Článek
„Názvoslovná komise České společnosti ornitologické vznikla rozhodnutím výboru ČSO ze dne 10. března 2021,“ píší ornitologové na svých stránkách a dost možná, že už teď svého rozhodnutí litují. Tedy nejspíš ne, ale měli by.
K čemu je komise, která svévolně přejmenovává české názvy ptáků, čímž vnáší zmatek zejména mezi amatérské zájemce o tuto přírodní složku. Profíkům to sice vadí, ale ti se v případě potřeby domluví latinskými jmény.
„Jedním z ukázkových případů mentální akrobacie je přejmenování lelka rudokrkého na rezavokrkého. Prý je nové druhové jméno mnohem výstižnější, podobně jako u lindušky zelené, která je dle NK prý olivová,“ píše Jakub Sláma na webu info.cz. České názvy jsou určené široké veřejnosti, takže zelená je mnohem pochopitelnější než olivová. Zvláště při vědomí, že existují i černé olivy.
Je potřeba komise?
Vědecké poznání jde neustále kupředu a zlepšují se diagnostické metody určování jednotlivých druhů. Jde se až na úroveň DNA. Navíc se stále objevují ve světě úplně nové druhy, a je příjemné mít pro ně české názvy. Takže pokud se objeví nový druh, ať už popsáním (nový pro celý svět) nebo rozštěpením (z jednoho druhu či poddruhu vznikne další samostatný), je fajn pro něj mít národní jméno. Nic víc by Názvoslovná komise na práci mít neměla. Jenže někteří její členové se „utrhli ze řetězu“ a začali přejmenovávat ptáky, protože mají pocit, že jim přísluší jiné, jimi přidělené (a samozřejmě „lepší“) jméno. Bohužel to mají v kompetenci, což je průšvih hned z několika důvodů.
Osobní příklad neptáčkaře
Zůstaňme ještě chvíli u barev. Lelka rudokrkého nepoznám, labuť zpěvnou ano. Jde o u nás velmi vzácný druh labutě, jenž má pro mě jasně identifikovatelný znak – žlutý zobák. Žlutou od červené pozná každý, takže kdybych u nás náhodou uviděl labuť se žlutým zobákem, vím, že jde o labuť zpěvnou. Nevím, proč se jmenuje zpěvná, když nezpívá, a je mi to jedno. Důležité pro mě je, že vím, jak se jmenuje a podle čeho se pozná. Jenže Názvoslovná komise se může rozhodnout, že pták se změní třeba na labuť žlutozobou, severskou nebo pestrobarevnou, a já, a se mnou všichni, kdo se o ptáky zajímají, budeme mít problém. A to včetně učitelů přírodopisu. Na labuť, na rozdíl od lelka, Názvoslovná komise zatím nesáhla.
Požehnaná latina
Odborníci celého světa se, co se ptačích jmen týče, zvládnou domluvit v latině, kam pravomoc české názvoslovné komise naštěstí nesahá. V tvorbě latinských jmen a názvů (což není totéž) panují přísná pravidla, bez jejichž dodržení nebudou pojmenování platná. Jistá volnost v udělování druhových jmen tady je (po lidech, jenž daný druh popsali nebo typických znacích), nicméně jakmile se druh popíše v souladu s pravidly zoologické nomenklatury, jméno vejde v platnost.
Kde je chyba a proč je to problém?
Chyba není ve jménech, ale v člověku/lidech, kteří ji neustále a soustavně dělají (tedy zejména ve vedení Názvoslovné komise, na kterou se z řad „ptáčkařů“ už nějaký čas snáší ostrá kritika), tak z řad ornitologů, kteří nejsou schopni názvoslovnou komisi personálně obměnit nebo zrušit. Zatím to ale vypadá, že ČSO činnost své komise ignoruje (v lepším případě) nebo přímo kryje. Nelze totiž říct, že by o ní nevěděla, v odborných kruzích už se o problému mluví měsíce a jeden z našich vědecky nejúspěšnějších „ptáčkařů“ podal oficiální stížnost. Zatím bezvýsledně.
Mimochodem, dáte ruku do ohně za to, že víte, jak se jmenuje ta obecně známá jarní žlutá kytka, která má po odkvětu chmýří. Je to pampeliška lékařská nebo smetánka lékařská? Byli byste ochotni se vsadit?
Komu tím prospějete
Takže nezodpovězenou otázkou zůstává, proč se toto vlastně děje, a slovy klasika: komu tím prospějete? Díky moderním genetickým metodám se stává, že se skutečně jeden druh rozštěpí na dva či více, a u hlavního původní jméno zůstává. Má to logiku a je to vědecky opodstatněné. Evoluce prostě běží neustále dál. Ale současná praxe přejmenovávání druhů jen proto, že se jedinci v názvoslovné komisi rozhodnou, že zelená není zelená ale olivová, a či rudá je spíše rezavá je naprosto zbytečná a pro širokou obec matoucí.
Smutné na celé kauze je, že ačkoli je Český ornitologický svaz konfrontován s řadou stížností, tak místo nápravy, která je možná a relativně snadná, celou situaci ignoruje. Názvoslovné komise ČSO sice poskytla vyjádření, nicméně není v něm ani slovo o tom, že by situaci chtěla jakýmkoli způsobem řešit. Každý z nás se buď jako dítě či později jako dospělý, nějaké ptáky nabifloval. A pokud není důvod to měnit, tak proč to měnit? Leda, že by v pozadí stála touha v pozadí mít pseudovědecký pomníček.
