Článek
Vila se oficiálně jmenuje Rudolf Steiner House a v běžné zástavbě ničím nevyniká. Krásná vila, která se stala během doby, kdy plukovník Putin sloužil jako zahraniční agent, jeho pracovištěm. Dnes je kolem udržovaná zahrada a sousedé, alespoň ti mladší, o této její historické úloze nevědí. Na zahradě rostou borovice a jabloně, a zatímco z ulice je zhruba metr a půl vysoká zeď, od sousedů je pozemek oddělený obyčejným živým plotem.
„Vážně? Tady?,“ podivila se Němka s asijskými rysy, která přijela za svou dcerou doktorkou, ale ani ta podle maminky o „kágébácké“ historii vily neměla ani tušení. Dnes se v ní pořádají semináře o waldorfské pedagogice a jiné společensky prospěšné akce. Spíše, než rezidenturu KGB připomíná dům na Angelikastrasse 4 vilu bohatého podnikatele ze začátku minulého století. Postavená byla v létech 1908-1909.
V létech 1985 – 90 tady sloužil Vladimír Putin, a samotná vila byla rezidenturou KGB. Nutno připomenout, že služba v zahraničí byla Putinův splněný sen. Tedy téměř. Původně si přál nastoupit jako agent na západ, ale i východní Německo bylo mnohem lepší než zůstat doma a sledovat vnitřní opozici, včetně pravoslavné církve, což je v jeho životopise dnes zamlčovaná kapitola. Naopak se snaží dát najevo, že je z něj pravoslavně zbožný Rus. Rezidentura v Drážďanech měla za úkol hlavně provádět běžnou zahraniční zpravodajskou činnost, přičemž navíc monitorovala vojenskou činnost sovětské 1 gardové tankové armády umístěné v drážďanské oblasti.
Teoreticky neměli Sověti právo zatýkat německé občany, ale jde opravdu o teorii, v praxi KGB se Stasi a německými orgány spolupracovala tak úzce, že se dá říct, že jim sice nikoliv de iure, ale de facto, byla nadřízena. Proto asi není překvapivá informace, že součástí vily dnes zvané Rudolf Steiner House, bylo vězení. Zároveň měli zdejší zaměstnanci k dispozici i saunu.
V Berlíně padla Berlínská zeď a vlna nadšení a svobody se přelila i do východoněmeckých Drážďan. Zatímco Moskva, která jediná mohla dávat rozkazy, jak se zachovat, rozpačitě mlčela, hrozilo, že vila bude vyplundrovaná. Dav, jenž došel až k vile, byl zastavený Vladimírem Putinem. Na tom se shodují jak oficiální sovětské zdroje, k nimž je nutno přistupovat s jistou obezřetností, tak Putinův životopisec Philip Short.
Můžeme si o Putinově práci myslet cokoli, ale fakt je, že v danou chvíli mu odvaha nechyběla. Sice ozbrojený, ale sám, snad jen jištěný svými soudruhy z oken, se postavil davu s tím, že se budou při napadení bránit. Samozřejmě, že se nepřiznal ke své práci agenta, naopak mu pomohla jeho dobrá němčina, takže se vydával za tlumočníka.
Když padl komunisticky režim v extrémně profízlované NDR, část rozezlených lidí se aktivně rozhodla „vypořádat se“ s konkrétními „prvky zla“. Těmi byla Stasi (obdoba československé StB) kontrolovaná sovětskou KGB. V Drážďanech došlo k vydrancování kanceláří Stasi. Ta byla „na ráně“ jako první. Následně se naštvanost na jedné straně, touha po odplatě na druhé, obrátila proti Sovětům.
Něco jiného je zničit budovu a něco jiného napadnou, případně zabít, ozbrojeného sovětského občana. Strach z všemocné KGB byl v německé společnosti silně zakořeněný a Putinovi hrála do karet i sovětská vojenská přítomnost. Vojáci nakonec skutečně dorazili, ale to byl dav už na odchodu.
Kdyby se Němci k napadení vily odhodlali, nejspíše by k boji došlo. Kágebáci tak dostali čas zničit část dokumentů, které by mohli osvětlit činnost drážďanské rezidentury. Putin byl nenápadný, což je základní práce špiona. A navíc poté, co se dostal do vrcholných politických funkcí, tak se postaral, aby se o jeho jak v Drážďanech, tak proti vnitřní opozici, dalo zjistit co nejméně.
