Článek
Je to jako v pohádce o králových nových šatech. Nikdo nemá odvahu poukázat na to, že král je nahý, až na to upozorní dítě, které se krále nebojí a jeho majestát neuznává. Stejné je to s poukazováním na nejčastější techniku internetových haterů – napadání a urážení, tedy diskuzní faul zvaný ad hominem.
Nikdo se nechce pouštět do hádky, která se zvrhne do osobní roviny plné nepříjemných adjektiv, napadání a urážek. To je přesně to, na to internetoví hateři sází. Než byste se s nimi hádali, necháte je „vyhrát“. Jenže ten se dá využít i obráceně.
Klasický začátek…
Ve svém postu napíšete nějaký fakt. Třeba statistický údaj o počtu ukradených aut, čísla volebních výsledků nebo pouhý citát o tom, že mladé voliče přitahují radikálové. Vše se dá snadno ověřit. Pokud k postu zaletí nějaký hater, který s danými fakty nimi nesouhlasí, vrhne se do útoku. Aby bylo jasno, nerozporuje fakta, nedodá další statistiku nebo zdroj jiných informací, ale snaží se odklonit diskuzi z faktické do osobní roviny. Zjednodušeně řečeno, pomocí dehonestace vaší osoby chce změnit diskuzi. Primitivní, ale velmi často účinné. A tady nastává klíčový krizový okamžik.
Nechte přešlapovat, ať smrdí jen on
Říká se, že čím víc se v lejně šlape, tím víc smrdí. Pokud vám řekne, že jste (třeba) hloupý, arogantní, nevzdělaný … doplňte si jakoukoliv jinou urážku či vulgaritu… neoplácejte stejnou mincí. Jakmile se necháte vyprovokovat a začnete nadávat, tedy na hrubý pytel nasadíte hrubou záplatu, dareba vyhrál. Odklonil diskuzi od faktické roviny a dostal vás na svou stranu, mezi hlupáky, kteří si nadávají. Pokud se striktně budete držet faktů, budete za člověka, který umí diskutovat, zatímco on bude čím dál více zasmrádat. Obvykle totiž váš klid neustojí a ataky zesílí.
... a ideální řešení
K útokům na vaši osobu stačí věcně napsat, že neřešíte osobnostní kvality, ale fakta. „Nejde o to, zdali jsem takový či onaký, ale o to, zda souhlasíte s tím, že se u nás kradou auta či mladí voliče přitahuje radikální rétorika. Souhlasíte s tím nebo ne?“. Takhle se to dá otočit několikrát.
Nebavíme se o mě, ale o faktech. Souhlasíte s tvrzením, že… a zopakujete svůj post. Čím víckrát to uděláte, tím se nejspíš bude hater víc odkopávat, projevovat svou frustraci z toho, že se mu nedaří vás vyprovokovat a o to víc bude vylézat na povrch, kdo umí diskutovat a kdo jen primitivně nadávat či hroutit se jak klučina chycený v sámošce při krádeži bonbonů. Dobrá je odpověď: „Souhlasíte s fakty nebo ne, stačí napsat ano, souhlasím, ne nesouhlasím“.
Jakákoli vytáčka, nadávka či pokus o další odklonění diskuze pak působí jako pěst na oko. Jde o viditelný projev zbabělosti jasně projevit svůj názor. A o to jde. Dovolili jste mu, aby sám svými slovy ukázal, co je zač. A nebylo potřeba použít jediné sprosté slovo. Jste vítězem jak morálním, tak faktickým. Chce to jediné. Zůstat nad věcí a nenechat se vyprovokovat
Pointa
Upřímně řečeno, nejde ani tak o to, přesvědčit sprosťáka o tom, že daná fakta nelžou. To by byla si příliš velká ambice. Cílem je drobné přivzdělání v oblasti mediální gramotnosti všech, kdo diskuzi sledují, byť se do ní nezapojují. „Výsledky šetření mediální gramotnosti české dospělé populace realizovaného v roce 2018 agenturou STEM/MARK ve spolupráci s Českou televizí ukázaly, že zhruba čtvrtina české dospělé populace má s mediální gramotností problém,“ píše Národní pedagogický institut.
To je ta čtvrtina, která se nejsnadněji nechá zmanipulovat dezinformačními tvrzeními a až nesmyslnými volebními hesly populistů. Často to bývají právě ti, kteří než aby diskutovali o faktech, pustí se do hádky. Je dobré ukázat, že to jde i jinak. Zůstat v rovině informací totiž nerozděluje společnost. Jenže právě o to haterům jde. Tříštit, rozkládat a jitřit emoce.
