loví ptáci.
Jejich „strategie“ je často postavená na:
- kryptickém chování (být neviditelný),
- obranných tricích (trny, kousnutí, výpady, někdy i zvuky/stridulace jako u příbuzných cvrčků),
- a na tom, že na Novém Zélandu dlouho chyběli pozemní savčí predátoři – takže tlak na „rychlost a paniku“ mohl být historicky jiný než třeba v Evropě. Po příchodu lidí a savců se ale "pravidla hry" brutálně změnila.
Co jedí: od listí přes ovoce až po „když se naskytne“
DOC shrnuje, že wētā jsou v přírodě převážně býložravé, ale je známo, že si dají i jiný hmyz.
V praxi to znamená pestré menu podle druhu a prostředí: listy, květy, plody, detrit (odumřelý materiál), a občas lov či mrchožroutství. U wētā s kly se naopak zdůrazňuje převažující masožravost.
A teď „lidský“ detail: wētā často vypadá hrozivě, ale u spousty druhů je to spíš pomalý noční všežravec, který se snaží hlavně dožít rána.
Rozmnožování: vajíčka, kladélko a někdy překvapivá sociální chemie
Základ je jednoduchý: samice má kladélko, vybere vhodné místo (půda, štěrbina, měkký substrát) a klade vajíčka. U zemních wētā může samice zůstat s vajíčky v noře a aktivně je chránit, což je jeden z nejzajímavějších behaviorálních rysů celé skupiny.
U stromových wētā se často mluví o tom, že samci mohou obsadit dutinu a „spravovat“ ji jako teritorium, což může vést k tomu, že v jedné dutině nocuje víc samic. Detaily se ale liší druh od druhu – a i proto jsou stromové wētā oblíbené pro ekologický výzkum a monitoring.
Proč jsou wētā tak „novozélandské“: gigantismus, izolace a ztracené bezpečí
Nový Zéland je v biologii slavný tím, že dlouho postrádal pozemní savčí predátory (kromě netopýrů) a mnoho „ekologických rolí“ tam zaplnili ptáci, plazi a bezobratlí. Wētā do toho zapadají dokonale: velký noční hmyz, který se mohl vyvíjet bez tlaku lišek, kun, koček a krys.
Jenže pak přišli lidé – a s nimi i savci. A právě introdukovaní predátoři se dnes uvádějí jako jeden z hlavních důvodů úbytku wētā (zvlášť obřích druhů): krysy, kočky, lasicovití, ježci… plus změny prostředí a fragmentace stanovišť, což je jedna z nejčastějších příčin ohrožení všude na světě.
Ohrožení a ochrana: proč se z wētā stal symbol ochrany bezobratlých
DOC píše, že na Novém Zélandu je více než 100 druhů wētā a že 16 z nich je ohroženo. Proto jsou wētā ikonami ochrany bezobratlých.
Co se pro ně dělá v praxi?
- Bezpredátorové ostrovy a oplocené rezervace
U řady obřích wētā dává smysl chránit je tam, kde nejsou krysy a další savci, nebo kde se dají udržet na minimu. To je důvod, proč některé druhy přežívají hlavně na ostrovech. - Chov a vypouštění u extrémně vzácných druhů
U wētā s kly existují programy a metodiky chovu – například DOC publikoval práci o chovu v zajetí u Motuweta isolata, včetně detailů, co zlepšuje přežívání a úspěch kladení vajíček a líhnutí. - Monitoring a výzkum
Stromové wētā se zkoumají i jako potenciální bioindikátory pro monitoring biodiverzity – protože jsou relativně známé, dobře určitelné a mají vazbu na kvalitu prostředí.
Čím jsou „zajímavé“ i pro člověka, kterého hmyz normálně nebere?
- Jsou to obři mezi hmyzem, ale zároveň většinou neškodní (jen se brání).
- Ukazují, že bezobratlí nejsou „nižší liga“ – jejich chování (třeba mateřská péče) je často složitější, než byste čekali.
- Jsou krásný příklad toho, jak izolace ostrova a následný příchod predátorů dokáže přepsat osudy celých skupin organismů.
- A taky jsou vděční „ambasadoři“ ochrany přírody: když lidé vidí wētā, spousta z nich poprvé dojde k tomu, že chránit přírodu neznamená jen chránit velryby a kiwi, ale i „divný hmyz“, bez kterého se ekosystém rozpadá.
Wētā jsou starobylí rovnokřídlí „obyvatelé tmy“, kteří na Novém Zélandu vytvořili neuvěřitelně pestrou skupinu: od obřích býložravých těžkotonážníků přes stromové „nájemníky dutin“ až po jeskynní dlouhonohé skokany a raritní wētā se soubojovými kly. Jsou endemičtí, často ohrožení a zároveň tak výrazní, že se z nich stal symbol ochrany bezobratlých.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.doc.govt.nz/nature/native-animals/invertebrates/weta
https://collections.tepapa.govt.nz/topic/1356
https://www.sciencelearn.org.nz/resources/2623-cave-weta
https://collections.tepapa.govt.nz/topic/1356
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/03014223.2013.804422
https://www.sciencelearn.org.nz/resources/1962-weta
https://pukaha.org.nz/the-wacky-world-of-new-zealand-weta/
https://www.visitzealandia.com/learn/nature-and-wildlife/invertebrates/w%C4%93t%C4%81-punga/
https://teara.govt.nz/en/weta/print
