Článek
Krok před propastí
Se zásadním tvrzením, že lidstvo prošlo úzkým hrdlem, v němž se populace snížila natolik, že hrozilo vyhynutí, přišla skupina vědců ve studii publikované v prestižním magazínu Science. Úzké hrdlo, kterým jsme coby druh naštěstí úspěšně prošli, nastalo v době před 930 000 lety a trvalo téměř 12 000 let. V té době vymřelo zhruba 99 % lidské populace. „Klimatický systém Země se začal měnit během přechodu do středního pleistocénu, který je spojen s fází výrazného ochlazení zhruba před 900 000 lety… Odhaduje se, že se tím počet rozmnožujících se jedinců snížil na ∼1300, což naše předky přivedlo do blízkosti vyhynutí,“ píší autoři studie.
Lebka staršího muže z Mikulčic - vykopácky na jižní Moravě
Během výzkumu použil mezinárodní vědecký tým genové sekvence 3154 lidí, z nich vypočítal genetickou rozmanitost v minulosti. A právě ta ukázala čas a genetickou variabilitu v době, kdy nás jako lidí bylo nejméně. Lidské fosilie z té doby jsou extrémně vzácné a evoluce hominidů komplikovaná.
Vzácné fosilie a evoluční tlak
Zmíněná mezera ve fosilním záznamu je tak snadno vysvětlitelná. Nemělo co fosilizovat, lidí ubývalo takovým tempem, že se náš druh dostal na samotnou hranu existenční propasti. Odchod moderního člověka z Afriky a jeho rozšíření v průběhu pleistocénu měl za následek dnešní celosvětové rozšíření našeho druhu. Obecně chladnější čtvrtohorní klima v Evropě a výkyvy ledových dob způsobily, že původní „Afričan“ se společně s dalšími druhy rodu Homo museli přizpůsobovat.
Lebka předchůdce současných lidí
„Odhaduje se, že 65,85 % současné genetické diverzity mohlo být ztraceno kvůli tomuto úzkému hrdlu v éře raného až středního pleistocénu a dlouhé období minimálního počtu rozmnožujících se jedinců ohrožovalo lidstvo, jak ho známe dnes. Zdá se však, že toto úzké hrdlo přispělo k události speciace, kdy se dva rodové chromozomy mohly sblížit a vytvořit to, co je v současnosti u moderních lidí známé jako chromozom 2. S těmito informacemi byl potenciálně odhalen poslední společný předek pro denisovany, neandrtálce a moderní lidi (Homo sapiens),“ vysvětluje v aktualitách server EurektAlert!.
Výzkum nabízí startovací bod k dalším výzkumům, jež mohou být zaměřené například na to, jak se povedlo tak malé populaci nejen přežít tváří v tvář nepřízni klimatu, ale zároveň pokračovat v úspěšné kolonizaci planety.
Křížení s denisovany a neandrtálci
Není žádným tajemstvím, že se náš druh úspěšně pářil jak s denisovany, tak s neandrtálci. Důkazem jsou zbytky neandrtálské DNA zabudované v našem „lidském“ genomu. Celá řada teorií pak vysvětluje, proč zrovna my jsme měli na rozdíl od ostatních to štěstí a přežili jsme. Schopnost rozdělat oheň, větší mozek, lepší schopnost se přizpůsobit extrémům včetně těch klimatických…
Není vyloučeno, že právě ono úzké hrdlo urychlilo evoluci lidského mozku, což má být předmětem dalšího zkoumání. Dnešním výsledkem tehdejšího přežití je více než 8 miliard obyvatel Země. A populace druhu Homo sapiens stále roste.
