Článek
Chiméru znali již naši předci, nicméně jejich představa se od té skutečné chiméry značně lišila. V antické době byla chiméra totiž známá především jako strašlivá nestvůra spojující tři děsivá zvířata - přední část těla byla lví, vprostřed koza a zadní část byla dračí, přičemž každá z těchto částí měla svoji vlastní hlavu. Z tlam jí planul oheň, kterým spalovala každého, kdo se k ní přiblížil.
Podle pověr strážila vchod do podsvětí, do země mrtvých, podobně jako její více známý příbuzný, trojhlavý pes Kerberos.
Pojem chiméra
Dnes používáme označení chiméra v několika významech, buď jako označení pro něco nereálného, nebo jako označení jednoho organismu, který je tvořen buňkami dvou rozdílných organismů. Tento jev se může objevit i u člověka, např. dva zárodky splynou v děloze v jeden a narodí se dítě, které je nositelem dvou rozdílných genetických informací. Nejčastěji se s tím však setkáváme u rostlin, kde k tomu může docházet jak přirozeným způsobem, tak i záměrnou činností člověka.
V neposlední řadě je chiméra označení biologického rodu. Chiméry patří do třídy paryb, kam spadají například i žraloci a rejnoci, ale mají svoji vlastní podtřídu „celohlaví“. Do rodu „chiméry“ pak spadá kolem 50 druhů těchto zvláštních živočichů, kteří se dělí do tří čeledí:
- chimérovití
- chimérovkovití
- pachimérovití
Se žraloky jsou tedy příbuzné, ale mají mnoho odlišností. Společného předka se žraloky měly někdy před 400 miliony let.
Vzhled chimér
Bývají typické velkou hlavou a zužujícím se tělem, které bývá zakončeno dlouhým ocasem připomínajícím bič. Čenich je krátký s přesahující horní čelistí, oči velké a výrazné. Jejich součástí je tzv. tapetum lucidum, které způsobuje, že při osvícení vypadají oči jako zářící. Výrazná, vysoce posazená hřbetní ploutev, může někomu připomínat ploutev žraločí. V této ploutvi má řada druhů ukryt jedový trn, kterým může nebezpečně zranit i člověka. Prsní ploutve bývají velké a pohyb ryby často připomíná let ptáka.
Chimérovka tasmánská, jeden z druhů přezdívaný jako sloní ryba:
Žaberní vnější otvor mají pouze jeden, což je jedna z odlišností od žraloků. Další odlišností jsou zuby. Zatímco žraloci je mají vyměnitelné, chiméry disponují jedním trvalým chrupem, speciálními destičkami, které jsou v horní čelisti srostlé s lebkou. Celkově dorůstají dle druhu až 1,5 metru délky, ale rostou pomalu. Předpokládá se tak i vysoká dlouhověkost, odhadem by se mohly dožívat kolem 30 let, možná i déle.
Jejich kůže je zbarvená podle druhu, přičemž jsou na ní výrazné čáry připomínající švy. Ty pak působí, jako kdyby její kůže byla sešita z několika kusů, což může být i jedním z důvodů jejich pojmenování po antické nestvůře. Kůže je hladká, bez šupin. Kostra není tvořena kostmi, nýbrž chrupavčitým skeletem.
Celkový vzhled a zbarvení chimér se liší podle druhu. Podle toho také získaly řadu přezdívek, které odkazují na zvláštnosti jejich vzhledu, např.:
- žralok duch - odkazuje na chiméry podobné žralokovi, se světlým tělem a „švy“
- krysa - odkazuje na druhy typické zúženým ocasem podobným krysímu a zuby podobnými řezákům krys
- králičí ryba - odkazuje na druh, jehož hlava připomínala vědcům hlavu králíka
- sloní ryba - odkazuje na druh, který má na čumáku speciální výstupek připomínající maličký chobot
Hydrolagus alberti zvaná také jako rybí krysa
Potrava
Přestože vypadají strašidelně, jejich stravou jsou bezobratlí živočichové žijící převážně na mořském dně. Podle velikosti chiméry jsou její kořistí mořští červi, ježci, krabi, měkkýši, ale i chobotnice. Pokud však žije v prostředí, kde některý druh z její přirozené kořisti nežije v dostatečném množství, dokáže se přizpůsobit „nabídce“. K vyhledávání potravy využívá speciálních elektroreceptorů na čumáku.
Rozmnožování
Chiméry jsou odděleného pohlaví, přičemž samci zároveň žijí v menších hloubkách (500-600 m) než samice (cca 800 m). Samice pak plavou směrem k hladině, aby se setkaly se samci a vajíčka kladou podél pobřeží. Samci mají na hlavě zvláštní chapadélko, kterým si samici během páření přidržují za prsní ploutev. Samice klade obvykle dvě vejce několikrát za sezónu. Vejce jsou kožovitá a jejich „nakladení“, respektive přesněji řečeno uvolnění z těla matky trvá i více jak 20 hodin. Po tuto dobu visí za vlákno z těla samice, než dojde k úplnému vyloučení. Vejce dopadne na dno, přičemž jeho povrch napomáhá k přilnutí ke dnu. K vylíhnutí dochází podle druhu za zhruba 6-12 měsíců, vylíhnutá mláďata mívají kolem 10 cm. Tento malý počet mláďat současně s pomalým dospíváním je jedním z důvodů jejich pravděpodobného snižování počtů. Chiméry se totiž bohužel stávají tzv. vedlejším úlovkem při bezohledném rybaření prostřednictvím hlubinných vlečných sítí.
Chiméra běloskvrnná - samec
Rybolov
Chiméry se ve většině případů stávají pouze „vedlejším“ úlovkem, nikoliv cílovými druhy. Pokud jsou chyceny, tak se jejich maso využije k přípravě pokrmů. Většinou by totiž stejně nepřežily, pokud byly vytaženy z velké hloubky.
Jednou z výjimek je chiméra podivná, která se ocitla v hledáčku rybářů kvůli svým játrům, z kterých se získává olej bohatý na omega-3 mastné kyseliny. Ty jsou důležité pro kardiovaskulární systém nebo podporu imunity.
O tuto chiméru mají zájem i vědci, neboť je možné ji geneticky upravit tak, aby produkovala specifické látky, které se dají využít k léčbě různých závažných nemocí.
Anketa
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chim%C3%A9ra_(mytologie)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chim%C3%A9rismus
https://www.sharks4kids.com/chimaera-facts
https://www.sharktrust.org/chimaera
https://www.fishbase.se/summary/2503
https://animalia.bio/rabbit-fish
https://a-z-animals.com/animals/chimaera/
https://owlcation.com/stem/The-Chimaera-Ratfish-or-Ghost-Shark-Strange-and-Cartilaginous
https://en.wikipedia.org/wiki/Rabbit_fish
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chim%C3%A9ra_podivn%C3%A1
