Článek
Když porodník Antonín Pařízek zveřejnil fotky obézních pacientech (údajně k tomu měl jejich svolení), byl ze strany veřejnosti napadán tak, že je raději stáhl. Abychom zůstali v rovině faktů, jedna vážila 130 kg, druhá 200 kg. Pokud chtěl upozornit na morbidní obezitu a skutečně měl svolení snímky publikovat, tak přesně tohle udělat měl.
Ukázat, že XXL velikost není ani hezká, ani zdravá. A „boubelky“, jak samy sebe otylé dámy nazývají, možná pro někoho mohou být sexy (proč ne), ale je namístě si přiznat, že všeho moc škodí. I tělesného tuku.
Co je to obezita?
Abychom nespekulovali o tom, co obezita je a co není, dejme slovo zdravotníkům. „Obezita je definována nadměrným uložením tuku v organismu. Podíl tuku v organismu je normálně u žen do 25–30 %, u mužů do 20–25 %,“ píše Národní zdravotnický informační portál, tedy web, který by neměl publikovat zdravotnické dezinformace.
Pandemie obezity, která se šíří naším pohodlným světem, nemá na svědomí nějaký „vir obezity“, ale naše vlastní pohodlnost a životní styl, který si definujeme každý sám. Sport a zdravá strava, nebo „mekáč“ místo oběda a ze sedavé práce na gauč s lahváčem. To není nemoc, to je dobrovolné rozhodnutí a očekávané následky.
Napíšeme lenost na pojišťovnu?
Navíc čím je totiž člověk otylejší, tím méně se mu chce hýbat, protože je to náročnější. Fakt, že máme sedavé zaměstnání, nezměníme, ale to, zdali půjdeme kus cesty pěšky, protože jsme záměrně zaparkovali dál, změnit můžeme. Takže i když se o obezitě obecně mluví jako o nemoci, jde často jen o projev neschopnosti změnit styl života. Pro tuto chvíli nemluvme o lidech, jejichž nadváha je způsobená hormonální poruchou či nesprávně fungující štítnou žlázou. Nebylo by to fér. Na druhou stranu klobouk dolů před všemi, kdo se desítek kil zbavit dokázali. Jsou tací.
„Nadváha (a později obezita) vzniká, když příjem energie dlouhodobě převyšuje její výdej, což je odborně označováno jako pozitivní energetická bilance,“ píše NZIP. Jako by jednoduchá rovnice o tom, že kdo má vysoký kalorický příjem, by měl mít k tomu i adekvátní výdej, je pro mnohé příliš složitá. Když si do vyhledávače zadáte dotaz „Jak vzniká obezita?“, tak se ve většině odkazů dozvíte o nadměrném příjmu kalorií. Tedy špatná strava, přejídání, špatný životní styl. Nic z toho není nemoc. Přesto příklad porodníka Pařízka ukazuje, jak jsme hákliví na to, když na obézní někdo upozorní. Nejsme tlustí, jsme jen „dobře stavění“. Nejsme obézní, jsme jen „festovní“.
Bylo by jen fér, kdyby lidé, kteří si obezitu očividně způsobují sami, měli nejen horší pojistku, ale aby si část léčby hradili ze svého. A na druhou stranu by stát měl maximálním možným způsobem zdravý životní styl umožňovat a podporovat. Vyplatí se mu to.
Podle Global Citizen Sollution je pět nejzdravějších zemí Španělsko, Itálie, Island, Japonsko a Švýcarsko. Ve hře bude bezesporu zdravá strava (Španělsko i Itálie mají tradici vína, tedy alkoholu, ale nepatří mezi „pijácké“ země) i dostatek pohybu. Žádná z těchto zemí na „první dobrou“ nevyvolá asociaci alkoholového a přežíracího ráje. A jen na okraj, víte o tom, že pivní kultura v Česku aspiruje na zápis do UNESCO? Pivovarníci by ji tam rozhodně rádi viděli. Tedy rozhodně raději než dodržování suchého února.
