Článek
Souboj s živly
Zaoceánský kolos se líně šine po hladině. Působí majestátně a impozantně. Jako Titanic. Lodní šroub tepe v pravidelném rytmu. Příď proniká hladinou jako nůž máslem. Počasí je skvělé. Slunce se zrcadlí na klidné hladině, jako by chtělo spatřit samo sebe. Je bezvětří. Moře voní. Za lodí se táhne zpěněná brázda. Vytváří ji neúnavná lodní vrtule. Bílá kolejnice mizí kdesi na obzoru.
Sem tam se objeví hejno vyplašených létajících ryb. Daleko nedoletí. Jejich roztažené ploutve podobné křídlům nemají dost opory z větru, a tak jejich pouť vzduchem netrvá dlouho. Jako šipky se po krátkém letu vrhnou zpět do svého přirozeného prostředí.
Před přídí se vynoří hraví delfíni. Nechají se mazaně tlačit proudem vody, který před sebou loď hrne. Je jich celé hejno. Sem tam některý z nich vyskočí. Jen tak pro radost udělá vývrtku, zaleskne se ve slunci a padá zpět do hebké náruče moře.
Čas je v tuto chvíli zbytečným výmyslem tvora, který se zove homo sapiens.
Atmosféra se však začíná měnit. Kdesi v dáli se formují mračna. Rychle se blíží. Zvedá se vítr. Na hladině se tvoří bílé čepice a rodí se vlnky, které brzy naberou sebevědomí. Přemění se ve vlny.
Delfíni mizí a již se neobjeví. Obloha šedne, moře též. Voda vypadá mastně a budí odpor. Vlny posílené větrem jsou čím dál větší. Pleskají o hladinu.
Temný démon větří kořist a rychle se blíží. Morbidní mračna již visí nad lodí. Moře vypadá zlověstně. Nálada je ponurá. Nikoho nepřekvapí, pokud se teď vynoří z moře obří trojzubec samotného Poseidona, nebo chapadla nestvůrné krakatice.
Avšak železný obr má pro strach uděláno. Tento zdárný příklad lidského umu je hrdý, pyšný, nebojácný a odhodlaný splnit úkol jemu svěřený. Dopravit náklad do místa určení. Je to otázka cti.
Jeho příď se mění v neproniknutelný štít, ocelové pláty v mocné brnění a nástavba v pevnou přilbici. Rytíř, který není zvyklý prohrávat. Přes mnoho šrámů, které v bojích utržil, nepoznal hořkost porážky. Byla by totiž jeho první a poslední.
Ví, co ho čeká. Je připraven.
Proti němu se však šikuje mocný soupeř. Přichází předvoj. Těžké, husté kapky se mění v neproniknutelnou clonu. Vichr vyje, řve, burácí. Hledá objekt, na kterém si vylije svou zlost.
Železo je nad jeho síly. Nachází plachty, které kryjí záchranné čluny. Zuřivě je trhá na kusy jako papír. Cáry plachtoví se roztáčejí v divokém reji a víru tornáda vysoko do oblak.
Je to šalba? Je to klam?
Kvílivé zvuky šíleného démona připomínají nářek tonoucích se námořníků. Vlny jsou čím dál větší. Přelévají se přes palubu. Jako vzteklí psi s pěnou u mordy se zakusují do lodního zábradlí. V marném úsilí ničit se třístí o lodní nástavbu. Před smrtí pomstychtivě zašumí:
„Příššště zaplatíšššš!“
Poražená břečka se vlije zpět do oceánu, aby se zformovala v ještě větší a silnější vlnu.
Tento předvoj nemá za úkol ničit a zraňovat. Má jiný účel. Vyvolat pochybnosti, atmosféru strachu, narušit sebedůvěru, pocit beznaděje, zlomit vůli k odporu. Donutit nepřítele k chybě.
Skutečná síla přichází nyní.
Vlny za pomoci přítele větru nabývají monstrózní velikosti. Železný obr trpělivě a sveřepě noří svůj rypec do obřích vln. Příď mizí pod vodou na dlouhé vteřiny. Zdá se, že se již nevynoří. Nakonec se vždy jako velryba vyfukující páru vyhoupne zpět na hladinu.
Když se noří příď pod hladinu, zvedá se záď. Lodní šroub se odhalí. Pracuje naprázdno. To způsobuje mocné vibrace celé lodi. Kolos se třese jako člověk stižený zimnicí.
Souboj vrcholí.
Vše, co není pevně přišroubováno či ukotveno, je bez milosti strženo do oceánu. Lana z přídě jsou smetena. Kdesi v dáli mizí, pohupující se na vlnách, jako obrovští mořští hadi.
Tuny vod valících se před nákladové prostory hledají svou příležitost. Snaží se najít skulinu, nějakou chybu či vadu. Vytvořit otvor, kterým nahrnou svou slanou zkázu do útrob obra. Naplnit jeho tučný břich a poslat ke dnu.
Přichází závěrečný atak.
Vlny se sloučily v matku vln. Ta zákeřně čeká, až se kolos vyhoupne na obří vlnu. Na vteřiny zůstane bezmocně stát na hřebenu vlny.
Matka vln využije příležitost. Mocně udeří do kýlu lodi.
Úder je strašlivý.
Mořský rytíř poprvé prohrává. Železné pláty a sváry povolují. Do jednoho z nákladových prostorů se hrne voda. Železo skřípe a úpí. Obr je raněn. Zdá se, že zkáza je neodvratná.
Jenže pro tentokrát se Poseidon smiloval.
Vítr ubírá na síle, vlny jsou menší a menší. Lodní pumpy pracují ze všech sil. Daří se jim odčerpávat vodu vnikající do lodi. Mračna řídnou. Sluneční paprsky propichují oblohu.
Oceán přestal zuřit.
Raněný obr se pohupuje na vlnách a nabírá sílu. Na obloze skřehotá racek.
Přístav je blízko.
Děkuji za pozornost.
Tony Black
