Článek
Když se sejde protřelý agent zvyklý manipulovat a hrát několik stínových geopolitických partií najednou s nepříliš chytrým a nepříliš úspěšným obchodníkem, je dopředu jasné, jak jednání dopadne. Takže výsledek by neměl být překvapením. Zejména, když se americký prezident v minulosti z finančního svrabu dostal díky ruským penězům.
Kdyby na to existovaly veřejné důkazy (trezorové existovat mohou, ale pokud nebudou veřejné, jde o spekulaci), dalo by se říci, že řídící důstojník si zařídil schůzku se svým agentem na nejvyšší možné úrovni. Aby mohl osobně, tedy bez písemných důkazů, říct, jak dál pokračovat, byla potřeba osobní schůzka beze svědků. V tomto případě u setkání museli být extrémně prověření tlumočníci.
Čeho Putin dosáhl?
Jakkoli ho naprostá většina demokratického světa odsuzuje jako agresora, na kterého je vydán mezinárodní zatykač, Trump mu vrátil punc legálnosti, který se obratem objevil ve státem kontrolovaných ruských médií. Setkání bylo prezentováno jako „rovný s rovným“, prezident jedné velmoci se setkal s prezidentem druhé velmoci. Setkání bylo doprovázeno přeletem vojenské letky, takže došlo i na oficiální pocty, které legálnost jen podtrhují. Dva hlavní důvody, proč byla zvolená Aljaška tkví v tom, že USA neuznávají mezinárodní zatykač na Putina, a tedy ho nezatknou, a zároveň jde o symbolické území, které bylo kdysi ruské.
Mír se odkládá
Cílem Ruska, teď, když postupuje, není mír. Čím větší území obsadí, tím větší územní požadavky si bude v budoucnu moct klást. Nezapomínejme, že Ukrajina má nejen obilí, ale i nerostné bohatství včetně nedostatkových vzácných zemin.
Sankce se odkládají
Trump nesmí vypadat, jako člověk, kterého si Putin „vodí“. Přece jen je ve hře jeho elektorát. Na druhou stranu nesmí škodit Rusku až příliš. Řešením mohou být daně, sankce či vyhrožování nikoliv vůči Rusku, kde by to bylo logické, ale vůči třetím zemím. Třeba Indii za to, že bere Ruskou ropu. Nejlogičtější by přitom bylo za agresi trestat samotné Rusko, a ne zvát ho na vojenskou (a špionskou) základnu. Z americké strany nezaznělo, že Rusko se domluvit nechce, dál bude válčit a zabíjet civilisty. Co naopak slyšet bylo? Šlo o „produktivní setkání“. Jenže produktivita válku nezastaví. Naopak, setkání válku prodlouží.
Představte si na Trumpově místě Ronalda Reagana, který jasně rozpoznal východní „říši zla“, nebo Winstona Churchilla, který byl odpůrcem mnichovské dohody, neboť tušil, že Hitlerovi, tedy zlu obecně, se ustupovat nemá a nesmí. Jenže Trump je úplně jiná liga. Je totiž ruský dlužník.
Jen takovou drobnou pikanterií je fakt, že zatímco prezident Zelenský musel čelit útokům na své oblečení během prezidentského setkání, mikina s nápisem CCCP (SSSR – Svaz sovětských socialistických republik) na ministru zahraničí Lavrovovi Trumpovi nevadila. Přitom šlo o evidentní připomínky velmocenských ambicí a narážku na dobu, kdy Sovětský svaz ještě velmocí byl. Do jeho vlivu dokonce spadalo i Československo i s jeho politickými popravami.
Oba hlavní představitelé setkání se tvářili, že cílem je zastavení bojů či dokonce kroky vedoucí ke konci války. Mezitím ale i během jednání Rusko napadlo Ukrajinu dalšími drony a umírali další lidé. Tak snaha o ukončení konfliktu nevypadá ani v symbolické rovině. Spíš naopak.
