Článek
Zbytečně poplašná zpráva
Zvláštní je, že nikdo tak panicky nevaruje před včelami, které se, podobně jako majky fialové, objevují zjara, ale v mnohem větším množství. Stodská nemocnice na svých stránkách popisuje, co dělat, když dostanete žihadlo, ale dohledat informace, co dělat, když se otrávíte majkou fialovou (Meloe violaceus) se hledají mnohem hůř. Možná proto, že vás nemá jak a čím bodnout.
Jíte brouky?
Majka fialová je toxická, to je neoddiskutovatelný fakt, který mnohým stačí k tomu, aby široce varovali svět před broučím nebezpečím. „Jejich krev obsahuje toxin kantaridin. I nepatrné množství vstříknuté do krevního oběhu člověka stačí k tomu, aby způsobilo smrt. Není tedy divu, že si tento brouk může dovolit být tak nápadný!“ Pokud se něco podobného dočtete na stránkách národního parku Donau Auen, pak má člověk tendenci věřit, že výskyt tohoto druhu by fakt mohl být pro člověka rizikový. Přírodovědci v národním parku snad vědí, co píší a asi nemají potřebu přehánět a děsit své návštěvníky.
Majka fialová (Meloe violaceus) má zkrácené krovky, které jen z části zakrývají zadeček.
Jenže pak dorazí do mysli druhá část sdělení. Proboha, kdo by si píchal kantaridin do krve? Brouci přece nemají krev! Majka je sice poměrně velký brouk, ale jsou mnohem nápadnější druhy, třeba tesaříci. A v neposlední řadě lidé dobrovolně brouky s kantaridinem požívali. Konkrétně se jednalo o puchýřníky lékařské (Lytta vesicatoria), laicky zvané španělské mušky. „Ve středověku se tyto mušky sbíraly, sušily a používaly se jako afrodiziakum. Kantaridin vyvolává prokrvení pohlavních orgánů a může způsobit erekci,“ píší wikiskripta.
Je pravda, že za touhou dosáhnout lepší a kvalitnější erekce, ať už to znamená cokoliv, jsou muži ochotní pozřít třeba nosorožčí rohy, což není nic jiného než keratin. Naprosto stejného výsledku by dosáhli, kdyby konzumovali nehty ostříhané z vlastních nohou. Pokud hledáte dál, můžete narazit na informace zahrádkářů ze Šlapanic. „V nebezpečí, například při dotyku, vylučuje nažloutlou olejovitou tekutinu – hemolymfu – obsahující prudce jedovatý terpen kantaridin pro člověka smrtelný už v dávce 30 mg.“ Opět je dobré si uvědomit, že byste vyloučenou hemolymfu museli pozřít (pokud si běžně neolizujete ruce poté, co jste rozmáčkli brouka, tak vám nebezpečí nehrozí) a 30 mg není úplně málo.
Nepanikařte
Don't Panic! To je základní sdělení Stopařova průvodce po galaxii a doporučení, pokud narazíte na velkého fialového brouka, takového, jaký je na úvodní fotografii. „Zvíře samozřejmě částečně jedovaté je, ale žádnou paniku bych z toho nedělal. Aby se člověk majkou otrávil, tak by jich musel sníst několik. Nenapadá mě, jak by k tomu mohlo dojít,“ uvedl pro Aktuálně.cz Aleš Bezděka z Entomologického ústavu Akademie věd ČR. Takže platí to nejzákladnější pravidlo užitečné ve většině běžných životních situací: žít a nechat žít. Prostě si jich nevšímejte. A ani z legrace neolizujte brouky.
