Článek
Když se dnes řekne „zimní slunovrat“, většině lidí naskočí svíčky, punč, možná i pár fotek kamenů ve Stonehenge. Jenže po většinu lidských dějin to nebyla taková romantika. Byl to moment, kdy se svět zadrhl v nejhorším místě svého cyklu: nejdelší noc, nejkratší den, zima teprve začíná a zásoby už se tenčí. A hlavně – Slunce je slabé.
Dnes víme, že Slunce je hvězda. V hlavách dávných společností to byla bytost. Bůh. Někdo, kdo může zeslábnout, urazit se, odvrátit tvář nebo prostě přestat vycházet. A jestli přestane vycházet, nepřijde jaro. Nepřijde úroda. Nepřežijete.
Z tohohle strachu – a z potřeby mít aspoň nějaký „návod“, jak svět přimět pokračovat – se zrodila řada obřadů. Oheň, hostiny, darování, zákaz některých činností… a v některých kulturách i to, co dnes zní jako hororová fikce: lidská oběť. Ne jako náhodné násilí, ale jako „kosmická údržba“. Jeden život jako cena za to, že se světlo vrátí.
Proč zrovna slunovrat: okamžik, kdy se „lámou dějiny světla“
Astronomicky je to jednoduché: Slunce dosáhne nejnižší výšky nad obzorem, den je nejkratší a noc nejdelší. Kulturně je to ale mnohem víc. V zemědělských a pasteveckých společnostech byl přelom roku zároveň přelomem naděje. V tomhle období se tradičně objevují rituály „znovuzrození“ – světlo se má vrátit, starý rok se má uzavřít, nový nastartovat.
Proto tolik kultur zapaluje oheň, zdobí zelené větve, pořádá hostiny nebo si vypráví příběhy o tom, jak se světlo rodí z temnoty. A právě do tohoto balíku někde spadá i myšlenka, že Slunce (nebo bohové, kteří ho řídí) chtějí „něco“ na oplátku.
Aztékové: Slunce na dluh – a dluh se platí krví
Nejznámější případ je aztécká náboženská praxe. V aztéckém světě měly oběti udržovat chod kosmu; obzvlášť důležitá byla představa, že bohové potřebují „krmení“ a že krev je klíčová součást rituálního závazku.
Důležitý je detail: u Aztéků nejde jen o „krutost“. V jejich logice je to mechanismus světa. Když se přestane platit, svět se rozpadne. Proto se oběť dá chápat jako extrémní forma povinnosti vůči kosmu – a současně jako demonstrace moci státu, který dokáže oběti organizovat.
Konkrétně je v pramenech a souhrnných textech opakovaně zmiňován festival Panquetzaliztli, při němž byl patronem Huitzilopochtli a obětem se odnímalo srdce. Je ale potřeba dodat, že aztécký kalendář není totožný s naším gregoriánským a nelze tak tvrdit, že šlo vždy „přesně o noc 21. prosince“. Co je ale dobře doložené, je vazba na zimní období a na myšlenku, že Slunce a bohové vyžadují oběť jako záruku pokračování řádu.
Ilustrační obrázek
Inkové a capacocha: tichá smrt na vrcholcích hor
U Inků se lidské oběti objevují v jiné podobě. Praktika známá jako capacocha je doložená jak etnohistorickými zprávami, tak archeologií: oběťmi byly často děti a dospívající a rituál se odehrával mimo jiné na vysokohorských svatyních. Moderní výzkum popisuje capacochu pomocí biochemických, radiologických a archeologických metod.
Pro čtenáře bývá šokující hlavně jedna věc: ty děti často nevypadají jako oběti masakru. U známého nálezu „Děti z Llullaillaca“ se například uvádí, že děti byly omámeny (např. kokou) a rituál proběhl kolem roku 1500. Archeologové zároveň popisují, jak lze capacochu rozpoznat podle lokace (často vrcholky hor), výbavy a kontextu pohřbu.
Pozor na jednu věc, která se často plete: Incké slavnosti slunce se vážou k ročnímu cyklu na jižní polokouli, tedy k červnu – to je jejich „zimní“ slunovrat. Princip ale sedí přesně: nejhlubší bod temna, potřeba obrátit chod roku, oběť jako pojistka, že se Slunce znovu „zvedne“. A archeologie tomu dává až mrazivě doslovný rozměr: některé oběti se díky chladu zachovaly.
Obětovali Keltové lidi také?
Evropa má tendenci mít pro sebe zvláštní výjimku: „tohle se dělo jinde“. Jenže evropská prehistorie zná rituální násilí také – jen ho často neumíme napasovat na konkrétní kalendářní svátky.
Typickým symbolem jsou tzv. „bažinná těla“. Nejznámější z nich je Lindow Man z Anglie. Jeho smrt vykazuje více druhů zranění a část badatelů to interpretuje jako rituální „trojí smrt“. Zároveň ale existují i alternativní vysvětlení – od vraždy po popravu. U Lindow Mana se tak o povaze smrti pořád vedou spory.
Lindow Man
Jinými slovy: ano, existují archeologické nálezy, které mohou ukazovat na oběť. Ne, nemáme jistotu, že šlo konkrétně o slunovratový rituál. Když někdo napíše „Keltové o slunovratu obětovali lidi“, zní to skvěle. Ale vědecky je to mnohem méně jednoznačné: máme tělo, máme zranění, máme interpretace – a pak máme dlouhý seznam „možná“.
Podstatné je, že podobné nálezy ukazují, že představa „oběť jako dar bohům“ nebyla Evropě cizí. Jen to nejde jednoduše označit jako jedno datum v kalendáři.
Vikingové a Uppsala: slavnost po devět dní, těla v posvátném háji
U severu Evropy se často zmiňuje svátek Jól (Yule) – zimní období spojené s hostinami a obětinami. Nejcitovanější popis lidských obětí u „seveřanů“ pochází od kronikáře Adama Brémského, který líčí velký obřad v Uppsale: každých devět let se má konat společná slavnost trvající devět dní, během níž jsou obětováni samci různých tvorů včetně lidí a těla jsou věšena v posvátném háji.
Adam Brémský psal z křesťanského prostředí a jeho text je polemický; moderní výzkum upozorňuje, že základní informace o existenci kultovního místa a obětinách je pravděpodobná, ale detaily mohou být méně spolehlivé.
Dá se tedy říct, že ve středověkých pramenech existuje popis lidských obětí spojených se zimním kultem v Uppsale. Ale nelze udělat přesnou „reportáž“ z místa činu. Pro pochopení mentality je to zásadní: v nejtemnější části roku se koná velký rituál, krev má „obměkčit“ bohy a společnost to bere jako veřejnou událost.
Řím: lidská oběť jako dávná minulost – a pak zákaz
A co „civilizovaní“ Římané? Tady je zajímavý posun. Řím lidské oběti znal (literární tradice je zmiňuje), ale později se k nim stavěl jako k něčemu, co už do jeho identity nepatří. Zásadní je mezník kolem roku 97 př. n. l., kdy římská moc podle pozdějších autorů a moderních rozborů lidské oběti netolerovala/zakázala.
Tohle není jen historická poznámka. Je to psychologický i kulturní zlom: stejná společnost, která v raných dobách dokázala obětovat člověka „pro vyšší dobro“, později hledá jiné způsoby, jak řešit strach a nejistotu. Oběť se postupně mění na symbol. Na rituál bez krve.
Ilustrační obrázek
Tak proč to dělali? Jednoduchá odpověď je nepohodlná
Když se člověk dívá na lidské oběti optikou dneška, automaticky hledá „monstra“. Jenže dějiny často nefungují tak, že zlo dělají jen zlí lidé. Tady je mnohem nepříjemnější pravda: oběti dávaly smysl uvnitř určitého systému.
1) Strach z kolapsu
V nejhorším období roku je snadné uvěřit, že příroda má „záměr“. A že když se něco pokazí, je to trest.
2) Touha mít kontrolu
Rituál je způsob, jak si namluvit, že svět je aspoň trochu ovladatelný. Když uděláte správné kroky, světlo se vrátí. Když ne, bude to vaše vina.
3) Sociální pořádek
Oběť je také politikum. U Aztéků je to vidět jasně: rituál není jen „pro bohy“, ale i pro lidi, kteří stojí dole a koukají nahoru. Je to demonstrace moci, organizace a dominance.
4) Myšlenka „jeden za všechny“
Nejtemnější, ale psychologicky srozumitelná: když obětuješ jednoho, zachráníš mnohé. Je to logika obětního beránka dotažená do extrému.
Co z toho zbylo dnes: svíčky a potřeba „pomoct světlu“
Když se dnes v prosinci rozsvěcují světla, když lidé nosí domů zelené větve a zapalují svíčky, je v tom starý reflex: posílit světlo, když je slabé. Jen místo krve máme symboly. Místo oběti máme dárky, jídlo, příběhy, rodinu, rituály klidu.
A možná je to ten největší civilizační posun: strach nezmizel. Zmizela potřeba ho řešit smrtí někoho jiného.
Zimní slunovrat pořád zůstává okamžikem, kdy se díváte do tmy a doufáte, že se to otočí. A ono se to opravdu otočí – každý rok. Jen to lidé tisíce let neuměli vysvětlit. A ve chvíli, kdy člověk neví, co přesně drží svět pohromadě, má tendenci platit za jistotu tím nejcennějším.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.scotsman.com/heritage-and-retro/heritage/winter-solstice-wild-tales-of-slaughtered-bulls-human-sacrifice-and-much-merriment-3073502
https://rebeccadouglas.co.uk/20-pagan-traditions-for-winter-solstice/
https://hraf.yale.edu/winter-solstice-celebrations-around-the-world/
https://www.brutenorse.com/blog/2017/12/norse-yuletide-sacrifices-had-almost.html
https://en.natmus.dk/historical-knowledge/denmark/prehistoric-period-until-1050-ad/the-viking-age/religion-magic-death-and-rituals/the-viking-blot-sacrifices/
https://bigthink.com/the-past/human-sacrifice-ritual-history/
https://en.wikipedia.org/wiki/Human_sacrifice_in_Aztec_culture
https://en.wikipedia.org/wiki/Capacocha
https://www.annabelfrage.com/2023/12/22/celebrating-the-winter-solstice-a-reflection-on-sacrifices-pagan-ways-and-little-folk/
