Článek
Přiznejme si, že z celoevropského hlediska nehraje Maďarsko aktuálně žádnou význačnější roli. Je v pozici šikanisty a drbny, o kterém všichni vědí, že je darebák roznášející omluvy. Proto se mu vyhne, kdo může, neboť nikdo si nechce „ušpinit“ svou pověst. Takový klučina, říkejme mu třeba Viktor, následně trpí tím, že by chtěl být uznávaný a velebený. Jenže není a jediný způsob, jak získat pozornost tví v tom, že se začne kamarádit s ještě větším lumpem, než je on sám.
Přesně o to se pokusil maďarský prezident. Kdyby se mu podařilo dostat do Budapešti Donalda Trumpa spolu s jeho ruským protějškem, obratem by se objevil na titulních stránkách všech novin, které ve světě něco znamenají. Dokonce jako hostitel by se mohl blýsknout něčím lepším, než je jen červeným kobercem a dechovkou u letadla. Jenže má smůlu. Vlastně není to smůla, ale přirozený vývoj, který si ovšem ani on, ani prezident Trump, nechtěli připustit. V rámci zdržovací taktiky jim do toho Putin, nijak překvapivě, „hodil vidle“.
České pořekadlo říká, že vrána k vráně sedá. A k maďarskému dropovi si nechtějí sednou ani slavíci z Madridu, ani dobří čeští holubi. Není divu, že v bruselských kuloárech zní, že Maďarsko je „trouble maker Evropské unie“, který je čím dál víc odsouván stranou ze všech možných pozic. Od té nejdůležitější, bezpečnostní, až po tu méně důležitou, jako je kulturní nebo sportovní. Není proto divu, že pokukuje alespoň po ruském havranovi ze Sibiře.
Americký prezident nepochybně vyhrál soutěž ve skoku na ruský špek. Na Aljašce, kde Putina přivítal s nejvyššími možnými poctami, chybělo jen udělení státního vyznamenání, nedojednal vůbec nic. Naopak si před světem uřízl další z ostud. Nebylo to poprvé, co Putin Trumpa natahuje a zesměšňuje, a Trump neustále touží po další porci. A jde ji bez bázně, hany a studu naproti.
Putinovo dilema aktuálně tkví v tom, zdali letěl do Maďarska přes Polsko, které deklarovalo, že klidně může Putina dopravit k mezinárodnímu soudu, kde je na něj vydán zatykač, nebo přes Ukrajinu, kde může být sestřelen. Může letět ještě oklikou, ale nikdy se nevyhne evropským zemím, které by mohly chtít dodržet evropské právo. Není proto divu, že se schůzka odkládá a komplikuje, ministři zahraničí se nejsou schopní domluvit, a prezident Trump dál bude před světovou veřejností za čím dál většího hlupáka, který marně touží po Nobelově ceně míru. Na diplomatické frontě jde o další Putinovo vítězství, protože on, jak už mnohokrát dokázal, žádnou válku ani speciální operaci ukončit nechce.
