Článek
Mrtvá těla budou přibývat ještě měsíce. Jak se identifikují oběti katastrof?
Smrtící záplavy v Nepálu budou mít dlouhodobou dohru. Záchranáři odejdou, ale zmizelá těla se budou objevovat i nadále. Jak postupovat, aby se k tělu přiřadilo i jméno.
Blesková povodeň v Nepálu má bohužel obrovské množství obětí, které se zatím nepodařilo identifikovat. Podle Richarda Basseda, vedoucího katedry soudního lékařství na melbournské Monash University, se některá nalezená těla nepodaří nikdy identifikovat.
Neznámá těla
Záběrům mohutné vlny, která prošla mohutným údolím a brala s sebou všechno, co stálo v cestě, včetně mostů či domů, neunikl nikdo, kdo měl přístup k médiím. To, že voda, bahno a trosky budou mít v konečném důsledku na svědomí stovky mrtvých, bylo očividné. Na místo dorazily záchranářské týmy z mnoha zemí, přičemž mnohde nebylo koho zachraňovat. Ale i nalezení a pohřbení těl má svůj význam. Jenže aby to mělo význam pro pozůstalé, musíte vědět, koho pohřbíváte.
„Řádné a důstojné zacházení s mrtvými při katastrofách je jedním ze tří klíčových pilířů humanitární reakce a základním faktorem pro usnadnění identifikace zesnulých a pomoc rodinám při odhalování osudu jejich blízkých,“ píše Mezinárodní Červený kříž v terénním manuálu pro záchranáře.
V oblastech, zejména těch turisticky atraktivních, jsou útěkové cesty před tsunami značené. Přesto v roce 2004 trvalo až rok, než se podařilo identifikovat zhruba 5 000 nalezených těl. Tehdy byla katastrofická vlna způsobená silným podmořským zemětřesením. V případě povodně způsobené obřím ledovcem, který s sebou vzal i část hory, nikdo žádné ústupové cesty neznal, s podobnou událostí se zkrátka nepočítalo. I v tomto případě šlo o turisticky atraktivní oblast, proto je mezi ztracenými i hodně zahraničních návštěvníků.
Identifikovat lze, ale musíte mít s čím porovnat
Při forenzní identifikaci obětí válečných zločinů se používaly ty nejjednodušší metody. Pozůstalí se snažili identifikovat oběti podle oblečení, prstenů či jiných šperkůnebo podle tělesné deformace. Základní metodou je porovnávání obličeje s fotografiemi. Pokročilejší metody mohou využít otisky prstů, pokud je daktyloskopický vzorek v některé z databází, analýzu DNA, pokud je s čím porovnat, například se nachází v kriminalistické databázi, případně poskytne vzorek DNA blízký příbuzný. Právě to se snaží využít kriminalisté v Káthmándú. Nepálská policie vyzvala přeživší ze skupin zahraničních turistů, kterým povodeň vzala někoho z rodiny, aby poskytli svůj vzorek DNA patologické laboratoři.
Využít se dají zubní záznamy, pokud je k dispozici zubní karta. Jenže hledat konkrétní zubní kartu k tělu, které bylo vyzdviženo ze sedimentu poté, co bylo spolu s troskami vláčeno i desítky kilometrů, je v podstatě nemožné. U zahraničních turistů může pomoci dohledání stomatologické dokumentace v jejich domovské zemi.
Správně už od začátku
Prvními lidmi, kteří se k mrtvému tělu dostanou, často nejsou forenzní specialisté, ale místní obyvatelé, záchranáři či další zasahující. I tady je ale potřeba postupovat správně. „Každému tělu se přidělí jedinečný kód (například název místa, název týmu a číslo). Také tělo a veškeré rozlišovací znaky, jako jsou zlaté zuby, oblečení a tetování, vyfotí, a tento kód uvedou na snímku,“ píše The Guardian.
Kriminalistika zná ještě celou řadu způsobů, jak ztotožnit člověka, například podle vzorků písma. Ty v tomto případě samozřejmě nepřipadají v úvahu. Naopak lze využít například číslo kloubní náhrady. Britský The Guardian potvrzovat 1250 obětí, indické zpravodajství zvýšilo počet na 2 000. Každé nalezené tělo tak není jen další statistikou katastrofy. Pro rodinu může znamenat konečně odpověď na otázku, která někdy trvá týdny, měsíce nebo i roky: koho vlastně voda odnesla.
