Článek
Připadal jsem si jako velmi vtipný a zábavný společník, než mi došlo, že můj protějšek kombinuje antidepresiva s pivem. „Mám už na doživotí, tak co můžu dělat?“ Tak zněla (neodpověď) na moji otázku, jestli kombinace antidepresiv a alkoholu neškodí. Pokud jste někdy slyšeli o „hormon pro závislost“, tak víte, že je řeč o dopaminu.
Velmi laicky řečeno, některá antidepresiva ovlivňují hladinu neurotransmiterů, například serotoninu nebo dopaminu do mozku. Ovšem ten si na přísun zvenčízvykne, a přibrzdí jeho vlastní produkci. Při neodborném vysazení antidepresiv může dojít k dočasnému zhoršení psychického stavu a pádu do ještě většího smutku. Tolik k osvětlení oné „doživotnosti“.
Podle prestižního magazínu Lancet vyvolávají antidepresiva fyziologické změny. Jejich míra je stále předmětem zkoumání. Magazín Wired na svých stránkách tvrdí, že „jeden z 10 lidí v Evropě a USA užívá antidepresiva.“ Když si dáme tyto dvě informace dohromady, tak výsledek vůbec nezní pro občany USA a Evropy povzbudivě. Desetina populace bere antidepresiva. Otázkou je proč?
Anketa
Deprese nelze „nemít“, neboť se jedná o onemocnění, podobně jako chřipka nebo rakovina. Jen má jiný spouštěcí mechanismus než v případě chřipky (viry) nebo buněčné mutace (rakovina). Existují sice ezoterici, kteří se domnívají, že „rakovina je volba“, ale zůstaňme raději nohami na zemi a myslí u vědy. Otázkou je, proč se deprese tak brutálním způsobem rozšířila. Nabízí se hned několik vysvětlení, přičemž žádné není absolutní. A ani v jednom případě nejde o skutečnou depresi ve smyslu duševní poruchy.
Rozmazlení životem
Pokud vám rodiče a okolí celý život umetali cestičku, tak sebemenší drobnost, kterou neodklidili, může být kamenem na jinak dokonale uklizené cestě ke kariéře, budoucnosti a štěstí. Stačí dvě nebo tři drobnosti, které předtím za vás řešili, a najednou jste na to sami a nevíte jak dál. Řešením může být medikace. Ano, přesně to je generace sněhových vloček. Nejspíše nebudou nemocí, jen trochu rozmazlení.
Všichni se mají dobře
Nemusíte být přímo závislí na sociálních sítích. Stačí na nich mít účet a zapomenout, že všichni se na nich sebestylizují. Takže všichni se mají krásně, jsou cool, jen vám vyrazil opar, takže fotit se nechcete, práce se nedaří a doma to taky nějak hapruje. Takže se není čím pochlubit. Když se k tomu přidají negativní zprávy z médií (staré novinářské pravidlo narážející na čtenost a z ní pramenící zisk tvrdí, že špatná zpráva je dobrá zpráva), tak to může vypadat, že všechno je špatně. Protože se všude mluví o depresích, dokonce tak, že se z toho téměř stala módní záležitost, lze se vypravit k doktorovi, ať vám dá „něco na smutek“.
Deprese není smutek
Je normální smutnit při ztrátě někoho blízkého nebo nebýt v pohodě při řešení složitých životních situací. Jenže to není stav, který by si zasloužil „doživotní“ léčbu. Při porovnání antidepresiv s placebem se jednoznačně prokázalo, že tento typ medikace funguje. To ale pořád není odpověď, proč k ní přistupuje každý desátý člověk. Takový nárůst depresí nebyl ani za válek či krizí, kdy životní úroveň prokazatelně klesala.
Zdá se, že se my, lidé euroatlantické civilizace, čím dál hůře srovnáváme se životem. Lidská evoluce přestává stíhat překotné změny, což se odráží na psychice, respektive na pocitu, že čím dál víc věcí není v pořádku a my nemáme odvahu, a někdy i možnost, s tím něco dělat. Opustit násilnického partnera, odejít ze stresujícího zaměstnání, přestat sledovat negativní zprávy… Pokec s kamarádkou nebo pivo s kamarádem (ženy mají k depresím větší sklony) sice problém nevyřeší, ale rozhodně psychicky pomůže.
Tom Sawyer by se měl léčit
Máme čím dál více depresí, ale zároveň čím dál více virtuálna. Navíc za depresi označí kde co, takže dochází k nadužívání „léků na smutek“. Krásně to vyznělo na studii, v níž se převyprávěl příběh Toma Sawyera. Dobrodružství adolescenta z 19. století by dnes většina (alespoň podle popisované studie) léčila jako psychickou poruchu. Jelikož jsem Dobrodružství Toma Sawyera četl, tak z mého úhlu pohledu to byl rozhodně spíš borec, než duševní chorobou postižený pacient, kterého je nutno léčit. Řečeno autory studie: „Tato zjištění ilustrují rozsah psychiatrizace v průběhu času a naznačují, že odborné diagnózy mohou podstatně přispívat k nadměrné interpretaci životních problémů jako psychiatrických poruch.“
