Článek
Nejprve naplno řekněme, že vydírání, kterého se dopouští sekretářky a zapisovatelky na soudech nebo o které se pokusily učitelky pomocí stávek, je kontraproduktivní.
Nikterak nezpochybňuji, že výše platů soudních zapisovatelek a nepedagogického personálu je naprosto tristní. Učitelé si na platech polepšili, zejména ti nově nastoupivší, akční, kteří mají třídnictví a jsou schopní získat i nějaké peníze v rámci grantů a osvícenému řediteli. Bývalou prestiž jejich povolání zatím zpátky nemají, neboť čelí byrokratické šikaně ze strany státu a slovní ze strany rodičů, ale „sáhnout si“ na peníze, z nichž se dá vyžít, už není takový problém.
S nepedagogickými pracovníky a soudními zapisovatelkami je to jinak. Paní kuchařka a slečna sekretářka si nikdy nedělaly nárok na nějaké velké společenské ocenění, slušné peníze by stačily. Jádro pudla je v tom, že musejí pracovat za nízkou mzdu, protože buď nemají vzdělání, kvalifikaci nebo odvahu dělat něco jiného.
Už dávno tady není doba umístěnek, kde stát rozhodoval, kam půjdete pracovat. A základním lidským právem je možnost volby. Pokud se mi někde nelíbí a cítím se špatně ohodnocený, dokonce tak, že mám problém s tím důstojně vyžít, můžu jít nabídnout své služby tam, kde mě ohodnotí lépe. Nic takového se nenabízí? Znamená to, že moji práci nikdo nechce. V tom případě by bylo asi namístě vážit si toho, že mě chtějí alespoň někde.
Pokud procházíte pěšky městem (z auta si ničeho podobného nevšimnete), tak spousta hospod shání kuchařku, servírku, a pokud jste soudní zapisovatel či zapisovatelka, umíte řeči, zvládáte mediální a zejména počítačovou gramotnost, máte šanci své služby nabídnout i za hranicemi republiky, kde v případě úspěchu budete placeni mnohem lépe. Nejde to? Máte děti, které je potřeba vyzvednout ze školky, další, se kterým je nunto se učit, koníčky, kterých se nechcete vzdát, nemovitost, o kterou je nutno pečovat a splácet ? V tom případě ale není chyba na straně zaměstnavatele.
Anketa
Vydírání pomocí stávek je prostě zbabělé a je důkazem, že ti, kdo stávkují, si chtějí zachovat současné výhody (pracovní dobu, odvody daní ze strany zaměstnavatele) a nemají odvahu to změnit tím, že by nasadili vlastní kůži ve smyslu podnikání nebo změny zaměstnavatele. Pustit se do podnikání je totiž mnohem rizikovější a odvážnější. I zemědělci zjistili, že stávka, sypáním hnoje na ulice a omezení práce (zatímco dobytek bučí hlady a úroda zraje) jim větší peníze nepřinese.
Navíc stávkou se nekomplikuje život těm, kteří komplexně o platech rozhodují. Úředníkům na ministerstvu stávka částku na výplatu nezmění a neohrožuje je na bytí, neboť nepatří k volené vrstvě. Výše cizích platů se obhajuje zejména před volbami a v mediálních diskuzích jen do chvíle, než se vypnou kamery.
Ať je ministr jakýkoliv, úřednictvo zůstává. Řešením by byla hromadná výpověď, která by ovšem byla dodržená. Nedůslednost českých lékařů, kteří se o něco podobného pokusili v rámci akce Děkujeme, odcházíme, ukázala, že se dá spolehnout na strach z neznámého. Právě doktoři by například v Německu byli vítanou pracovní silou. Jenže děti, nemovitosti, i neznalost jazyka stály proti nim.
