Článek
Pobaltské státy si uvědomují riziko vyplývající z jejich geografické polohy. Finové už mají se sovětskou agresí vlastní zkušenost, Estonci, Litevci i Lotyši se jí ve větší či menší míře obávají. A proto podle hesla „kdo je připraven, není zaskočen,“ chystají na hranicích nárazníkové pásmo, jehož součástí mají být i obnovené mokřady.
Protitankové rašeliniště
Přírodovědci nad rašeliništi jásají. Jedná se o unikátní ekosystém, který se dá snadno poškodit. Nově nad nimi jásají i vojenští obranní plánovači. Ti, kdo plánují útok je naopak berou jako zásadní překážku. Nepředstavujte si Krále Šumavy a tonoucího převaděče. Mokřad, bažina, rašeliniště fungují mnohem lépe než protitankový příkop. Ten se dá zasypat nebo přemostit. Vysušit či odtěžit rašeliniště sice lze, ale rozhodně to nikdo nebude dělat v bojových podmínkách.
Rašeliník třásnitý (Sphagnum fibriatum ). Do něj noha zajede po kotník naprosto bez problémů.
Litva to ví a obnovu mokřadů začlenila do svých plánů, jak zpomalit ruská vojska. Proč ruská? Protože systém obranných opatření ne náhodou budují zrovna u ruské hranice. „Termín dokončení obnovy mokřadů je stanoven na 31. prosince 2030, přičemž environmentální resort plánuje realizaci projektů na rašeliništích už v letech 2026–2029,“ píše Armádní zpravodaj.
Litevské ministerstvo životního prostředí nejen, že chrání životní prostředí tedy dělá to, k čemu bylo založeno), ale navíc využívá současné nebezpečné politické situace k tomu, aby se podílelo na obraně země. „200 000 eur je vyčleněno na obnovu rašelinišť, přičemž obnovené mokřady slouží také jako opatření proti mobilitě,“ píše litevské ministerstvo na svých stránkách.
Vypadá to jednoduše, ale neprojedou
Šířka jednoho pásu (článku) tanku T‑90 je 580 mm a měrný tlak na půdu se podle verze pohybuje kolem jednoho kilogramu na centimetr čtvereční. U T‑90 se bojová hmotnost uvádí 46,5–50 t, celková délka pásu cca 4,28 m a šířka 0,58 m, což dává celkovou plochu obou pásu 4,96 m². Pouhý kilogram na centimetr čtvereční vypadá jako malé číslo, ale je to mnohem více než měrný tlak, který na rašeliniště vyvine osmdesátikilový člověk. Pokud jste někdy šli rašeliništěm, tak víte, že zabořit se nad kotníky jde poměrně snadno.
Tanky, ale ani mnohem lehčí vozidla, zejména ta kolová, jako je obrněný transportér na úvodním snímku, nemají v rašeliništi šanci. Litva chystá celou řadu dalších vychytávek, včetně mostů už „z výroby“ připravených k zaminování. Leč zůstaňme u rašelinišť. Ta nutí válečnou techniku, která rašeliniště nepřeletí, usměrnit pohyb do předem určených a bezesporu zaměřených koridorů. A byť válka vypadá jako „dronová záležitost“, tak dokud není dané území fyzicky obsazené, tak je nedobyté, i kdyby bylo totálně zničené. Mariuopol je toho dost jasným příkladem.
Kdyby válka nebyla, tak obnovované mokřady rozhodně nejsou chybou. Udržují vodu v krajině, což bude čím dál důležitější ekosystémový prvek, bují biodiverzitou a zároveň si přes všechna ochranářská pozitiva uchovávají i svou „obranně-hraničářskou“ funkci. Zkrátka samá pozitiva.
Anketa
Význam protitankových příkopů
V okolí Železné Rudy zůstaly v terénu zachovalé protitankové příkopy. Nepocházejí ale z druhé světové války, nýbrž z války studené. Jejich šířka a hloubka odpovídala velikosti tanků Bundeswehru, které by podle komunistické doktríny měly překročit, tedy přejet, česko-německou hranici. Protože by v příkopu uvízly, bezesporu by nasměrovaly svůj chod na nejbližší mostek, který mohl být podminován nebo zaměřen vojáky s protitankovými zbraněmi. Jednoduché, ale účinné. I tam se počítalo s tím, že přes šumavská blata „zrádný kapitalista“ neprojde, ale nedělaly se konkrétní opatření, která měla mokřady a rašeliniště posílit a rozšířit.
