Budete koronerem? Pak víte, co se děje s tělem, když vydechne naposledy

Člověk může být oficiálně uznán za mrtvého poté, co je jasná mozková smrt. V případě násilných úmrtí, kdy je fatální poškození vidět okamžitě, se něco takového nemusí řešit. Opačným případem je kóma, kdy tělo „nežije“, ale mozek mrtvý není.

Rigor mortis alias posmrtná ztuhlost. Pojem z detektivek, který říká, že nebožtík už nebožtíkem nějakou dobu je. Jenže jakou? Tím, jak přestane bít srdce, přestane proudit krev a mozku skončí vyživování kyslíkem. Tedy nejen mozku, ale ten je z tohoto hlediska nejdůležitější. Následně ochabnou svaly, ale neztuhnout. K rigos mortis dochází zhruba dvě hodiny po smrti. Krev, nyní už netlačená „srdeční pumpou“ se přirozenou gravitací shromáždí v nejníže položených částech těla. To pak soudním lékařům usnadňuje určit polohu, v níž se daný jedinec nacházel po smrti. Může to pomoci při vyšetřování jeho smrti.

Ovšem pozor! Posmrtná ztuhlost je jako faktor vedoucí k určení doby smrti velmi nespolehlivý. Záleží totiž na mnoha faktorech, od teploty konkrétního místa po typ prostředí. Podchladit či naopak zahřát oběť by mohl být způsob, jak se pokusit zmást vyšetřovatele, kteří pracují s informacemi od patologa. Navíc posmrtná ztuhlost není setrvalý stav. Trvá zhruba dva až tři dny a následně ustupuje. Takže věta „podle rigor mortis je mrtvý týden až deset dní“ nemá oporu v biologii. Leda že by mrtvý byl v ledničce, jenže pak se nedá mluvit o posmrtné ztuhlosti.

Naše střeva mají délku kolem sedmi metrů a jsou samostatným ekosystémem pro plejádu střevní mikrofauny. Nejsou to jen bakterie, ale ty tam hrají zásadní roli. A ty spolu s námi neumřou. Naopak začnou „požírat“ (tedy rozkládat) střevní výstelku, což se při pitvě projeví. V kombinaci s dalšími faktory (opět tady hraje hlavní roli teplota) patologovi o době smrti leccos napoví. Pokud se začaly rozkládat vnitřní orgány, znamená to, že enzymy, které rozleptají spojení mezi buňkami, dostaly čas na to, aby se z rozložených buněk rozlily do okolí.

Čtyři až deset dnů od skonu je patrná hniloba a ve hře, pokud jsme v prostředí, kam se dostane hmyz, tak se začínají vyvíjet první nakladená vajíčka. Mouchy ani brouci neznají pietu, a do těla buď začnou klást potomstvo nebo ho začnou ukusovat okamžitě, jak se k němu dostanou. Tedy vlastně okamžitě. Zároveň už v těle došlo k rozpínání bakteriálních plynů a tělo se nafoukne.

Larvy prožerou díry do těla, takže vzniknout otvory, kterým se plyny dostanou do okolního prostředí a tělo splaskne. Zkušený entomolog poměrně přesně určí stáří vyvíjejícího se hmyzu. Takže pokud chcete být v téhle branži forenzním entomologem, vyplatí se znát různé druhy much, které osídlí tělo většinou jako první. Například mouchy rodu Calliphoridae, což jsou ony zeleně zbarvené bzučivky. Brouci nastupují o něco později.

Larvy hmyzu, které se živí tělem, mohou akumulovat drogy nebo toxiny přítomné v těle zesnulého, jenže tady už se dostáváme na úplně jinou laboratorní úroveň, a mimo „prosté“ určování doby smrti.

První zaznamenaný incident použití hmyzu při vyšetřování trestného činu se odehrál ve 13. století v Číně, jak je popsáno v knize Sung Tzu s názvem Smývání křivd. Takže určování doby smrti, nejen pode hmyzu, je staré nejspíš stejně jako první vražda. Každý by se přece zeptal: A kdy se mu to stalo?