Článek
Albánie měla ještě donedávna pověst nebezpečné, rozvojové země. Mafie, pašeráci, obchod s bílým masem na jedné straně a chybějící turistická infrastruktura (myšleno resorty a luxus) na straně druhé měly přímý dopad na to, že země nebyla zrovna tahounem v oblasti turismu. Výjimkou byli dobrodruzi, trampové a výletníci ochotní na zádech tahat stan a spacák do strmých kopců Prokletých hor zvaných romanticky Albánské Alpy.
Po rozpadu Jugoslávie se stala oblast společenskou divočinou. „Chorvati, Albánci, Makedonci, Černohorci a Srbové při přepravě kontrabandu, narkotik a žen z jednoho území na druhé skvěle kooperovali,“ napsal Misha Glenny v knize McMafie. Dnes je z hlediska turismu Albánie skokanem roku.
Skadarské jezero na hranicích Albánie a Černé hory
Zatímco Chorvatsko stále těží z historicky dané návštěvnosti a zkouší, co všechno ještě český turista cenově vydrží, Albánie má ceny nastavené velmi nízko. U moře má 362 kilometrů pláží. Turistická infrastruktura roste. „Kdysi dlouhé pusté pláže nyní lemují přímořské hotely a letoviska, restaurace a obchody,“ napsal už v roce 2021 server TTG. Do země se dostanete bez pasu, jen na občanku, takže žádné složité vyřizování víz, na které jsme byli zvyklí v minulém režimu. Po dlouhou dobu tak byla Albánie cílem dobrodruhů a milovníků divočiny.
Průměrně 5,7 bunkrů na čtvereční kilometr
Dlouhou dobu byla Albánie místem návštěv military fanoušků, zejména milovníků fortifikací. Zatímco u nás jsou bunkry, zejména malé řopíku (zkratka z Ředitelství opevňovacích prací) známé hlavně z pohraničí, v Albánii jsou rozesety po celé zemi. Opevnění téměř pro každou rodinu přikázal budovat v 60.-80. letech minulého století vůdce Enver Hodža, který se až paranoicky bál napadení. Díky tomu je v zemi více než 173 000 bunkrů. Pro srovnání, u nás by jich mělo být proti Hitlerovi postaveno něco přes 9 000.
Linie bunkrů u vesnice Vermosh
I přes prudký nárůst turismu je Albánie zatím stále nepříliš objevenou zemí, což se změní během několika málo let. Podobný boom nastal před lety ve Vietnamu nebo aktuálně probíhá na Islandu, kde slyšet češtinu rozhodně není žádnou vzácností. Albánská pohostinnost zvaná besa je něčím, co našince odkojeného českou podezíravostí poněkud zaskočí. Přestože se jedná o převážně muslimskou zemi (americká CIA udává, že mezi věřícími je 57,6 % muslimů, 10 % katolíků a 6,8 % pravoslavných), jde o zemi, kde vám hrozí mnohem menší pravděpodobnost krádeže než u nás.
Bezpečněji než u nás
„Veřejná bezpečnost je obecně dobrá, zejména v Tiraně, a Albánci jsou k návštěvníkům velmi pohostinní. V některých oblastech dochází ke kriminalitě a násilí, ale zprávy o trestných činech zaměřených přímo na cizince jsou vzácné,“ píše britský vládní web o Albánii. To se u nás říct nedá, není to tak dávno, co pražští taxikáři byli synonymem pro zloděje okrádající cizince. Je ale fér přiznat, že skladba turistů v Česku je jiná než v Albánii, kam se zájezdy za levným alkoholem a lehkými holkami nepořádají. Čeští lumpové nejsou hloupí a vědí, že zdaleka ne každý okradený případ nahlásí a navíc se v davu snadno ztratí. Takže na turisticky exponovaná místa, jako je třeba Máchovo jezero, se pobertové za návštěvníky stahují.
Orel skalní - národní symbol Albánie
Pointa je jednoduchá, pokud chcete zažít levnou dovolenou v resortu nebo stále ještě „divokou“ Albánii, neměli byste váhat. Nejlépe zemi vystihl v názvu cestovatel Petr Horký, když jednu ze svých knih pojmenoval: Albánie - kráska se špatnou pověstí.
