Článek
Objev, který zveřejnil prestižní vědecký magazín Nature prozrazuje unikátní podrobnosti o organismech, které žily před dvěma miliony let v Grónsku. Ale nejen o nich, nýbrž i o poměrech, za jakých je možné DNA uchovat po miliony let. „Starověké vzorky DNA byly nalezeny pohřbené hluboko v sedimentu, který se nahromadil více než 20 000 let. Sediment byl nakonec uchován v ledu nebo permafrostu a, což je zásadní, nebyl narušen lidmi po dobu dvou milionů let,“ řekl geolog Kurt H. Kjær.
„Neúplné vzorky, dlouhé několik milióntin milimetru, byly odebrány z københavnského souvrství, sedimentu o tloušťce téměř 100 metrů zastrčeného v ústí fjordu v Severním ledovém oceánu v nejsevernějším bodě Grónska. Klima v Grónsku se v té době lišilo mezi arktickým a mírným podnebím a bylo o 10-17 °C teplejší než je dnes Grónsko. Sediment se hromadil metr po metru v mělké zátoce,“ udává server Science Daily. Objev nejstarší DNA tak prozrazuje mnohé nejen o samotném organismu, ale i o okolním ekosystému, konkrétně o sedimentu, který se hromadil zhruba 20 000 let.
Jednalo se o mravenčí práci 40 vědců, kteří se nejprve snažili objevit, zdali jílovitém sedimentu vůbec nějaká DNA je. A když se ukázalo, že ano, bylo ji nutno pečlivě, ale zároveň velmi opatrně extrahovat a dostat do laboratoře. Nalezené kousky začaly vykreslovat plastický obraz tehdejšího ekosystému. To vše díky tomu, že se je podařilo porovnat s vědeckou databází už nalezených a identifikovaných DNA rostlin a dalších organismů.
Mamuti přežili doby letové, ale nepřežili setkání s člověkem
Fakt, že bylo Grónsko v minulosti teplejší vědce nepřekvapil. Ovšem porovnání nalezených vzorků s databází ukázal výskyt smrků, topolů či tisů, jež jsou dnes doma někde úplně jinde. Objevily se důkazy o existenci hus a králíků, ale i sobů. Ti by podle současných znalostí v takovém ekosystému, na rozdíl od mastodontů, být nebyli.
