Co nevíte o bojovém nasazení slonů

V Philadelphia museum of Art visí obraz neznámého umělce z roku 1660. Je na něm namalován bojový slon v plné polní. Podle typu zbraní i úpravy oděvů jde o asijskou scénu. Chobotnatec řízený ozbrojeným mahutem se s okovanými rohy vrhá na nepřátele. Samotná kresba dokazuje, že slon byl tankem středověku.

„Nebyli používáni pouze k tlačenici kavalérie s cílem pošlapat pěchotu, ale byly to bojové stroje, chráněné pancířem s ocelovými čepelemi připevněnými ke klům a osedlané věžemi s několika muži, kteří mohli do nepřátelský řad házet hořící (vybuchující) stroje,“ napsal ve svém historickém sloupku generálmajor sir John Moore. Když v roce 331 př. n. l. perský kál Darius nasadil 15 slonů proti Alexandru velikému, zjistili i Evropané, o jak efektivního bojovníka se jedná. Z jeho hřbetu měli lučištníci přehled a zároveň „klid na práci“, zatímco pod sloníma nohama umírala pěchota.

V roce 326 př. n. l. se Alexandr Veliký v bitvě u Hydaspés střetl se zhruba 200 slony. Podle historických pramenů nesli největší tíhu boje se slony pěšáci, kteří utrpěli největší ztráty. Důvodem měl být pach slonů děsící koně jezdectva. Ti se k nim odmítali byť jen přiblížit, natož s nimi bojovat. Navíc Moore zmiňuje fakt, že ve vřavě bitvy část slonů zpanikařila a jala se pošlapávat všechny bez ohledu na příslušnost k bojující straně.

Hannibalův přechod Alp a bakterie jako důkaz

V Evropě slony použili Kartáginci v púnských válkách a Hannibal s 37 jedinci přešel Alpy. Jeho přechod je událostí, u které se stojí za to zastavit. Dodnes totiž není jisté, kudy přesně s chobotnatci prošel. Jedním z možných důkazů, že šel přes průsmyk Col de Traversette, je nález bakterií pocházející z lidských i koňských útrob v místech, kde procházejí maximálně horské kozy, ale které je dost velké na to, aby tam utábořilo procházející vojsko. Podrobně se tím zabývá studie publikovaná v Mediterranean Archaeology and Archaeometry.

Pro bojové využití byli údajně nejlepší šedesátiletí sloni, nešlo totiž o žádné mladé plašany, kteří by se děsili válečné vřavy. Důkazem, že sloni byli využívání i v relativně „moderním“ věku jsou zachovalé fotografie indických slonů táhnoucích kanony.

Slon jako mistr popravčí

Bylo by s podivem, kdyby lidstvo nevyužilo slony k popravám lidí. „Král pasuje slony do úlohy katů, kteří proklnou těla oběti svými kly. Pak odtrhají části oběti, úd po údu, a následně nešťastníka roztrhají na kusy. Kly jsou okovány trojhrannými bodci,“ píše Robert Knox v knize An Historican relation of the Island Ceylon in the East Indie, jež vyšla v Londýně roku 1681. Dokonce ještě v hlášení asijského velvyslance z roku 1830 je popsána poprava pomocí slona: „Trestanec je přivázán ke kůlu a slon jej přebíháním usmrtí“. Tak už to mezi námi „humánními“ lidmi chodí.

Z hlediska chovu jde na rozdíl o koně nebo krávy o velmi neperspektivní zvíře. „Domácí zvíře by se mělo rozmnožovat a být užitelné rychle, což slon nesplňuje – posuďte sami: dva roky březosti, slůně potřebuje matku alespoň pět let a mladý slon je použitelný od zhruba patnácti let,“ píše Jan Robovský v časopise Vesmír s tím, že slon indický byl domestikován na indickém subkontinentu zhruba před 4500 lety. Dost času na to, aby místní zjistili, jak šikovný, ale zároveň nenasytný je. Totéž platí na jeho přepravu například přes moře. Přesto se mnohým kulturám vyplatilo slony pro boj trénovat, neboť jak známo, chceš-li mír, připravuj se na válku.