Článek
Austrálie překypuje pestrostí ve všech směrech a místní fauna není výjimkou. Mnoho zdejších zvířat patří mezi tzv. endemity, tzn. druhy, které nikde jinde na světě nenajdeme. Zároveň zde najdeme i velké množství druhů disponujících jedem. Nejčastěji to bývají hadi, u kterých přítomnost jedu není až tolik překvapující, ale mohou to být i drobní obojživelníci. Jedněmi takovými jsou žabky corroboree, přesněji paropuchy corroboree. Ty jsou výjimečné tím, že jed si vytváří samy, zatímco jiné jedovaté druhy žab, například notoricky známé pralesničky, musejí potřebné látky získávat skrze potravu.
Paropucha corroboree severní (Pseudophryne pengilleyi) a paropucha corroboree jižní (Pseudophryne corroboree)
Možná jste je zahlédli v některé encyklopedii, cestopisu nebo dokumentu z Austrálie. Patří totiž mezi tamní nejikoničtější obojživelníky, a to díky svému atraktivnímu vzhledu. V kráse svého zbarvení si ničím nezadají se zmíněnými pralesničkami, které patří také mezi krásné žabky.
Jejich tělo je z velké části žlutočerně žíhané. Na břiše může žlutá barva přecházet do světlejší nebo dokonce modré. Zbarvení mezi samci a samicemi se neliší, jediný způsob, jak je rozlišit, je rozdíl mezi velikostí - samice bývají o něco větší.
Přirozeným prostředím jsou pro tyto žabky bažiny a tvrdolisté (sklerofytní) lesy, což jsou lesy v oblastech se suchými léty a deštivými zimami. Zdejší rostliny mají většinou tvrdé listy a odpar vody vlivem tepla je z nich minimální. Takových oblastí můžeme po celém světě najít jen několik - jedná se o středomořskou oblast, oblasti v Chile (matorral), v jižní části Afriky, pomezí Kalifornie a Mexika a pak právě v Austrálii.
Skrývají se pod kládami, nízkými rostlinami, v podstatě pod vším, pod co se vejdou a poskytuje jim to dostatečné útočiště, kde mohou přes den odpočívat. Aktivní totiž začínají být až v podvečerních hodinách a v noci se vydávají na lov. Přes den odpočívají, ale pokud je zataženo a deštivo, mohou být aktivní i přes den.
Žabka corroboree
Počátek roku, leden-únor, je i počátkem rozmnožovacího období těchto zajímavých žabiček. Samci v této době vyluzují zvuky, které by se daly nazvat zpěvem. Pro rozmnožování vyhledávají žabky příznivá vlhká místa, jako jsou rašeliniště, tůňky, průsaková místa, vlhká vřesoviště nebo vlhké travnaté plochy. Protože jde o zimní období, bývá vlhkých míst více, neboť někde jsou i místa, která přes léto vysychají, ale přes zimu se naplní vodou. Kvůli rozmnožování se žabkám zvětší areál výskytu, neváhají cestovat i 300 metrů od svého běžného domova, jen aby našly partnera a dostatečně vlhké místo.
Samci si vyhrabávají noru, do níž lákají svým zpěvem samičky. A rozhodně nejsou monogamní, jeden samec si může postupně nalákat až deset samiček, které mu do nory nakladou vajíčka. Pokud je nora plná, samec si vyhrabe další. Samice po nakladou vajíčka (15-38 kusů) a samec na ně vypustí spermie, čímž dojde k jejich oplodnění. Ve vajíčkách se poté začnou vyvíjet malí pulci. Ti se ve vajíčku vyvíjejí až do pokročilého stádia, ale poté se jejich vývoj zastaví a následuje tzv. diapauza. V tomto okamžiku pulci ve vajíčkách čekají, až pomine letní suché období a přijdou podzimní a zimní deště. Ty jsou pro ně pak znamením k tomu, aby se z vajíček vylíhli a přesunuli se do blízké vodní nádržky, pokud tedy jejich vajíčka nebyla rovnou zaplavena vodou.
Tam pak žijí v typickém larválním vývojovém stádiu, jako pulci plavou ve vodě, kde si hledají i potravu, např. vodní řasy a drobný organický materiál, čímž vodní tůňky a jezírka pomáhají udržet čistá a průzračná. Jsou tmavého zbarvení s klasickým lopatkovitým ocasem a dorůstají zhruba do tří centimetrů délky. Rostou jen velmi pomalu a připravují se na jarní období, kdy jejich těla vstoupí do procesu metamorfózy. Celkově se pak žabky dožívají zhruba 9 let, přičemž pohlavně dospělé jsou kolem 4. roku věku. Dospělí jedinci se živí různými mravenci, brouky, roztoči a larvami hmyzu.
Co dělá tyto žabky zajímavými je skutečnost, že zatímco jiné jedovaté žáby disponují jedem, který musí přijímat skrz potravu, corroboree žabky si jsou schopné vytvářet svůj vlastní jed zvaný pseudo-frynamin. Ten jim pomáhá odrazovat predátory a je považován za potenciálně smrtelný pro obratlovce, nicméně k otravě člověka nedošlo, protože by musel jed požít a ještě v dostatečně velkém množství. Současně se vědci domnívají, že jim též pomáhá proti kožním onemocněním.
Jed je dokáže mnohdy ochránit před predátory, ale na jiná nebezpečí je příliš krátký. Žabky jsou ohrožovány změnou klimatu, které se stává sušší a teplejší a ony tak přicházejí o své přirozené prostředí v podobě různých mokřadů, rašelinišť, vřesovišť apod., která vysychají. O životní prostředí je připravují i požáry, zavlečené plevele utlačující původní flóru, znečištění prostředí a rozvoj turismu, zejména lyžařských středisek.
Kromě toho je sužuje ještě infekční onemocnění způsobené chytridovou houbou Batrachochytrium dendrobatidis způsobující chytridiomykózu, která je postrachem pro většinu žab na světě a ani jejich jed, který jim může pomoci proti jiným kožním onemocněním, na toto nestačí. Problémem také je, že toto houbové onemocnění nezabije žábu hned, takže je stihne roznést po svém okolí mezi ostatní žáby. Houbu mohou na svých končetinách roznášet i jiná divoká zvířata jako prasata nebo koně, a tak přispívat k jejímu rozšíření. V jiných částech světa už ale bylo na některých žabích populacích zpozorováno, že jedinci, kteří přežili v nakažlivém prostředí, vytvořili novou populaci, která se zdá být vůči houbě imunní. Evoluce tak pravděpodobně dává žabkám možnost odolat i této nebezpečné nemoci, která dokáže zdevastovat téměř celou populaci. V případě žabek corroboree je však nebezpečí, že houba zlikviduje malé populace rychleji, než se stihnou přizpůsobit.
Kvůli vysoké míře ohrožení (kriticky ohrožená) probíhají různé záchranné a chovatelské programy, ve kterých se odborníci věnují odchovu těchto žab a jejich zpětnému vypouštění do volné přírody. Jižní corroboree se nachází pouze v národním parku Mt. Kosciuszko a severní v horské oblasti Brindabella a Fiery Ranges.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://taronga.org.au/animals/corroboree-frog
https://www.corroboreefrog.org.au/biology/life-cycle/
https://www.oneearth.org/species-of-the-week-corroboree-frog/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tvrdolist%C3%BD_les
https://www.stoplusjednicka.cz/dobre-zpravy-zaby-zacinaji-vzdorovat-vrazedne-infekci
https://en.wikipedia.org/wiki/Corroboree_frog
