Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Wobegong neboli žralok kobercový nemusí pořád plavat jako jiní žraloci a umí si vykloubit čelist

Foto: Dr. Robert Ricker, NOAA/NOS/ORR., Public Domain, Wikimedia Commons

Wobegong připomíná spíš jiné živočichy než žraloka. Splývá se dnem nebo korály, setrvává na místě, útočí nečekaně. Může mít až tři metry a při lovu si vykloubí i čelist.

Článek

Žraloci jsou fascinující predátoři, kteří brázdí širá moře a oceány už odnepaměti. I když jejich jméno provází strach a ti větší a dravější z nich se odváží zaútočit i na člověka, nebývá člověk jejich primárním cílem. Velkou hysterii vyvolaly např. Čelisti, které v nás vzbudily pocit, že žralokům nejde o nic jiného, než vyhubit lidské pokolení nebo aspoň ty, kteří se odváží vstoupit do vody. Ve skutečnosti jde přitom o velmi zajímavá zvířata, která v ekosystému pomáhají udržet rovnováhu. Některé druhy si jsou základní stavbou těla poměrně dost podobné, ale některé se zcela vymykají. Takový je i wobegong, zvaný též jako žralok kobercový.

Wobegong alias žralok kobercový

Ve skutečnosti není wobegong jenom jeden druh žraloka, ale několik různých druhů, které jsou si dost podobné. Zároveň jsou ale významně odlišní od jiných druhů žraloků, které si nejčastěji představíme - torpédovitý tvar těla, výrazné hřbetní ploutve apod. Akvaristi by ho možná přirovnali třeba ke krunýřovcům, které může připomínat svým zploštělým tvarem těla a výběžky okolo tlamy.

Rozeznáváme tedy 12 druhů wobegonga, např. wobegong skvrnitý, queenslandský, japonský nebo Wardův aj. Domovem těchto druhů jsou vody západní části Tichého oceánu, východní část Indického oceánu a v případě wobegonga japonského i vody kolem japonských ostrovů. Svůj zvláštní název wobegong získali z jazyka domorodých Austrálců a toto slovo znamená „chlupatý vous“, čímž se odkazuje na jejich výrůstky u tlamy.

Jejich tělo je výrazně zploštělé a má skvělé barevné maskování, které jim ještě v kombinaci s jejich prapodivnými výrůstky pomáhá dokonale splynout s mořským dnem nebo korálovým útesem. Na dně totiž tráví většinu času, a to díky tomu, že na rozdíl od jiných druhů žraloků nemusejí wobegongové neustále plavat, aby okysličovali krev. Naopak zůstávají v klidu ležet u dna a čekají na svou příležitost. Jejich tlama je velká, zuby jehlovité a když kolem nich proplují drobnější rybky, nečekaně na ně vystartují a doslova je vcucnou do tlamy pomocí silného sání. Fascinující je skutečnost, že jsou schopni si při tomto způsobu lovu vykloubit spodní čelist, aby tak mohli pozřít i kořist větší, než jsou oni sami. A pokud ani vykloubení nepomůže, drží kořist tak dlouho, dokud neuhyne.

Na člověka běžně neútočí, ale byly zaznamenány případy, kdy člověka napadl ve chvíli, kdy se sám cítil ohrožen příliš blízko plavajícím potápěčem nebo surfařem. Díky svému placatému tělu se totiž mohou vyskytovat i na mělčinách a je tak snadné na ně narazit. Kvůli jejich maskování si jich člověk však mnohdy vůbec nevšimne. Kousnutí je samozřejmě bolestivé, prokousne bez problému i neopren a největším problémem bývá, že zůstává zakousnutý viset. Na druhou stranu, jejich útoky nejsou smrtelné.

Foto: Leonard Low, CC-SA 2.0, Wikimedia Commons

Eucrossorhinus dasypogon

Celkově dorůstá v průměru 1-2 metrů, ale může dorůst klidně i přes tři metry v závislosti na konkrétním druhu. Co se týče délky života, přesně se neví, ale odhaduje se na zhruba 26 let. Žijí samotářsky a partnera vyhledávají jenom v době páření. Nejaktivnější jsou v nočních hodinách, šero jim nevadí, protože jejich zrak je celkově slabý a spoléhají se víc na jiné smysly.

Mláďata se rodí živá a bývá jich kolem dvaceti kusů. Předpokládá se, že samice je březí až dva roky. Matky se o narozená mláďata nijak nestarají, a i když se mnohdy snaží její potomci z bezpečnostních důvodů zůstat poblíž své velké matky, často je to právě ona, kdo může být pro mláďata největším nebezpečím. Kanibalismus není ani u těchto žraloků žádnou výjimkou. Živí se rybami, kraby, chobotničkami, humry, klidně i menšími rejnoky.

Pro wobegongy jsou přirozeným nepřítelem jiné druhy velkých dravých ryb a ve velké míře také člověk, který ho loví na maso, popř. využívá i kůži k výrobě předmětů. Často se také stávají tzv. vedlejším úlovkem. IUCN jejich populace vyhodnocuje jako téměř ohrožené a neustále mizící korálové útesy a znečištění vody mohou přispět k dalšímu poklesu jejich populací.

Foto: prilfish, CC-SA 2.0, Wikimedia Commons

Orectolobus leptolineatus

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://animaldiversity.org/accounts/Orectolobus_maculatus/

https://factanimal.com/tasselled-wobbegong/

https://divernet.com/scuba-diving/fun-facts-about-the-wobbegong-sharks/

https://australian.museum/learn/animals/fishes/spotted-wobbegong-orectolobus-maculatus-bonnaterre-1788/

https://en.wikipedia.org/wiki/Orectolobus

https://www.originaldiving.com/blog/wobbegong-shark-facts

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz