Článek
Bangladéšská vzpomínka
Jako člověka gramotného mě předčítání novin negramotným zaskočilo. Jeden snědý chlapík se silnými brýlemi četl nahlas v bengálské čajovně noviny, a po každém článku se o obsahu diskutovalo. Nerozuměl jsem obsahu, a tak můžu jen spekulovat. Negramotní se dozvídali novinky a snažili se vzájemně pochopit, co jim přinesou. Historka je to stará řadu let, mezitím se gramotnost v Bangladéši zvedla na 74,9 %. Ano, mohlo se jednat o politické školení vesničanů, ale já budu doufat v první možnost. Věřím, že šlo u negramotných o vzájemné sebevzdělání se. To u nás, lidí gramotných a aktivních na sociálních sítí, ustupuje do pozadí, a u našich dětí zásadně mizí. U nás dospělých proto, že místo na pokec do hospody jdeme nadávat na web. V hospodě bychom totiž mohli dostat do zubů.
Historický snímek kreslíře Jana Vyčítala, který kreslí další ze svých vtipů v hospodě U sadu
(Ne)Virtuální hospoda
Do každé hospody chodí obecní blb. Znají ho všichni, toleruje většina. Teplákovku a na odiv vystavené bronzové řetězy mající imitovat zlato nikdo nepřehlédne. Stejně tak jako jeho nadávání na poměry, sport, ženu, vládu, covid, Ukrajince, běžence, bezdomovce … a nebo cokoliv, o čem jen namátkou slyšel a čemu nerozumí. Přesvědčovat ho nemá smysl, ale právo chodit do hospody má stejné, jako každý jiný platící zákazník. Jediný rozdíl mezi ním a facebookovým prudičem, je jeho malý dosah.
Kde se odehrává skutečný život?
Podobá se virtuálním diskutérům, kteří musí mít pravdu za každou cenu, a když ji nemají, tak jste pro ně prostě lhář. Možná podobné typy znáte i z vlastního profilu. IQ je u nich vyšší než počet zbývajících zubů, ale sebevědomí a potřeba mít za každou cenu pravdu jim brání přiznat, že šlápli mimo. V normální hospodě si můžete odsednout nebo se při příchodu rozhlédnout a jít si sednou někam daleko. Ať neruší, pokud si povídáte s někým, kdo má skutečné znalosti, přehled, a navíc je schopný v pravou chvíli mlčet.
Odkud berete informace? Z Instagramu a TikToku
Poněkud nemilý, ba až šokující zážitek jsem prodělal během setkání s více než šedesátkou středoškolských studentů. Jen dvě studentky přiznaly, že čtou knihy. U zbytku byly hlavním, navíc u většiny jediným, informačním zdrojem Instagram a TikTok. Všichni sice přiznali, že posty jsou nepravdivé, přibarvené, nakašírované. „Ale to přece děláme všichni, tak proč tomu nevěřit,“ komentovali zjevný fakt.
Ano, je tam viditelný rozpor: vím, že mi lžou, a stejně jim věřím. Tak intelektuálně a informačně vyrůstá náš budoucí elektorát. Opravdu není těžké alespoň části z nich nabulíkovat cokoliv. Snad jen na placatou Zemi zatím ještě většina z nich nevěří, i když při troše snahy a pohledu na „vodorovnou“ hladinu vody ve sklenici začnou po chvíli přesvědčování možná váhat. Instagram a TikTok je sen dětí, které přesně takhle chtějí žít. Jednoduše, kašírovaně, bezbolestně. O to větší a tvrdší bude náraz na realitu hypoték nebo pravidelnou docházku do práce.
Nejsou lidi
Jako novinář jsem se setkal s obrovským množstvím různých profesí a moje oblíbená otázka byla: „Stěžujete si že nejsou lidi, ale pořád je tu jistá nezaměstnanost, takže byste si měli mít z čeho vybírat. Tak jak to, že je těžké lidi sehnat?“ Dopředu říkám, že nešlo o žádné sofistikované profese vyžadující specifické znalosti a zkušenosti. Lešenáře, úklid hřbitova, přidavače na stavbě nebo asfaltéra zaškolíte poměrně snadno.
Odpovědi byly jako přes kopírák. „Lidi by byli, ale pracovat nechtějí. V pátek se opije a v pondělí mu kocovina nedovolí přijít.“ Poměrně často zaznělo, že zejména u mladších ročníků chybí zodpovědnost a snaha se učit od starých pardálů. Právě v „jednoduchých“ profesích se totiž od zkušených borců naučíte nejvíc a nejrychleji. Jenže to na Instagramu a TikToku vypadá blbě.
Pokud si myslíte, že přeháním, udělejte si vlastní pokus – zeptejte se vlastních dětí, odkud berou informace o světě jejich spolužáci (u svých dětí to nejspíš víte). Budou to oni, kteří za čas budou volit parlament a směrovat budoucnost země. A chtít žít svůj sen, který znají z Instagramu.
