Článek
Pokud bychom shrnuli studii s poněkud složitým názvem Ants act as olfactory bio-detectors of tumours in patient-derived xenograft mice do jedné věty, znělo by to asi takto: mravenci, kteří se řídí čichem, dokáží rozeznat moč pocházející z myši postižené rakovinou. Skupina sedmi autorů popisuje schopnost mravenců fungovat jako levné biodetektory rakoviny.
Mravenci na Panské skále u Práchně
Onkologické onemocnění je jedním z civilizačních strašáků a cokoliv, co vede k jejímu včasnému odhalení vede i ke včasnější a tedy i účinnější léčbě. Je lépe hasit požár v zárodku než naříkat nad tím, že plameny zachvátily přízemí i střešní krovy. „S 10 miliony úmrtí a více než 19 miliony případů v roce 2020 je rakovina celosvětově hlavní příčinou úmrtí,“ uvádějí autoři studie.
Dokud člověk neonemocní, může mít pocit, že se ho rakovina netýká, jenže těžko lze polemizovat se statistikou.„V roce 2017 bylo v České republice nově diagnostikováno 86 819 pacientů se zhoubným novotvarem. K 31. prosinci 2017 žilo celkem v České republice 577 373 osob, u kterých bylo v daném roce nebo dříve nalezeno onkologické onemocnění,“ udává Národní onkologický program.
Používání mravenců coby metody vyšetření pacientovy moči zní jako z říše snů. Jenže nejprve je potřeba zjistit, jak přesně to mravenci poznají, a zdali by rekognice fungovala i u různých typů rakovin. Je rozdíl mezi rakovinou varlat a mozku. Navíc by bylo potřeba přesně zjistit, které druhy mravenců tuto detekční schopnost mají. V případě zmiňované studie šlo o mravence otročícího (Formica fusca). Jde o mravenčí druh dorůstající v případě pohlavních jedinců až 11 mm.
Mravenec otročí (Formica fusca)
Rakovinné buňky vylučují specifické těkavé látky, které dokáží cítit zvířata se silně vyvinutým čichem. Platí to i pro některá plemena psů. Mravenci, kteří se většinu života řídí chemickými signály, jsou na specifické látky extrémně citliví. V případě posledního „mravenčího“ pokusu už jde téměř o humánní medicínu, neboť rakovinné buňky, které měly myši v těle, pocházely z agresivní formy lidské rakoviny prsu.
Vědátoři naučili mravence spojit si pach „rakovinné moči“ se sladkou chutí cukru. Když pak posléze mohli vybrat, která moč, zdali od onkologických, nebo zdravých myší, jim je žádoucnější, vybíraly si častěji tu od nemocných zvířat. Tím dokázaly, že i bez sladké odměny ji umí poznat. Vybíraly si ji proto, že kolem ní hledali cukr.
Od močících nemocných myší k identifikaci člověka s rakovinou je ještě daleká cesta a nikdo neví, zdali je schůdná. Ale to si vědci mysleli už mnohokrát. Koho by v minulosti napadlo, že poskakující poklička povede až k parníkům a papiňáku.
