Článek
Muž na fotografii vypadá nemocně. Není divu. Podepisuje se na něm nejen paranoia, ale i extrémně špatné výsledky války (speciální operace), která se nesmí nazývat válkou, a která místo tří dnů trvá už třetí rok. A kterou morálně už dávno prohrál. Postavil se po bok Hitlera, byť se snaží přesvědčit alespoň ty nejbližší komunistické spojence, že bojuje proti nacismu.
Štít a meč
V roce 1968 se v Sovětském svazu vysílal špionský seriál Štít a meč natočený podle knihy Vadima Koževnikova. Hlavní hrdina byl takový sovětský James Bond, a seriál mimo jiné měl nečekaný efekt. Lákal mladé naivní jinochy do řad tajných služeb.
Putin, který se narodil 7. října 1952, byl sice v době vysílání mladý, ale nebyl naivní. Nakráčel do „Velkého domu“, jak se přezdívalo ústředí KGB s tím, že by se chtěl stát agentem. Přestože chtěl být pilotem, a nejspíše by se jím stal, kariéra v tajné službě ho lákala natolik, že jí podřídil veškeré své snahy.
Tvář bez výrazu, bez emocí. Jako by obyčejnost a nenápadnost byla jeho základní poznávacím znamením. A tak tomu bylo vždycky. Všichni, kdo s ním přišli služebně do styku a věděli, že je člen KGB, chválili jeho nenápadnost. Naopak si prý dokázal získávat pozornost zejména starších lidí. Tvrdí to Philip Short v obsáhlé Putinově biografii, kde prozrazuje i nebývalé podrobnosti z doby, kdy se rozhodl stát kágebákem. Samozřejmě marně. Nejprve musel dostudovat, prokázat věrnost straně a ideologickou připravenost. Vystudoval práva, kde si ho KGB vytipovala (dost možná, že na základě jeho chlapeckého zájmu, neb měla data a mohla sledovat jeho vývoj) a zamiloval se.
Právnická fakulta se hemžila práskači, kteří donášeli na spolužáky. Říkalo se jim stukači (klepači, neb klepali na dveře KGB, aby zavčas udávali). Putin jím prý nebyl a má to logiku. KGB nepotřebuje ve svých řadách lidi, kteří sami donášejí, potřebuje ty, kteří budou donašeče verbovat. Muž z KGB byl přítomen u toho, když měl Putin po škole nastoupit do práce. Když mu na závěr školní docházky vyučující oznámil, že po složení poslední zkoušky se stane advokátem, chlapík to shodil ze stolu: „Nic takového se nestane, bude pracovat u nás“. Putinovi se splnil sen. Bude agentem, byť v SSSR se za agenty považovali špioni druhé strany.
Žena přes palubu
Vladimír Putin byl zasnouben. Řeč není o ženě, která mu porodila dvě dcery, ale o slečně jménem Ludmila Chmarinova. Studovala medicínu a podle rodičů, kteří si ji oblíbili, šlo o skvělou partii. Lidsky se jim líbila. Jenže Putin se s ní rozešel, aniž se ví proč. Podle Putinových vlastních slov už měli prstýnky a plánovali svatbu. „Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí mého života. Ale dospěl jsem k názoru, že bude lepší trpět hned, než abychom oba trpěli později,“ cituje Philip Short tehdejšího rozvědčíka v hodnosti poručíka. Důvod, byť spekulativní, může být třeba to, že objevil v rodokmenu své milé židovské předky nebo příbuzného v zahraničí. To by mu mohlo zkomplikovat, nebo dokonce znemožnit vysazení do zahraničí. Taková hrozba se dala eliminovat rozchodem.
Za každou cenu
Putin opovrhuje a vždy opovrhoval slabými. V judu a sambu se naučil bojovat každou bitvu, jako kdyby byla poslední. V politice k tomu získal poznatek, že musí použít všechny prostředky k dosažení cíle. Rozhodnutím vstoupit do tajné služby zklamal rodiče, a později si z života odstranil i dívku, která se mu měla stát manželkou. Šel za svým a nakonec se dostal až na samotný vrchol moci. Stal se z něj mezinárodní agresor, muž, který má k dispozici celou zemi, ale lidé v ní se mají čím dál hůř. Nemuselo to tak být, ale pro Vladimira Vladimiroviče i všechno je málo.
