Článek
V roce 2020 zasahovali policisté v obchodě nakladatelství Naše vojsko, protože po dobu tří let se tady prodávalo zboží propagující nacismus. Aby nedošlo k mýlce, nešlo o knihy s tématem 2. světové války, kam nacistické Německo logicky patří, ale o hrnečky s portréty nacistických pohlavárů.
V nabídce byl i kalendář se stejnou tematikou a další upomínkové předměty. Tři roky je až příliš dlouhá doba na to, aby tak jednoduchý případ svedl na nutnost dlouhodobého šetření. „Kromě hrnků s Hitlerem nebo Heydrichem si na e-shopu mohou milovníci upomínkových předmětů za 299 korun zakoupit nově i šálky s Himmlerem, Eichmannem, Göringem nebo Goebbelsem,“ napsal tehdy deník E15 a citoval ředitele nakladatelství, který prý „jen reagoval na poptávku“.
„Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let,“ jasně říká Zákon č. 40/2009 Sb. Poslední případ, kdy policisté ignorovali hajlujícího muže, který nacismus propagoval v jejich bezprostřední blízkosti ukazuje na to, že nejen onen muž, ale i samotní policisté mohli inklinovat k propagaci nacistických myšlenek. Může se zdát, že se jedná o spekulaci. Jeden z policistů tvrdil, že „nic neviděl, nic neslyšel“ i když stál podle novinářky Seznamu půl metru od muže. Nic nevidět a neslyšel je ten nejjednodušší a zároveň nejúčinnější trik, jak být z obliga.
Neonacista po bitce. Policie incident „monitorovala“
Je to pak tvrzení proti tvrzení. Ovšem v tomto případě bylo na místě příliš mnoho svědků. Staré české přísloví tvrdí, že vrána vráně oko nevyklove a jeho novější varianta praví, že kapříci sami sobě rybník nevypustí. V obou případech jde o to, že je potřeba držet basu, mít profesní soudržnost (protože příště se může do průšvihu dostat kolega) a spoléhat na to, že i inspekce i soudy tak nějak „patří k našim“. Důkazem budiž případ policisty Vladimíra Slavotínka, který s pistolí v ruce napadl řidiče, o němž se domníval, že jel riskantně. Ještě jednou: policista v civilu vám zablokuje auto, vyběhne, vytáhne bouchačku… a odejde bez trestu.
Tři policisté v civilu dokáží na mítinku Andreje Babiše zakleknout školáka, tři policisté v uniformě ignorují hajlujícího násilníka, který kope do auta. V prvém případě „Od uložení kázeňského trestu bylo upuštěno, neboť samotné projednání přestupku postačuje k nápravě policistů. Přihlédnuto bylo i ke skutečnosti, že policisté byli vystaveni značnému mediálnímu tlaku, který zasáhl i do jejich soukromého života,“ uvedl policejní mluvčí Jiří Matzner pro Českou televizi.
Znamená to, že zveřejnění případu je trestem? Jedná se jen o nejvíce medializované případy, je přitom veřejným tajemstvím, že mezi policí je poměrně hodně příznivců a podporovatelů extrémních postojů. Na systémové selhání ukazuje i nečinnost policie v případě šibenice na demonstraci, kde zaznívala i hesla navádějící k násilí. „V rámci prověřování jsme neshledali pochybení na místě události,“ řekl tehdy policejní mluvčí Tomáš Hulan. Uvedené příklady jsou jen špičkou ledovce ukazující na to, že policie rozhodně není nestranná a policisté na ulici spoléhají na kamarádskou soudržnost a podporu shora. Padni komu padni, jen ne nám.
