Článek
Saddám Husajn byl nepřítelem Ameriky. V rámci takzvané Druhé války v Zálivu se stal prioritním cílem. Byl v polovině prosince 2003 dopaden a 30. prosince 2006 popraven. Nemuselo to tak být. Ještě v šedesátých letech 20. století s ním byly USA ochotny spolupracovat. Dokonce zemi po sérii neúrod poskytly humanitární pomoc. I americkým jestřábům bylo jasné, že za neúrodu vládce nemůže.
Autoři knihy 501 katastrof, které otřásly světem, zmiňují pomoc ve formě 90 000 tun amerického ječmene a mexické pšenice k osévání. The New York Times s odvoláním na The Sunday Times of London zmiňují jen tu mexickou část. Oba zdroje se ale shodují na tom, že se nejednalo o obilí k přímé konzumaci, ale o chemicky ošetřené osivo.
Nekonzumujte!
Varovný nápis byl na pytlích dvoujazyčně (španělsky a anglicky) a obilí bylo nabarveno na růžovo. Pravda, k dokonalosti chybělo ještě arabské varování, ale v době, kdy se obilí chystalo jako osivo, nikdo nemusel vědět, že skončí v arabsky mluvící oblasti. Nicméně odradit měla i samotná barva zrn. Jenže postup byl tragicky podobný humanitárním zásilkám, které se dostávají do postižených oblastí. Část se v přístavu Basra okamžitě rozkradla a dostala na černý trh. Ovšem už bez varování, že mořivo obsahuje smrtelně nebezpečnou rtuť.
Když se pytle dostaly k části negramotným a většinou španělsky či anglicky nemluvícím vesničanům, uplynula už doba k setí. Takže pole zůstala neoseta, ale hlad a nejistá budoucnost zůstávaly. Někteří se zemědělcům, jimž přišla růžová barva zrní varující, ho dali slepicím, ale když se obratem nic nestalo, začal se z něho péct chleba. A vzápětí se začaly plnit nemocnice i márnice.
Kolik mrtvých
„Edward Hughes uvedl, že Irák oficiálně nahlásil 6 530 případů a 459 úmrtí v nemocnicích v důsledku otrávené pšenice, ale odhady soukromých expertů naznačují, že mohlo zemřít až 6 000 lidí a možná 100 000 jich bylo zraněno,“ citují New York Times britský zdroj. Postižení pociťovali parestézii (necitlivost kůže), nedokázali ovládat své svaly a stěžovali si na prudké zhoršení zraku. Ačkoli oficiální počet obětí byl 459, uvádí se až desetkrát vyšší počet. Jednalo se o největší otravu rtutí ke které kdy došlo, přičemž vrchol případů dosáhl v únoru 1972. Nebezpečné bylo dokonce i pouhé dýchání prachu, který vznikal při manipulaci se zrním.
Ideální řešení neexistuje
Řešení je na první pohled jednoduché. Důsledná kontrola a poctivá distribuce humanitární pomoci. Jenže takhle jednoduché je to jen v učebnicích a během planého teoretizování. V praxi se téměř vždy část pomoci dostane na černý trh. Lidé v nouzi, zejména ti méně vzdělaní, sáhnou k jakémukoli řešení, aby si alespoň na chvíli zlepšili životní podmínky. A někdy je to může stát život. Ale až poté, co dali darebům vydělat.
