Článek
Dříve patřily mezi běžné broučky, které nebylo během letních nocí těžké spatřit. Dnes jich je mnohem méně a řada lidí, zejména z mladší generace, pokud současně bydlí i ve městech, je dokonce nikdy na vlastní oči nespatřila. Kdo vlastně jsou tito světélkující „broučci“?
Není světluška jako světluška
Světlušek, respektive broučků, kteří ovládají schopnost bioluminiscence, je nepřeberné množství. Mezi nejznámější však patří právě světlušky, které se u nás vyskytují ve třech druzích - světluška menší (Lamprohiza splendidula), která je zde nejrozšířenější, světluška větší (Lampyris nocticula) a pak světluška krátkokřídlá (Phosphaneus hemipterus), která se však vyskytuje spíše vzácně v oblasti jižní Moravy a jejíž samečci nejsou schopni létat.
Celosvětově existuje kolem dvou tisíc druhů a paradoxně ne všechny druhy jsou schopné zářit. Najít je můžeme v oblastech mírného nebo tropického pásma, vyskytují se na všech kontinentech kromě Antarktidy. Naše světlušky, především světluška menší, vyhledávají vlhčí, zarostlejší místa. Zároveň jim vadí umělé světlo, které je dezorientuje. Proto je můžeme spatřit spíše v místech, kde není příliš mnoho lidských obydlí, nebo ideálně žádné. Ve městech můžeme světlušky spatřit jen zcela výjimečně.
Světluška menší
Patří mezi naše nejběžnější světlušky. Samičky i samečci měří zhruba jeden centimetr, přičemž samečci mohou být nepatrně menší. Rozdíl je však mezi nimi jiný - zatímco samečci mají plně vyvinutá křídla a létají, samičky mají křídla zakrnělá a pohybují se po zemi.
Díky tomu, že mají samičky křídla zakrnělá, je vidět větší část jejich těla, které je světlé a průsvitné. Vypadají tak podobně jako jejich larvální stádium. I když mají světélkující orgány umístěné na spodní straně těla, dokážou prosvítit celé tělo a létající samečci je mohou spatřit. Ti mají krovky velké, tmavě hnědě až hnědočerně zbarvené. Tělo je ploché a na spodní straně zadečku mají dva světélkující orgány.
Dospělá samička světlušky - zakrnělá křídla, průhledné tělo
Dospělý sameček světlušky - tmavé dlouhé krovky, zploštělé tělo, velké oči
Zajímavostí je, že světélkujícími orgány disponují nejen dospělí jedinci, ale u některých druhů i larvy, kukly, a dokonce i vajíčka, které mohou rozsvícením reagovat na drobné vibrace.
Světlušky menší se dožívají zhruba tří let. Kdo by si však představil, jak si světluška létá tři roky po vlhkých loukách a lužních lesích, ten by se spletl. Většinu svého života stráví světluška v larválním stádiu. Jako dospělou ji už moc dlouhý život nečeká. Spatřit ji můžeme od druhé poloviny května až do začátku srpna. Svatojánské mušky se jim přezdívá proto, že nejvíce se rojí ke konci června, kdy se slaví i svátek Jana Křtitele.
Larvičky se z nakladených vajíček líhnout po cca 35 dnech. Během svého života se živí malými plži, které jsou schopné usmrtit svým jedem. Po skoro třech letech se pak larvičky zakuklí a po týdnu se vylíhnou dospělí jedinci. Samečky nečeká více jak týden, spíše méně, samičky se mohou radovat ze 7-10 dnů. Zatímco samečci za soumraku vylétávají a s postupující noční temnotou září, samičky lezou po zemi. Světlo létajících samečků je stimuluje k tomu, aby také začaly zářit, což následně samečky přiláká k zemi, kde se se samičkami spáří. Ty následně nakladou vajíčka. Oba dospělci po celý svůj krátký život nepřijímají žádnou potravu, musí si vystačit s vodou a vlastními tukovými zásobami. Krátce po spáření a nakladení vajíček umírají.
Larva světlušky větší živící se malým plžem
Jak se světluška „rozsvítí“
Schopnost bioluminiscence je naprosto fascinující. Ve svých tělech totiž skrývají speciální houbovitá tělíska, kde dochází ke specifické biochemické reakci. Obsahují luciferin, který s pomocí enzymu luciferázy oxiduje na oxyluciferin a energii ve formě světla. Kromě světlušek disponují luciferinem např. některé medúzy, plži nebo bakterie. Druhou fascinující vlastností je efektivita - ta dosahuje 100 %, což znamená, že veškerá energie je přeměněna na světlo, ani trocha není vyplýtvána. Ve srovnání s úspornými zářivkami nebo LED světly, které dosahují obvykle 15-20% účinnosti, je tato schopnost naprosto nepřekonatelná a jedinečná.
Samice světlušky větší
Pokud světluška potřebuje přestat svítit, dokáže pozastavit přívod vzduchu do těchto orgánů a tím se přeruší reakce a světlo zhasne. Takto mohou ovládat svícení podle potřeby. Schopnost bioluminiscence se váže především k rozmnožování - jen díky tomu, že samička vyleze na rostlinku a vztyčí světélkující zadeček, ji může sameček najít. Odpadá tak nutnost komunikovat s potencionálním partnerem jiným, složitým způsobem, např. vylučováním chemických pachových látek, které nejsou tak efektivní jako jasné světlo v temné noci. Kromě toho mohou využívat své světlo jako varování před predátory nebo na obranu.
Predátoři však o světlušky příliš nestojí. Ty totiž v případě napadení produkují „krev“ obsahující hořké až jedovaté chemikálie, což většinu hmyzožravců spolehlivě odradí.
Zatímco predátorů se bát tolik nemusí, ztráta přirozeného prostředí pro ně může být hrozbou. Sami vědci netuší, jak na tom světlušky jsou kvůli jejich krátkému dospělému životu. Vzhledem k tomu, že vhodného prostředí ubývá a obecně ubývá i množství hmyzu, dá se předpokládat, že i jejich stavy postupně klesají. Svůj podíl na tom má i používání pesticidů a v neposlední řadě také světelné znečištění.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Btlu%C5%A1ka_men%C5%A1%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Luciferin
http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=1035
https://www.firefly.org/facts-about-fireflies.html
https://kids.nationalgeographic.com/animals/invertebrates/facts/firefly
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/14-fun-facts-about-fireflies-142999290/
https://championsforwildlife.org/firefly-facts/
