Zmije rodu Atheris - když se krása snoubí s jedovatostí

Zmije rodu Atheris - krásní predátoři afrických pralesů

Ve vlhkém stínu afrických pralesů se skrývají tvorové, kteří vypadají, jako by unikli z nějakého fantasy filmu. Nejsou velcí, nejsou hluční a na první pohled se zdají až křehcí. Ale nenechte se zmást. Hadi rodu Atheris, přezdívaní „stromové zmije“, v sobě spojují to, co příroda umí nejlépe: krásu, účelnost a nebezpečí.

Zatímco jiní jedovatí hadi se pyšní silou, velikostí nebo agresivitou, Atheris vsadili na tichou eleganci. Jsou nenápadní – dokud je skutečně nespatříte. Pak už na ně zapomenout nejde.

Malí predátoři s výhledem na koruny stromů

Rod Atheris zahrnuje zhruba 16 známých druhů, které se vyskytují výhradně na africkém kontinentu. Najdeme je v Kamerunu, Kongu, Ugandě, Rwandě, Tanzanii i na některých ostrovech Guinejského zálivu. Většina z nich obývá tropické deštné pralesy, kde se drží vysoko ve větvích stromů. Některé druhy ale žijí i v horských lesích nebo na vlhkých savanách.

Společným jmenovatelem je prostředí s vysokou vzdušnou vlhkostí, přítomností husté vegetace a stabilními teplotami – jednoduše řečeno, džungle.

Když se příroda rozhodne pro efekt

Atheris nejsou velcí hadi – běžně měří mezi 40 až 70 centimetry, výjimečně přes 80 cm. Ale co ztrácejí na velikosti, to dohánějí vzhledem. Mají trojúhelníkovou hlavu, výrazné oči s vertikální zorničkou, které působí téměř „kočičím“ dojmem, a hlavně šupiny, které by si nepopletl ani laik.

Ty šupiny jsou často drsné, kýlnaté a vystouplé, takže hadi vypadají, jako kdyby byli pokrytí pichlavým brněním. A právě tyto detaily jsou klíčem k jejich kouzlu.

Zbarvení se liší podle druhu i prostředí – od sytě zelené přes žlutou, černou, olivovou až po kombinace s modrými či fialovými odstíny. Některé exempláře vypadají, jako by byly vymalované podle zadání módního návrháře. Ale barvy mají především mimetickou funkci – pomáhají hadům splynout s okolím, ať už jde o liány, listy nebo mechy.

Ne každý had má osobnost, ale u některých druhů Atheris se tomu věřit dá.

Nejznámější a nejrozšířenější z celého rodu. Setkat se s ním lze v Nigérii, Kamerunu nebo Kongu. Jeho tělo je sytě zelené, někdy s modravým nádechem, ocas bývá delší a přizpůsobený k uchopování větví. Někdy se objevují i žluté nebo černé varianty. Loví malé žáby, ptáky, ještěrky i hmyz. Navzdory své jedovatosti je mezi chovateli nejčastější, i když stále náročný.

Skutečný unikát. Tento had vypadá, jako by měl po celém těle ostny. Není to srst, ale silně prodloužené šupiny, které trčí do všech stran. Výsledkem je až komicky ježatý vzhled, díky kterému si vysloužil přezdívku „chlupatá zmije“. Žije hlavně ve střední Africe a je noční tvor. Když se nepohybuje, je téměř nemožné ho ve větvích najít.

Vzácný tanzanský endemit. Má výrůstky nad očima – prodloužené šupiny, které připomínají rohy. Ty mu dávají démonický výraz, který v kombinaci s citronově žlutou nebo zelenou barvou působí jako něco, co by mohl nosit démon z afrického folklóru. Přesto je tento had velmi plachý a prakticky se neví, kolik jedinců v přírodě vůbec přežívá.

Jed, o kterém se toho moc neví

Jed Atheris není nejúčinnější v živočišné říši, ale to neznamená, že by nebyl nebezpečný. Většina druhů má hemotoxický jed, který ničí krevní cévy, narušuje srážlivost, způsobuje vnitřní krvácení, otoky a nekrózu tkání. Někdy se objevují i neurologické symptomy – bolest hlavy, zmatenost, zvracení.

Bohužel, specifická antiséra pro většinu druhů neexistují. Ne proto, že by je nikdo nechtěl vyrobit, ale proto, že populace těchto hadů je malá, izolovaná a pokousání jsou extrémně vzácná. Zkrátka se to „nevyplatí“. V případě uštknutí je tak léčba čistě podpůrná – tekutiny, protišoková opatření, sledování orgánových funkcí.

Jsou známy případy, kdy po uštknutí člověk zemřel během několika dní. Jsou ale i tací, kteří přežili s trvalými následky. Atheris tedy nepatří mezi nejnebezpečnější hady světa, ale jejich jed rozhodně není radno podceňovat.

Tajemní hadi pro tajemné lesy

Atheris jsou samotářští a málo viditelní hadi. Většinu života tráví v korunách stromů, kde číhají na kořist. Aktivní jsou hlavně v noci, přes den se skrývají v dutinách nebo pod listy. Nepatří mezi rychlé predátory – jejich strategie je spíše trpělivost a překvapení. Kořist zasáhnou přesným výpadem a pak ji sledují, než jed zabere.

Rozmnožování probíhá živorodě – samice neklade vejce, ale rodí živá mláďata. Ta jsou už od narození plně jedovatá a schopná lovit. Některé samice je první dny chrání, ale většina mladých hadů si brzy razí cestu po svém.

Atheris nejsou pro každého

V teraristice se Atheris objevují zřídka. Někteří zkušení chovatelé je zbožňují pro jejich vzhled a unikátní chování, ale je to velmi náročný chov. Had vyžaduje stabilní vlhkost, teplotu kolem 24–28 °C, klid, šplhací příležitosti a absolutní opatrnost při každé manipulaci. Při chybě může být cena příliš vysoká.

Navíc v mnoha zemích je chov druhů rodu Atheris regulován nebo zakázán kvůli ochraně přírody. Některé druhy patří mezi ohrožené a ilegální odchyt z přírody je stále problém.

Atheris nejsou hadi, se kterými byste se chtěli potkat na pěší túře. Ale jsou fascinující. Dokazují, jak daleko může příroda zajít ve své kreativitě a že i v době internetu a fotopastí existují tvorové, kteří si zachovávají svá tajemství. Možná je to dobře.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://animaldiversity.org/accounts/Atheris_squamigera/

https://herpetoculturenetwork.com/the-wide-world-of-atheris-vipers-with-nipper-read/

https://www.thoughtco.com/spiny-bush-viper-4776033

https://en.wikipedia.org/wiki/Atheris