Nezodpovědní chovatelé je vyhazovali do přírody. Stane se u nás z želvy nádherné invazní druh?

Želvu nádhernou znají především teraristé, ať už profesionální, nebo amatérští, kteří si ji pořídili jako domácího mazlíčka. Želva nádherná totiž patřila mezi nejoblíbenější terarijní druhy, které si pořizovali i začátečníci. Z malých želviček ale časem vždy vyrostly velké želvy, o která se už ne každý chtěl dál starat. A tak řada z nich končila vyhozená ve volné přírodě…

Želva nádherná (Trachemys scripta)

Želva nádherná pochází z jihovýchodní oblasti USA, kde vládne teplé podnebí. Vyskytují se tam kolem vodních zdrojů, přičemž preferují buď pomalu tekoucí nebo ještě lépe stojaté vody. Takové jim umožňují se volně pohybovat a vylézat na souš, kde se mohou důkladně vyhřívat.

Želva nádherná se dělí na tři poddruhy, přičemž nejrozšířenější je Trachemys scripta elegans, který má typický červený proužek vedoucí od oka ke krunýři.

Pro všechny želvy je typický krunýř, který se rozlišuje na hřbetní část zvanou karapax a na břišní část zvanou plastrón. Krunýř je tvořen destičkami, které jsou uspořádané v pravidelném vzoru. Karapax má zelenou barvu, která je u mladých želv světlejší, u starších je tmavě zelená nebo olivová. Není však jednolitá, nýbrž vzorovaná odstíny zelené až hnědé barvy, někde dokonce do černa. Břišní část krunýře je oproti tomu velmi světlá, béžová až nažloutlá s tmavšími skvrnami uprostřed destiček, často nerovnoměrně rozloženými. Samci mají plastrón více vykrojený, což je jeden z rozeznávacích pohlavních znaků.

Končetiny jsou krátké, opatřené drápy. Na předních nalezneme pět prstů, na zadních jenom čtyři prsty. Mezi nimi jsou blány, které jim umožňují lépe plavat. Zpod krunýře vykukuje ještě malý ocásek, který je u samců silnější a delší než u samic. V případě ohrožení jsou želvy schopné všechny přečnívající části těla zatáhnout do krunýře, kde jsou chráněné. Dožívají se obvykle 15-25 let, přičemž existují i případy déle žijících jedinců. Paradoxem je, že zatímco řada živočichů se v zajetí dožije delšího věku než ve volné přírodě, u želv nádherných je tomu naopak. V přírodě, kde bude mít vhodné podmínky k životu, se dožije vyššího věku než v zajetí. Jako i jiní plazi, želvy jsou závislé na teplotě okolního prostředí. I to je důvodem, proč se tak rády vyhřívají na kmenech stromů nebo kamenech.

Ve své domovině v některých oblastech přes chladnější měsíce zimují, ale v jiných, kde je tepleji, jsou aktivní celoročně. Když teplota klesne pod 10°C, uchylují se do stavu zvaného dormance, což není pravý zimní spánek, ale jedná se o velmi výrazné snížení nebo zpomalení tělesných procesů. Často zimují na dně rybníků či jezírek. Mohou si to dovolit díky tomu, že jejich tělo získává ATP glykolýzou (ATP - adenosintrifosfát, zdroj energie pro buněčné aktivity).

Mladé želvy se mohou obvykle rozmnožovat až po šestém roce věku. Do té doby se mohou pokoušet vzájemně se dvořit, ale námluvy nevedou ke spáření. Když jsou však oba jedinci pohlavně dospělí, dochází ve vodě k námluvám, při kterých samec obeplouvá samici a vypouští feromony. Pokud je samice připravená, klesne ke dnu, kde dojde ke spáření. Pokud není, tak mnohdy samce odežene. Když bylo páření úspěšné, klade samice obvykle 2-25 vajíček do důlku, který si sama vyhloubila. K oplození vajíček dochází až během této snůšky, do té doby uchovává sperma ve svém těle a je schopná ho využít k několika postupným snůškám. Inkubace vajec pak trvá 2-4 měsíce v závislosti na podnebí. Mláďata při líhnutí rozbijí vejce tzv. vaječným zubem, který zhruba po hodině odpadne. Zajímavostí je, že podobně jako u některých jiných druhů plazů, je to právě teplota okolního prostředí, co určuje, jedinci jakého pohlaví se z vajíček narodí.

Želvy nejsou příliš náročné co se potravy týče, patří mezi všežravce. Nicméně malá mláďata jsou téměř výhradně masožravá a teprve s postupujícím věkem jsou ochotná přijímat i rostlinnou stravu (ta může pak tvořit až cca 40 % celkové stravy). Malé želvičky potřebují potravu přijímat denně, velké pak za jeden až dva dny.

Pěkný vzhled, zdánlivá nenáročnost, nízká cena a snadná dostupnost. To vše vedlo k tomu, že se tyto želvy staly celosvětově jedněmi z nejoblíbenějších. Však kdo by nechtěl malou roztomilou želvičku…

Zkušení teraristé s nimi nemívali problém, protože měli obvykle dost znalostí na to, aby věděli, zda se budou schopni o želvu postarat během celého jejího života. Největším problémem se tak stali amatérští chovatelé, kteří se nechali zlákat jejím vzhledem a pořídili si ji jako mazlíčka. Třeba pro děti.

Želvičky se daly snadno sehnat na inzerát nebo v obchodech s chovatelskými potřebami, kde měli i živá zvířata. A přestože mnoho prodejců informovalo zákazníky o tom, že ta malá želvička nebude malá věčně, řada zájemců nedbala na varování a želvičky si pořídila. Často do malých akvárek, mnohdy zcela nevhodných pro její chov. Dokud želvička děti bavila a byla malá, bylo vesměs vše v pořádku, i když ne každý majitel byl časem nadšený z toho, že je potřeba udržovat vodu opravdu čistou. Ale když ho želvička přestala bavit, děti ztratily zájem nebo prostě jen vyrostla, do akvárka se už nevešla a nové nechtěl majitel kupovat, tak ji v mnoha případech vzal a „vyhodil“ do volné přírody, ať se má na svobodě pěkně.

Problém však nastal, když želvy ve volné přírodě dokázaly přežít, a to i zimní období. Jejich přizpůsobivost byla v tomhle ohledu velmi dobrá. V zemích s teplejším podnebím to nebylo zase až tak překvapivé, ale tahle želva dokáže přezimovat už i u nás a existují případy, kdy se zde úspěšně rozmnožila.

Proč je želva problémem pro přírodu, když se často lidi kochají tím, jak se želvy vylézají vyhřát na kámen nebo jen na břeh? V naší přírodě (a nejen v naší, ale i v přírodě mnoha jiných států) nemá tato želva příliš mnoho přirozených nepřátel, kteří by její stavy regulovali. U nás jí prozatím brání v populační explozi podnebí, ale může dojít k lepšímu přizpůsobení se nebo zvýšení teplot a co se nyní neděje, může se v budoucnu stát.

Dalším rizikem je skutečnost, že jsou bezpříznakoví přenašeči bakterie Salmonelly. U nás asi jen tak někdo jejich vajíčka sbírat nebude, stejně jako nebude manipulovat v přírodě s těmito želvami, aby mohlo dojít k přenosu, ale přesto jsou nemilým rezervoárem této bakterie.

No a v neposlední řadě jsou problémem kvůli své žravosti a rychlejšímu životnímu vývoji, což jim dává velkou výhodu oproti původním druhům. Některé zdroje tvrdí, že stojí za vytlačením naší původní želvy bahenní, ale ta podle jiných zdrojů začala mizet ještě před rozvojem volného výskytu želv nádherných. Ty však mohly přispět k jejímu rychlejšímu vymizení.

U nás v ČR je tedy tato želva ve volné přírodě nežádoucí, ale na mnoha místech je tolerována a předpokládá se, že postupně zase vyhyne, i když případy rozmnožení už byly zaznamenány. Na úrovni EU však byla už před lety, v roce 2016, vydána směrnice, která zakazuje vybrané druhy organismů (zvířat i rostlin) prodávat, vyměňovat, přechovávat nebo množit. U nás sice není tato želva považována zatím za invazivní, protože případů rozmnožení je veskrze pomálu, ale se stoupajícími teplotami se to může v následujících letech změnit. V jižnějších státech jde však o velmi invazivní druh, který ohrožuje ty původní. Lidé, kteří tyto želvy měli a mají v chovu, je však mohou nechat dožít, ale musí zajistit, že se želvy nedostanou z jejich chovu ven. Museli je mít zároveň v chovu už předtím, než vešla směrnice v platnost. A samozřejmě je nesmí dále rozmnožovat.

Teraristé obvykle o těchto záležitostech vědí a i když jim mnohdy nejsou úplně po chuti, řídí se jimi. Tzv. „mazlíčkáři“, kteří se teraristice běžně nevěnují a želvu si zakoupili jako mazlíka, však často vůbec netuší, že její chov byl takto zregulován a v podstatě zakázán. Přicházejí na to obvykle až ve chvíli, kdy se chtějí želvy zbavit.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://surpan.cz/smernice-eu-dulezita-pro-akvaristy/

http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=1082

https://en.wikipedia.org/wiki/Red-eared_slider

https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/zelva-nadherna-chovatele-priroda-ochranari-vypousteni-chko.A191102_511796_jihlava-zpravy_evs

https://www.denik.cz/z_domova/zelva-nadherna-nema-v-ceske-prirode-co-delat-v-blansku-se-ji-dari-20160817.html

https://liberec.rozhlas.cz/z-zelvy-nadherne-se-pomalu-stava-postrach-ceskych-rybniku-6005277

https://kutnohorsky.denik.cz/zpravy-z-ceska/zelva-nadherna-invazijni-druh-cesko-priroda-voda-hrozba.html

https://www.stoplusjednicka.cz/krasna-zelvi-najezdnice-cesta-zelvy-nadherne-z-domacnosti-do-volne-prirody

https://vetweb.cz/reseni-problematiky-nalezu-zelvy-nadherne-v-ceske-prirode/