Článek
Dovolte mi prohřešit se proti publicistickým pravidlům a hned ze začátku použít klišé: byli jsme mladí a blbí. Jenže to jsme v mládí byli nejspíš všichni. Nic to neříká ani o naší odvaze, ani hloubce neznalostí.
Nález z půdy
„Myšlenka poválečné pomoci evropským zemím se objevila ještě v době, kdy nacistické armády dobývaly jedno vítězství za druhým, a vyústila 9. listopadu 1943 v založení organizace UNRRA – United Nations Relief and Rehabilitation Administration – Správa Spojených národů pro hospodářskou obnovu a pomoc. Pro Československo měly zásadní význam v prvních poválečných měsících dodávky potravin a ošacení směřovaných do nejvíce válkou postiženým oblastí státu – východního a středního Slovenska a na Ostravsko,“ píše na svých stránkách Vojenský historický ústav. A já jsem z Ostravy, stejně tak jako parta kamarádů, se kterou jsme vyráželi trampovat do lesů okolo. Beskydy, Jeseníky, Oderské vrchy byly naším pravidelný víkendovým útočištěm.
Když kolega přinesl „z půdy“ 45 let starou konzervu krabů z dodávek UNNRA, bylo jasné že ji na některém z vandrů musíme ochutnat. Je pravda, že v obrovském domě se dalo najít ledacos a jeho nález sice byl dost překvapivý, ale ne vyloučený. Rychlá kontrola, jestli konzerva není podezřele vypouklá. Naše základní znalost se skládala z jediné informace. Pokud je konzerva „nafouklá“, je zkažená. Naznali jsme, že tvar má normální, po proražení „nepšoukla“ a obsah nesmrděl.
Botulitoxin aneb klobáskový jed
Botulus je latinské slovo pro klobásu a výraz toxin není třeba vysvětlovat. Smrtelná dávka botulotoxinu je 1,3–2,1 ng/kg nitrožilně, 10–13 ng/kg při inhalaci, jež je taková toxicita, že se s ním počítalo jako s biologickou zbraní. Jed je produkovaný bakterií Clostridium botulinum. „Tato tyčinkovitá sporulující bakterie se rozmnožuje pouze v anaerobním prostředí. To je také v mnoha případech důsledek toho, že tento toxin můžeme nalézt v nedostatečně tepelně opracovaných zeleninových a masových konzervách, anebo také v masných výrobcích (spóry snesou i několikahodinový var),“ udává server toxicology.cz.
Ani pes to nežral
Bim byl jezevčík a parťák. Jezdil s námi ven a protože se psala osmdesátá léta, psi žrali často zbytky z lidských stolů. Na československý trh ještě neprorazily světové značky psí výživy a neprofitovaly psí salóny. Bim na vandrech, mimo jiné, vylizoval ešusy. Vždy s chutí a dočista. Ovšem k prázdné konzervě od krabů jen čichnul a s vyčítavým pohledem odešel. Trochu nás to vyděsilo, protože jeho apetýt byl proslulý, ale co když zafungoval jeho zvířecí instinkt a on botulotoxin ucítil? Najednou jsme si uvědomili, že nemáme tušení, jak se otrava projevuje.
Bolest břicha? Zvracení? Průjem? Mdloby? Je vidět, že jsme uvažovali v intencích klasické otravy z jídla. Jenže je to jinak. „Mezi hlavní příznaky alimentárního botulismu patří oboustranné postižení hlavových nervů, např. dvojité a mlhavé vidění, sucho v ústech, porucha polykání, porucha mluvení, bulbární ochablost, periferní symetrické ochrnutí s poruchou činnosti dýchacích svalů a činnosti srdce. Ke smrti dochází následkem obrny dýchacích svalů a bránice,“ vysvětluje Státní zdravotní ústav.
Konec dobrý, všechno dobré. Nic, kromě strachu vyvolaného psím nechutenstvím, se nestalo. Jak jsem napsal na začátku, byli jsme mladí a blbí.
