Co má společného Bruce Willise a muzeum kořalnictví? Peníze!

Rum, whisky, vodka, brandy. Tyhle nápoje zná asi každý. Ale kdo zná Rosolis? Muzeum kořalnictví v polském Łańcutu seznámí návštěvníka s nápojem, který v sobě obsahuje růže, ale i s lihovarnictvím jako takovým. Něco nového se dozví každý. „Jen se musíte dopředu objednat, muzeum není otevřené každý den, a objednaná skupina musí mít nejméně 10 osob,“ upozorňuje Pavel Trojan, ředitel české pobočky pražské kanceláře Polské turistické kanceláře. Takže dorazit bez objednání se nesetká s úspěchem.

Becherovka prý v tajném receptu obsahuje 32 bylin, Rosolis „jen“ 15, přičemž jednou z nich by měly být okvětní plátky růží. Nápoj zní jak z pohádek Tisíce a jedné noci, nicméně jde o tradiční polský nápoj, byť ne tak známý jako Zubrovka, žitná vodka jejíž chuť definuje tráva tomkovice vonná. Obsah alkoholu v rosolisu je 32 %, což naznačuje, že nejde o tvrdý drink typu české padesátiprocentní slivovice, ale ani žádné slabé pitíčko. Takže zlatá střední cesta s receptem 200 let starým.

Rosolis zdaleka není polský vynález. V polské učebnici zeměpisu z roku 1902 zmiňuje autor Jan Śliwka rosolis vyráběný v Dalmácii. “ Země je to hornatá, skalnatá, bezvodá a členitá, a proto nepříliš úrodná. Holé skály a hřebeny vápencových hor Dinárských Alp místy pokrývají celý kraj, který kvůli nedostatku vody a úrodné půdy plodí jen velmi málo. A tam, kde jsou zarostlé trávou, slouží jako pastviny pro kozy, kterých je zde velké množství. Pouze část země má půdu pro pěstování kukuřice a ječmene v údolích, na pobřeží se produkují jižní ovoce, olivy, mandle, víno a fíky, stejně jako višně, ze kterých vyrábějí rosolis,“ dozvídali se tehdejší studenti.

První důkaz o fungování lihovaru pochází z listiny sepsané roku 1794, nicméně datum na eriketách je ještě o 10 let starší. V roce 1816 obdrželi Potockijští městečko Łańcut jako dědictví a rozjeli alkoholové podnikání ve velkém stylu. V továrně provedli řadu modernizací a hrabě Alfred Potocki si dal za cíl vyrábět nejlepší vodku v celé Evropě, což vzhledem k oblíbenosti tohoto typu nápoje byla opravdu výzva.

Dne 30. září 1857 získala továrna na likéry vládní povolení k činnosti - byla zapsána do rejstříku Obchodní komory v Krakově. Výrobě alkoholu se i díky vysoké kvalitě dařilo až do 2. světové války, kdy továrna vyhořela. Nicméně později se provoz znovu rozjel, do lihovaru Polmos Łańcut dokonce investoval i Bruce Willis. Americká filmová hvězda zřejmě podlehla kouzlu polské vodky nebo drsňák ze Smrtonosné pasti věřil v dobrou investici i přesto, že v době jeho vstupu byla firma ve ztrátě. Podle polského zpravodajského webu finance.wp.pl dorazil do stáčírny vodky Sobieski, aby natočil reklamu pro podporu nejpopulárnějšího nápoje. Z hlediska propagace to nebyl špatný tah, chránil tak své investice.

Muzeum kořalnictví (Muzeum Gorzelnictwa) je umístěno v palírně vodky, samotný objekt měl historii ne nepodobnou mnohým československým podnikům. Nejprve prostory klasicistního zámečku z roku 1833 osídlil komisariát panství Łańcut, což je obdoba našeho národního výboru. Později se zámek stal místem k bydlení a nikoliv úřadování. Po druhé světové válce v budově zabralo Technické učiliště zemědělské mechanizace. Od roku 1970 budovu převzal Polmos Łańcut, který v letech 1993-94 ve spolupráci s Muzeem zámku Łańcut a Muzeem továrních interiérů v Łańcutu obnovil původní výzdobu a otevřel muzeum, v němž se vzdává hold jedné z legálních drog – alkoholu.