Článek
„Novináři totiž taky dost často cíleně lžou, manipulujou a titulkujou, aby se více prodávali,“ tvrdí Michal Nekvapil v diskuzi na FB. Těžko říct, jak to myslel s lhaním, protože žádný příklad nedoložil, nicméně senzacechtivost a bulvarizace titulků je čím dál očividnější. Dokonce k ní sáhl i jeden z nejserióznějších deníků u nás, Deník N.
Základem jakýchkoliv médií, a to včetně těch veřejnoprávních, je boj o diváka, čtenáře, posluchače. To v praxi znamená větší či menší snaha o přizpůsobení se většinovému čtenáři. Samozřejmě s ohledem na vlastní cílovou skupinu.
Co vás napadne, když se mluví o tom, že někdo nechce být vykouřen? Udělal jsem pokus a zeptal se několika známých, což, uznávám, je velmi nereprezentativní vzorek. Nicméně odpověď byla ve všech případech stejná, byť formulována jinými slovy. Všem toto slovo evokovalo felaci.
Takže jaký pocit chtěl editor Deníku N vyvolat titulkem „Dejte mi mého lva, raději bez vykouření“? Nabídka seznámení se s výhodami Tinderu je článek, který si bezesporu mezi osamělými své čtenáře najde, nicméně hledal bych spíš na mimibazaru než v seriózním zpravodajském deníku, který skvěle pokrývá válečné zpravodajství a politická témata řeší v souvislostech jinde nevídaných. A do třetice si dopřejme povídání o stárnoucích vaječnících Darii Kashcheeva.
V posledních letech platí, že tištěné časopisy dostaly poměrně velkou ránu nejen zdražením energií, cenami papíru a služeb tiskáren. Svou roli hraje i nástup umělé inteligence a nezájem o četbu obecně. „Budoucnost vidím v obrazových médiích, vidíme to na výpůjčkách komixů,“ řekl autorovi textu v osobním rozhovoru ředitel knihovny v Bruntále Jakub Vlček, jenž zároveň potvrdil, že počet návštěvníků knihovny u nich aktuálně neklesá. Jen se mění struktura toho, co si půjčují.
Právě pokles klasické čtenosti (kdo si dneska kupuje časopisy v trafice?) vede ke změně léta zavedených marketingových postupů.
Předplatit si jen papírové vydání Deníku N, který vám má obohatit cestu vlakem do práce? Nemožné. Musíte mít k tomu i předplacenou elektronickou verzi. Není to ani dobře, ani špatně, je to prostě jednoduchý kalkul dokládající, že předplatitelský print se nevyplatí a kdo ho chce, ať si ho pořídí jako bonus.
Díky jednoduše měřitelné internetové čtenosti se snadno vidí, na který článek lidi klikají, jak dlouho se na něm zdrží, odkud přichází a kam odchází. A jsme u „jádra pudla“, jak by řekl klasik. Větší zájem je o společenská témata a bulvárnost, která se v diskuzích raději označuje za přístup blíže k lidem. K těm lidem, kteří platí, protože co klik, to cinknutí do pokladničky. To se pak není co divit, že v jinak zajímavém článku o herecké kariéře Ciian Murphyho se v titulku dočteme, že „přirovnává herectví k sexu.“
Kdo nikdy neklikl na článek s bulvárním titulkem, ať hodí kamenem. V obrovském množství, ba až informačním přehlcení čteme často jen titulky, ty jsou pánem našeho rozhodování, na co si klikneme a komu naopak vydělat nedáme. V bulváru by titulek o „vykouření na Českých lvech“ nikomu nepřišel divný, prostě by se nad ním mávlo rukou s povzdechem „a co jste čekali, vždyť je to bulvár“.
Jenže takhle nám deformují vkus a sobě zajišťují finanční přežití i média, která by se právem dala považovat za etalon serióznosti. Otázkou je, zdali už není na místě minulý čas.
