Článek
Kdyby člověk zahlédl zlatěnku plamennou jen na okamžik, možná by ani nevěřil, že se dívá na skutečný hmyz. Spíš by to vypadalo, jako by na osluněném dřevě přistál úlomek kovu, kousek smaltovaného šperku nebo jiskra, která se na chvíli zastavila. Zlatěnky vůbec patří k nejkrásnějším blanokřídlým živočichům a zlatěnka plamenná, latinsky Chrysis fulgida, dělá svému jménu opravdu čest. Její tělo se leskne v modrých, zelených, zlatavých a červených odstínech, které se mění podle úhlu světla. Není nápadná velikostí, ale právě svojí barvou. Tvor, kterého by mnoho lidí přehlédlo jako „nějakou vosičku“, patří při bližším pohledu k nejvýraznějším ozdobám letní přírody.
Zlatěnka plamenná je druh z čeledi zlatěnkovitých, tedy Chrysididae, a patří do rodu Chrysis. Druh popsal už Carl Linné v roce 1761.
Samice zlatěnky plamenné
Krása, která není jen pro parádu
Kovový lesk jejich těla má základ ve stavbě kutikuly, tedy vnější kostry hmyzu. Povrch láme světlo tak, že vznikají nápadné barvy, které nepůsobí jako obyčejný pigment. Proto zlatěnka vypadá jinak na slunci, jinak ve stínu a jinak na fotografii.
Zbarvení zlatěnky plamenné je navíc důležité i pro její poznávání. U samic bývá zadeček výrazně červený až ohnivě zlatavý, zatímco samci mohou mít první zadečkový článek modrozelený. Na první pohled to může mást, protože samec a samice pak nevypadají úplně stejně.
Tělo zlatěnek je pevné, kompaktní a jakoby pancéřované. Není to náhoda. Zlatěnky totiž často pronikají do hnízd jiného blanokřídlého hmyzu. A tam nejsou vítány. Hostitel, pokud vetřelce odhalí, se může bránit kusadly nebo žihadlem. Zlatěnka má proto tělo přizpůsobené tak, aby vydrželo víc než tělo obyčejné drobné vosičky. Umí se také stočit do klubíčka, čímž chrání citlivější spodní část těla. To je jeden z důvodů, proč působí tak tvrdě a hladce, skoro jako živá kovová kulička.
Život na osluněném dřevě
Zlatěnku plamennou bychom neměli hledat v husté trávě ani v mokřadu. Typičtější jsou teplá, osluněná místa, staré dřevo, kmeny, pařezy, okraje lesů, paseky, zahrady se starými ploty nebo suché větve, v nichž hnízdí samotářské vosy a včely. Druh je spojován s křovinatými vřesovišti a otevřenými lesy, kde se vyskytují jeho hostitelé, například v okolí osik a plazivých vrb.
To je pro její život zásadní. Zlatěnka sama nevykusuje hnízdní chodby ve dřevě. Využívá prostředí, kde už pracují jiní. Dutinky po broucích, škvíry v dřevě, staré rákosové stonky, suché větve nebo hmyzí hotely mohou být pro různé samotářské blanokřídlé ideálním místem k hnízdění. A tam, kde jsou hostitelé, se dříve či později mohou objevit i zlatěnky.
Její letová doba se v literatuře uvádí především v létě, zhruba od června do poloviny srpna. Záleží na oblasti, počasí, nadmořské výšce i konkrétní sezoně.
Zlatěnka plamenná
Kukačka mezi vosami
Nejzajímavější na zlatěnce plamenné není její barva, ale způsob života. Patří mezi takzvané kukaččí vosy. To označení je přesné, i když nejde o ptáka. Stejně jako kukačka obecná nebuduje vlastní hnízdo pro mláďata, ale využívá práci jiných, i zlatěnka proniká do hnízd hostitelů a její larva se vyvíjí na jejich účet.
U zlatěnek se používá pojem kleptoparazitismus. Znamená to, že larva zlatěnky využije zásoby nebo potomstvo jiného druhu. Samice zlatěnky vyhledává vhodné hnízdo hostitele, obvykle samotářské vosy nebo včely, a snaží se do něj umístit vlastní vajíčko. Když se larva vylíhne, její život už neprobíhá jako život „hodného návštěvníka“. Buď se živí zásobami, které hostitel připravil pro své vlastní larvy, nebo napadne samotnou larvu hostitele.
U Chrysis fulgida jsou jako významní hostitelé zmiňovány zejména samotářské hrnčířky a příbuzné vosy hnízdící v dutinách. To je zároveň důvod, proč zlatěnku plamennou často uvidíme tam, kde se něco děje na starém dřevě. Není tam proto, že by si jen užívala teplo. Hledá příležitost. Sleduje otvory, škvíry a dutinky, do nichž se vracejí hostitelské vosy. Když se jí podaří vystihnout správný okamžik, může proniknout dovnitř.
Je nebezpečná pro člověka?
Pro člověka zlatěnka plamenná nebezpečná není. I když patří mezi blanokřídlé a laikovi může připomínat drobnou vosu, není to hmyz, kterého by se člověk musel bát. Nesedá na limonádu jako vosy obecné, neláká ji maso na talíři, nebrání velké společné hnízdo a nemá důvod útočit na člověka. Její svět je svět hnízdních dutinek a hostitelských larev, ne svět piknikových stolů.
Když přistane na ruce, což se může stát spíš náhodou při fotografování nebo pozorování, nejrozumnější je ji nechat odletět. Zbytečné mačkání nebo chytání by mohlo ublížit hlavně jí. Zlatěnky jsou sice drobní parazité jiného hmyzu, ale v přírodě mají své místo. Nejsou škůdci domácnosti ani zahrady. Nepoškozují dřevo, nenapadají rostliny a nelikvidují úrodu.
Zlatěnka plamenná
Výskyt u nás a ve světě
Zlatěnka plamenná má široké rozšíření. Uvádí se z Evropy a částí Asie, tedy z palearktické oblasti. To ale neznamená, že ji člověk běžně najde na každém kroku. Zlatěnky mohou být lokální a jejich výskyt závisí na vhodném prostředí a přítomnosti hostitelů.
V české přírodě je dobré ji hledat na slunných místech s mrtvým dřevem, starými kmeny a dutinami. Může se objevit i na zahradě, pokud není příliš sterilní. Starý dřevěný plot, hromada suchých větví, ponechaný kmen, neošetřené dřevěné prvky nebo dobře udělaný hmyzí hotel mohou přilákat samotářské vosy a včely. A za nimi mohou přijít i zlatěnky. Není to tedy druh, který by vyžadoval nedotčenou divočinu bez člověka. Spíš potřebuje drobnou pestrost, teplo, slunce a struktury, které v přehnaně uklizené krajině často mizí.
Zlatěnka plamenná je dobrým příkladem toho, jak zavádějící může být první dojem. Vypadá jako ozdoba, ale žije jako vetřelec. Je krásná, ale její životní strategie je tvrdá. Nepůsobí nebezpečně, přesto se pohybuje v blízkosti hnízd jiných živočichů, kde jde o všechno. Není škůdcem, ale pro hostitelskou larvu může být osudová. Nepřitahuje pozornost hlasem ani velikostí, ale když ji člověk uvidí zblízka, těžko na ni zapomene.
Když tedy někdy v létě zahlédnete na starém kmeni drobný kovově lesklý hmyz, který pobíhá jako nervózní jiskra, možná právě sledujete zlatěnku plamennou. Nezastavila se tam náhodou. Dřevo je pro ni jako mapa. Hledá cizí hnízdo, správnou dutinu, slabý okamžik. A v jejím třpytivém těle se spojuje krása s přesně vypočítanou strategií přežití. Právě proto je tak fascinující.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zrojů:
https://www.theguardian.com/environment/2011/jun/10/name-a-species-chrysis-fulgida
https://bugswithmike.com/guide/arthropoda/hexapoda/insecta/hymenoptera/chrysidoidea/chrysididae/chrysidinae/chrysidini/chrysis
https://www.macrophotography.cz/blog/zlatenky-na-dreve-65.html
https://zookeys.pensoft.net/articles.php?id=6164&element_type=9
https://www.chrysis.net/chrysididae/biology-of-chrysididae/
https://bwars.com/wasp/chrysididae/chrysidinae/chrysis-fulgida
