Článek
Zavražděná novinářka Politkovská, poloniem otrávený agent Litviněnko, opozičním aktivista Navalný. Divadlo v Moskvě, škola v Beslanu. Stovky Rusů zemřeli díky osvobozovací akci, která neměla za cíl je osvobodit. Putinovi nejde o záchranu životů, ale o dosažení cíle. K tomu mu dopomáhej smrt. Tak zjednodušeně by se dala shrnout fenomenální kniha Philipa Shorta se zastřešujícím názvem Putin: Život a doba.
Ať už stojíte na kterékoli straně, ať ruského prezidenta obdivujete či nenávidíte, vždy si kladete otázku, proč dělá to, co dělá. Tady je odpověď. Není dokonalá, ale je nejlepší, jakou můžete dostat.
Na motivy Putinových činů se ptají tajné služby celého světa i editoři novin, aby věděli, jaký výstižný titulek k dalšímu zpravodajskému článku zařadit. Short byl být v knihovničce nás všech, kteří se alespoň trochu zajímáme o současné dění a chceme znát jeho příčiny. Protože na mnohé kladené otázky kniha, jež vznikala osm let, odpovídá.
Základem celého Putinova pohledu na svět je jeho vědomí, že nikdy nesmí být slabý. Zjednodušeně se to dá přirovnat k Darwinovu přežití nejsilnějšího nebo gladiátorskému „zabij nebo budeš zabit“. Od dětství byl hýčkané dítě, které se narodilo jednačtyřicetileté matce, která o jedno dítě přišla (bratr byl pohřben do hromadného hrobu) a nechtěla nic riskovat. To ale ani v nejmenším nemuselo mít vliv na jeho budoucí kariéru. Jako chlapec se chtěl stát dopravním pilotem a měl všechny předpoklady se jím stát. Jenže pak přišel Štít a meč.
Štít a meč
V roce 1968 vznikl špionážní seriál Štít a meč, který mladému Putinovi učaroval. Zjistil, že jediný člověk, zdatný špion, může změnit víc než celé armády. A rozhodl se stát jedním z těchto lidí. Ve čtyřdílné sérii se špion Bělov pod krycím jménem Weiss dostane do hlubin nacistického systému a „mění svět“. Dostat se do světa ve službách KGB je ale zcela jiný příběh, mnohem náročnější a komplikovanější. Nicméně Putin opustil své pilotní plány, čímž zklamal rodiče, a vydal se na dráhu, která ho měla coby špiona dostat do zahraničí.
Nejprve se, poněkud naivně, pokusil dostat do řad KGB z venku, jako dobrovolník, ale skutečnost je taková, že tajné služby si své agenty vybírají sami, nikoliv že se do nich hlásí kluci z ulice. Putinovi bylo doporučeno vystudovat práva a on se skutečně dostal na jednu z nejprestižnějších škol v zemi. Moskevský právní institut. Pravděpodobnost, že se mu to povede, byla, jak píše Short, „asi stejná, jako let na Mars“. Ale jak je vidět extrémní snaha se vyplatila, byť se do poslední chvíle tvářit, že chce studovat dopravní letectví.
Pohoda v Sasku
Dalším bodem dokazujícím, co všechno byl ochotný opustit, aby se stal elitou (za tu byli považováni agenti vysláni za hranice) byla skutečnost, že opustil svou lásku, i když už byli zasnoubeni. Pravděpodobným důvodem byl její „třídní původ“ by mu mohl znemožnit zahraniční misi. Na tu se nakonec doopravdy dostal, byť „jen“ v NDR, konkrétně v Drážďanech. Tam si užíval relativní pohodu, relativní svobodu a jako představitel všemocné sovětské KGB i relativní úctu.
V té době už byl ženat za Ljudmilu Alexandrovnu, s níž má dvě děti. Později se v tichosti rozvedli. Vrchol zahraniční kariéry proběhl v okamžiku, kdy se bourala berlínská zeď, do té doby zbaběle loajální východoněmecký režim se hroutil a Moskva nezasáhla. Jednalo se o klíčový okamžik, kdy se Putin vydal vstříc demonstrantům, aby je odvrátil od možného útoku na budovu, kde byli příslušníci KGB. Svědectví, kolik jich bylo, a zdali opravdu představovali nebezpečí, se liší. Faktem ale je, že agent Putin, který nesměl přiznat, že je agentem, skutečně riziko odvrátil. Vzápětí se mu povedlo povolat obrněný transportér se sovětskými samopalníky.
Nejprve na ulici a později v KGB ho naučili, že pokud začne boj, nikdy nesmí ustupovat. Za žádnou cenu, bez ohledu na oběti. A to mu zůstalo i v mezinárodní politice.
Návrat do Ruska byl frustrující, a samotná země pod Jelcinovým alkoholismem se propadala do čím dál většího bahna morálního i ekonomického. Pro navrátivšího se agenta to byl jeden z mnoha dalších důkazů, že slabost se nevyplácí. Definitivním důkazem nakonec byl rozpad Sovětského svazu, kterou Putin mnohokrát označil za největší geopolitickou katastrofu jeho země.
Short popisuje jeho cestu na vrchol moci s nebývalými podrobnostmi, která dávají logiku jeho pozdějším činům. Ne, že by je ospravedlňovaly, ale čtenář pochopí, co vedlo dnešního ruského diktátora k tomu, že se nechává na první pohled nevyzpytatelně.
Jenže Putin vychází ze základního poznání, že nesmí ustupovat, protože nelze nikomu věřit. Pravdou je, že ho západ zklamal, byly doby, zejména v prvních letech svého vládnutí, kdy byl ochotný naslouchat a na poli mezinárodní politiky spolupracovat. Něco jiného je ale politika vnitrostátní.
V boji proti terorismu na „domácí půdě“ byl ochotný obětovat životy vlastních lidí, a to včetně dětí. Když byla přepadeno divadlo v Moskvě, byl k eliminaci teroristů použit plyn, ale nebyl připraven protijed, který by zachránil otrávené rukojmí. Při přepadení školy v Beslanu použil proti teroristům těžké zbraně včetně tanků.
Putin musel čelit mnoha krizím, od potopením ponorky Kurs, kde situaci zcela nepochopitelně podcenil, přes mezinárodní války do nichž bylo Rusko vtaženo diplomaticky nebo vojensky (Islámský stát, Sýrie, nejnověji Ukrajina) a Short popisuje jeho chování v daných okamžicích. K moci by se nedostal, kdyby si nepodmanil ruské oligarchy, a to často silou, vydíráním a vyhrožováním, čímž získal prostředky na upevnění moci. Totéž platí o systematickém utahování šroubů v oblasti médií.
Dnes už neexistuje nic, co by se dalo v Rusku nazvat oficiálními svobodnými médii. Zákony se měnily tak, aby se kdokoli či cokoli nepohodlného dalo označit za „nepřátelského agenta“ a postavit před soud. Nasadil své lidi do Dumy (ruský parlament) a systém změnil na prezidentský. Rusko sice oficiálně může vypadat jako parlamentní demokracie, ale věří tomu už jen Rusové ovlivnění státními sdělovacími prostředky na jedné straně a hrozbou tajných služeb na druhé. Neexistuje nikdo a nic, co by bylo v Rusku v absolutním bezpečí.
V Putinově Rusku se přepisují učebnice, mění historie téměř, jako kdyby scénář psal George Orwell. Jen ruka s perem patří Putinovi. Short vysvětluje jeho eminentní zájem na Ukrajině, a zároveň smutně přiznává, že NATO jeho první akce v současné válce krutě podcenilo.
Mezinárodní politika je extrémně složitá věc, nicméně po přečtení knihy vám bude spousta věcí jasnější, pochopitelnější. A možná vzrostou vaše obavy. Putin totiž ještě stále žije. „Musíme bojovat. Pokud budeme ustupovat, pokaždé prohrajeme,“ nechal se slyšet v narážce na Izrael, malou zemi, která se nikdy nevzdala, a dokonce vedla i preventivní válku proti svým mnohem větším sousedům. Po přečtení knihy Putin“ život a doba stále nebudete vědět, jak se Rusko zachová. Ale víc budete chápat, proč se tak zachová. Tedy alespoň do chvíle, dokud bude Vladimir Vladimirovič u moci.
A ten udělal všechno proto, aby u ní zůstal až do smrti. Většina Rusů si totiž neumí představit nic jiného. Bez ohledu na třídenní operaci trvající tři roky, která zásadním způsobem pohne s ruskou demografickou křivkou. Budou totiž v ní chybět muži a jejich děti.
Putin: Život a doba, Philip Short, 2024, ISBN: 978-80-7689-362-7
