Attenbouroughova zvířata: zuby na jazyku a ulita, do které se plž nevejde

Attenboroughovo jméno nesou desítky zvířat a některá z nich jsou poměrně bizarní. Sir David Attenborough během své dráhy přírodovědecké, kterou velmi umně skloubil s mediálními projekty, ovlivnil obrovské množství dětí. Dokonce natolik, že je nasměroval na dráhu profesionálních přírodovědců. Někteří z nich se mu odvděčili tím, že po něm pojmenovali nově objevené, žijící i vyhynulé druhy. Od slimáků po vačnatého mikrolva. Začneme slimákem.

Je červený a zelený, takže barvami nápadný, ale při velikosti do 40 mm ho přece jen lze snadno přehlédnout. Plž nesoucí Attenboroughovo jméno žije jen v jihovýchodní Tasmánii, a disponuje tak malou ulitou, že se do ní neschová a jeho měkké tělo tak zůstává před predátory neskryté. Pojmenováním, které provedli vědci z Australského muzea, chtěli slavnému přírodovědci vzdát poctu.

Paježura druhu Zaglossus attenboroughi je extrémně vzácná a najít se dá hlavně na malém území v oblasti Kyklopských hor na indonéské části Nové Guineje. S váhou maximálně tří kilo je nejmenší mezi ježurami. To ale zdaleka není jediná zajímavost. Samci mají na rozdíl od samic na nohou nejedovaté ostruhy a oběma pohlavím chybí v dospělosti zuby. Zato mají jazyk vybavený tvrdými výběžky. V roce 1961 ji popsal podle jediného exempláře získaného holandským biologem a od té doby nebyl zastřelen ani odchycen žádný další exemplář. Proto máme o jejich chování extrémně málo informací. Například se neví, zdali se jedná o věrný nebo promiskuitní druh.

„Tito skřeti nepracují v bankách ani nečíhají ve sklepeních. Plíží se však podrostem a skrývají se v korunách lesů v naději, že přepadnou zapomnětlivé kolemjdoucí.“ Těmito slovy popisuje sotva milimentrového pavoučka druhu Prethopalpus attenboroughi popsaného roku 2012 server Discover. Naráží tím na jeho anglické pojmenování Attenborough's goblin spider, přičemž právě slovo goblin znamená skřet, skřítek či šotek.

Sitana attenbourughi je krásná ještěrka patřící mezi agamy s nádherným krčním vakem, nicméně pokud je složený, tak tvora v indickém státě Kerala snadno přehlédnete. Dorůstá totiž do pouhých tří centimetrů. Tak jako mnoho jiných po Attenboroughovi pojmenovaných druhů i tento tvoreček je vzácný a v rámci Indie endemický.

Fosilie vyhynulého vačnatého lva byla popsána díky nálezu zubů, jež se uchovaly v bloku vápence starémasi 18 milionů let. „Zuby vám mohou o zvířeti říct strašně moc,“ řekla Anna Gillespie z University of New South Wales. Austrálie je svými vačnatci, od klokanů po ptakopyska, proslavená, a tak není divu, že i šelmy mají mezi zdejšími vačnatci své zástupce. Poslední z nich, vačnatý vakovlk, už je taky položkou v knize evoluce, ovšem na jeho vyhynutí se na rozdíl od Attenbouroughova vakolva podílel člověk.

Aby ani ptáci nepřišli zkrátka, uveďme poddruh rajky Paradisaea raggiana attenboroughi. Jako mnoho jiných rajek i tato se vyskytuje na Papui Nové Guinei. Pro pestré zbarvení, opravdu „jako z ráje“, se jim krom jiného přezdívá „ptáci bohů“. Rajka se stala národním ptákem Papuy Nové Guineje a vroce 1971 byla zařazena jako národní symbol a stala se součástí vlajky.

Mnoho přírodovědců řeklo „díky, sire Davide“ tak, že vetklo Attenboroughovo jméno do jména některého zvířete či rostliny. Jsou jich desítky. Možná napořád, možná do doby, než přírodovědní systematici rozhodnou jinak. Nicméně málokdo udělal pro propagaci přírodních věd tolik, co 97letý David Attenbourough.