Článek
Dějiny vzniku židovského státu jsou dodnes neuralgickým bodem části společnosti. Židé, dlouhodobě perzekvováni, se už od středověku přesouvali světem a hledali místo pro poklidný život. Druhá světová válka a holokaust vedly k tomu, že pokud Židé chtějí mít skutečně klid, musí mít vlastní, respektovaný stát. K samotnému založení Izraele došlo 14. května 1948, nicméně už předtím se snažili desítky tisíc Židů dostat do míst, které dnes známe jako Izrael či palestinská území. I za cenu krvavých obětí.
Útěky z Evropy
Francouzský zaoceánský parník Patria SS měl výtlak 11 885 BRT a v roce 1913 si ho nechala postavit společnost Fabre Line. V roce 1940 měla převézt zhruba 2000 židovských uprchlíků, z nichž několik stovek bylo z Československa. V ideálním případě by se vylodili v palestinské Haifě.
Britská správa tehdejšího Palestiny nechtěla uprchlíky přijmout. Důvodem bylo riziko zvýšeného napětí mezi Arabským obyvatelstvem, které se proti židovskému přistěhovalectví zásadně ohrazovalo.
Britové se v prohlášení známé jako McDonaldova Bílá kniha (Malcolm MacDonalda byl britský ministr pro kolonie) rozhodli židovskou emigraci omezit a přijetí uprchlíků z Patrie by s tím bylo v protikladu. Arabové by tak měli o krok blíže k revoluci s pocitem, že Britové nedrží své sliby.
Bomba na Patrii
Židovská polovojenská organizace Hagana proto sáhla k extrémnímu řešení. Rozhodla poškodit loď u břehů Haify tak, aby ji nebylo možné odtáhnout. Ovšem místo pouhého poškození šla loď plná uprchlíků ke dnu. Celé drama trvalo pouhých 16 minut. Příliš málo času na to, aby se zachránili lidé z podpalubí. The Jewish News přirovnávají tragédii k Titaniku, byť Titanik se potopil z přirozených příčin, zatímco Patrii si sionisté potopili sami.
„Několik minut po deváté hodině jsem slyšel tupý zvuk výbuchu bomby. Znělo to, jako by přicházel z dálky. Jenže pak se Patria začala potápět. Zvuk křičících sirén ohlušil přístav. Desítky veslic a člunů okamžitě vyrazily k místu, kde se loď ležící na boku potápěla,“ vzpomínal na neštěstí atentátník Munya H. Mardo, který dlouho zůstával v utajení, a až po mnoha létech o události napsal knihu Strictly Illegal (Přísně ilegální).
Utopilo se 267 lidí, většinou uprchlíků, ale byli mezi nimi i členové posádky. Mardo se později stal ředitelem Izraelského úřadu pro výzkum a vývoj zbraní.
Ironií osudu se židovští paramilitaristé z Hagany stali pachatelé atentátu na vlastní lidi, kteří utíkali před nacistickými zvěrstvy. Židé byli válkou nejvíce postiženou diasporou a díky dlouhodobé historické paměti věděli, že pokud se veřejné mínění začne obracet proti nim, není důvod čekat.
Palestina se pro ně měla stát zemí zaslíbenou, ale část cestujících z Patrie se utopilo u jejích břehů, na dohled od Haify. Lepší příklad pro pořekadlo, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, se snad nedá najít.
